Lurdy

Častokrát mi na těchto stránkách hnou žlučí různí ateisté, kteří šmahem odsuzují náboženství a víru a směšně dávají najevo, jak jsou nad věcí. To prosím nepíšu jako věřící; sám sebe pokládám spíš za kacíře, věčného skeptika a pochybovače. Serou mě zkrátka hlupáci, kteří si na základce udělali jasno a od té doby nepocítili potřebu své úsudky podrobit revizi. --- Toto uvádím předem, aby mi bylo správně porozuměno. Největším kladem tohoto filmu totiž je podle mne právě jeho skepse; neuráží, neodsuzuje, netluče jako Chruščov podpatkem do stolu, nedělá unáhlené závěry. --- Lurdy jsou zobrazeny jako místo, kde se úřaduje a točí peníze. Ale nenaznačuje se, že je to něčí chyba. Když se k vám hrnou zástupy, z jakéhokoli důvodu, musíte se jim postarat i o žvanec a záchody, to je realita kterou dobře zná církev i pořadatelé filmových festivalů. Bohoslužby jsou tak trochu showbusiness, to je další fakt, jenže jak má kněz k věřícím nacházet osobní vztah, když jsou jich tisíce a každý den jiní? Tak slouží jak umí, dává lidem co chtějí, a zůstává rezervovaný. --- Působivá je poctivost, s jakou jsou pacienti upozorňováni: „My se zde snažíme léčit duši. Pokud se přitom občas zázračně vyléčí i tělo, je to vedlejší efekt.“ Nemohou udělat nic víc proti lidské přirozenosti, která ve své prostotě lpí na viditelných znameních, tedy zázracích. Mají tam na zázraky úřad, který především dohlíží, aby se zázračné agendy nezmocnili nějací novináři či jiní blbci. Je to taková péče o dobré jméno podniku. --- Herecké výkony v příběhu jsou tak civilní, tak „normální“, že se je až zdráhám nazvat herectvím. Míněno jako pocta režisérce. I v tomto ohledu, všechna lidská malost a nedokonalost je podána autenticky, nepřehání a nesoudí. A nakonec zázrak sám. Pro autorku není rozhodující otázka zázraku; ostatně i ten zůstává dost „nezázračný“, vysvětlitelný jako vzácné leč možné (dočasné) zlepšení. Centrem zájmu jsou reakce lidí, jejich otázky a komentáře, nepříliš povznášející, ostatně jako i sama hlavní postava dívky ve víře spíše vlažné a oportunní. --- Vnímám film jako názornou ukázku toho, jak je poctivost vzácná, náročná a nevděčná. To tam nemohl být aspoň jeden kněz znásilňující bezmocné nezletilé pacienty? U čerta, kde je nějaká akce!? --- (22.05.2012)

Ja som v Lurdoch bol. Preto pre mňa tento film bol citlivo natočeným pripomenutím atmosféry, ktorá tam bola, hoci samotný zájazd bol viac utrpením než potešením. Viem, že pre ľudí, ktorí tam nikdy neboli, je toto len obyčajný film, o ktorého výbornej kamere (posúva dej bez slov kompozične zaujímavými zábermi), príjemnej hudbe (Felicita od Poverovcov bol v detstve môj najobľúbenejší hit), prepracovanom scenári (viaceré, často rozporné dejové línie a dojem cyklického opakovania "v neustálom kruhu", ktorý navodzuje koniec filmu) a dialógoch, ktoré tnú do živého (Keď sa uzdravilo vaše telo, prečo nie je osvietená aj vaša duša? Ako to, že ona vyzdravela a my nie?) sa dá diskutovať. Pre mňa tento film aspoň v náznakoch zachytil mystérium, ktroré ťažko opísať, ale možno ho v Lurdoch pocítiť Bál som sa, ako "rebelka" Hausnerová pojme tento námet, keďže rada zonrazuje vyhtotené "excesy". Musím s uspokojeným povedať, že sa toho ujala bez pátosu, ale s patričnou úctou. Verím, že tento dokument popchne aspoň niektorých ľudí bez ohľadu na svetonázor, aby si na Lurdy urobili názor na vlastnej koži. To miesto nikoho nenúti uveriť, ale vždy sa vám nezmazateľne vpáli do pamäti. Závisí od okolností a daností pútnika, či tie spomienky budú pozitívne alebo negatívne. Pre mňa najlepší FILM ROKA 2009! (01.12.2009)

Asi se sama do Lurd nikdy nepodívám a tak mě potěšilo, že jsem se tam s tímto filmem ocitla a bylo to dosti autentické. Na zázraky nevěřím ( i když bychom se mohli bavit o tom, co je to zázrak), ale tady o to zase až tak nejde. Spíše je o psychologickou sondu do duše mladé dívky upoutané na vozík a pokud film bereme takto, je působivý a jeho závěr otevírá mnoho otázek, na které si každý musí odpovědět sám. (01.07.2015)

JAK TO SKONČILO? Neurčitě. Jinak by to byl lež. BYL TO ZÁZRAK? Samozřejmě. Zázrakem není jen to, že se symptomy už nevrátí, ale každé zlepšení individuálního lidského údělu. Protože ten se stále horší, až končí stářím, nemocí a smrtí - a fylogeneticky vzato to bude nesjpíš ještě horší. Ale to už samozřejmě hodně hodně dávno věděl Buddha a rozhodl se proti tomu postavit. (Doporučuji chvíli pouvažovat na téma "Buddha versus Lurdy"; sám jsem již provedl.) Pro bližší pohled na tento film, si ho můžeme vymezit dvěma jinými "lurdským" díly: Písní o Bernadettě (Das Lied von Bernadette), románem Franze Werfela, a filmem Lourdes Lodovica Gaspariniho (naučné dokumenty o Lurdách hned vyřazuji jako irelevantní). Jessica Hausnerová ve svém filmu postoupila neochybně mnohem dál; Bernadetta Soubirousová ji už vůbec nezajímá, lourdskou fabriku na naději sledujeme sice jako něco gigantického, ale přece jen upozadněného, a vlastně ani Kristýna (Sylvie Testud) není žádnou doopravdickou hrdinkou. Co se Jessice Hausnerové povedlo, a přách si, aby to byl i její záměr, napínavě (to myslím vážně) vylíčit atmosféru čekání na zázrak. Pozn. 1: Neúmyslně jsem vynechal Leonarda Cohena, který o tom zpívá: "Let's be alone together / Let's see if we're that strong / Yeah let's do something crazy / Something absolutely wrong / While we're waiting for the miracle, for the miracle to come." - S naprostou jistotou si J.H. vyhradila pro finále písničku Felicità (autoři Cristiano Minellono - text, Dario Farina a Gino De Stefani - hudba) z roku 1982. Pozn. 2: : Nedávno jsem s kamarádem (bývalý hajný z polesí Křižánky) debatoval o neprospěšnosti pomoci (hlavné té nezištné, která zištně bourá všechny vztahy) bližnímu svému (jako sobě samému). Tuto facetku vyzdvihuje JitkaCardova ***** a dochází k závěru, že "ani samotná "vyléčená" (tedy "felicità") nemá vůli čelit sama změněné skutečnosti..." - Takových facetek je tam ovšem více, nechme je všechny zazářit. Pozn. 3: Teď jsem si ještě všimnul klíčových slov pro tento film: tělesné postižení, invalidní vozík. Těmito klíči se tento fim bohužel otevřít nedá. Rovněž tak nepoužitelnými šperháky jsou: statické a pomalé, vycpávka, nuda, placebo víry atd. (viz níže či výše). (04.12.2017)

Zvláštní film v tom dobrym slova smyslu. V podstatě nejde ani o ty zázraky, spíš o pohled několika postav. A civilní zobrazení celého "zájezdu". Závěr si každý může udělat sám. Výborná záležitost ( 45. KVIFF ) (15.07.2010)

toto byla opravdu zajímavá podívaná. Hrozně reálně natočený film, který si na nic nehraje, jen zkouší ukázat jak to "chodí" se zázraky v Lurdech. Nejvíc se mě na něm líbilo, jak se postavy chovali přirozeně a podle naturelu díváka si může každý odnést z filmu jiný pocit. Krásně je tam ukázána jak je už křesťanská víra instituciována a byrokratizována a o lidi moc nejde, jen aby jich bylo stále dost - teda to jsem tam cítil já. Díky čekání na zázrak a reakce na něj je cítit stále napětí a dá se ten pomalý děj zvládnout. Humor, natož černý, tam přímo není, záleží jak vnímáte chování ostatních postav kolem hlavní hrdinky. Film bych určitě nespecifikoval jako drama, spíš by se hodil hraný dokument. Koho neodradí modlitby každou chvíli a nemá vyloženě odpor vůči "černoprdelníkům" tak by se mu to mohlo líbit. (19.12.2011)

Snímek pojednávající o lidském konání a lidských povahách tváří v tvář zázraku by mohl být jistě zajímavý, kdyby jej autorka nepojala jako sebestřednou intelektuální meditaci, která má skýtat hluboké pravdy. Dík zahledění sama do sebe není s to pochopit, že to podstatné filmu uniká. Uniká příběh, jeho logická výstavba, vystupující postavy a nakonec i samotný divák, který je skrz církevní nabubřelost a pompéznost od filmu odpuzován, vše sráží film do pozice, kdy dík stylu vyprávění i zvolenému tématu bude spíše iritovat, než že předá nějaké poselství. Co naplat, že Silvie Testud hraje jako z partesu, když zprvu prostor nemá, a když jej má, chová se dík scénáři schematicky a předvídatelně, takže spíš znudí, než by snímku dodala jiskru. Autorka pálí mezi svým dílem a divákem mosty. Vše je sice precizně nasnímané, nasvícené a ozvučené, sem tam se vyskytne velmi zajímavý náznak, který ukazuje lidi takové, jací jsou ve své malosti, závisti a zášti, a dokonce to autorka příjemně neřve do světa, jen lehoulince naznačí, na druhou stranu pak vše srazí pomalým tempem, které onanuje zbytečně a neščíslněkrát nad Lourdami a okolím, což nejen, že nemá opodstatnění, ale film je tím protahován jen pro stopáž samu. Ne pro napětí či nějaký smysl. Vrcholem všeho je scénář, který se z příjemných náznaků překotí do poloh konvenčních, prvoplánových a odhadnutelných. Škoda. (20.11.2009)

priserne nudny film o puti do Lurd. Nuda suverenne vladne, a to ja nemam rad. 30 % (15.10.2013)

Nejprve se musí uzdravit duch, až pak teprve tělo. Hlavní hrdince se uzdravilo tělo, duch ale úplně ne a nějak uvěřila až potom, co zázrak skončil, tudíž se jí pak uzdravil i ten duch. Asi takhle jsem pochopil ten závěr, chápete, jak to myslím. Každopádně i tak si myslím, že to celé vlastně byla jenom jakási koláž typu lidí, co přijíždějí do Lurd. O těch, co se tu potřebují za každou cenu uzdravit, i když nevěří, o těch, co věří, ale když se stane zázrak někomu jinému, jenom závidí a nadávají a taky o těch, co nevěří a nakonec uvěří a pak je tu ten zbytek, co věří a bere ty věci tak, jak jsou (třeba ten liliput). Bohužel jsem doufal v nějaké jasnější poselství, kterého se mi moc nedostavilo. Navíc ten film je zbytečně utahaný, byť kameru má dobrou (pokud se teda nezačne zoomovat nesmyslně na jedno místo) a chvílemi působí až mysticky. Ale přece jenom jsem od toho filmu čekal něco víc. Sice je to z Rakouska, které má takový svůj vlastní filmařský styl, co někdy funguje a někdy ne, mě osobně spíš sedí, ale tady to podle mě uvízlo tak na půl cesty. 3* (09.10.2019)

Film nabízí divákovi jedinečnou možnost: přistoupit trochu blíže k mechanickému betlému, než bývá v muzeích zvykem. Ne sice tak, že by odstranil sklo a dovolil hrát si s figurkami, ale aspoň umožňuje vidět zblízka jednotlivé řezy obličejů. A oproti klasickým betlémům je tento ozvučen: modlitby a gesta ale ztrácejí svůj původní význam, který by mohly mít, kdyby se opravdu týkaly lidí, a stávají se replikami v rámci mechanismu, který je naplňuje významem novým: jakousi pobožností, náboženskostí, věro-stí. Autorka ale navzdory všem pravidlům mechanického betlému vpustí mezi figurky živého člověka, byť paralyzovaného, přesto nejpohyblivějšího. Ženu, která narozdíl od ostatních figurek, nedává ničím najevo svou zbožnost, a do jejíhož nitra (stejně jako do nitra ostatních) nás autorka nepustí, tudíž si nemůžeme pěkně po-soudit její pravovíru (stejně jako u ostatních). Každopádně, což ostatní figurky, které ochotně jednají podle pravidel mechanismu, pobuřuje (taky podle pravidel mechanismu), zázrak (?) se stane právě jí. Vpravdě vratký zázrak. Diváci i ostatní poutníci sledují každý pohyb hrdinky a čekají "vysvětlení", ujasnění, ustabilnění: buď ať chodí pořádně, nebo ať si sedne! Nejednoznačnost je přece proti pravidlům strojku! Ale nikoli proti pravidlům filmu: celou dobu nám je přístupný pouze povrch, pouze z něj můžeme odhadovat podstatu. Povrch se zdá být řízen přísným vnitřním mechanismem, nebylo by tedy co řešit, kdyby se neobjevila nejasnost, odchylka, patologie. Co ta nám řekne o podstatě? Co nám řekne o podstatě, když CHYBOU je splnění toho, v co všichni ZJEVNĚ doufají? (16.10.2011)

No jo, laska hory prenasi...nebo ne otazka (29.10.2020)

Věř si, chceš-li a nech mě věřit, či nevěřit, chci-li já. Věř a víra tvá tě uzdraví. Zajímavě vydařené.Mimochodem Píseň o Bernadettě jsem kdysi četl dvakrát, jak mě uchvátil její příběh. Dnes jsem nějak jinde... (16.01.2011)

Roztomile absurdní a paradoxní film. Absurdní a paradoxní jako instituce víry a zázraků sama. Nejsem Bůh, a kdybych byla, asi bych se škodolibě chechtala. Asi jako stvořitel Pratchettovy zeměplochy, který do svého světa naházel falešné zkameněliny, aby měli vědci nad čím bádat. Nebo jako režisér, který uprostřed "jako" bitky nechá jednoho z herců doopravdy zabít. Taková nenormálnost se ovšem retušuje trošku hůř, protože něčí smrt se vrátit nedá. Vybočení z normálu se totiž netoleruje nikomu, ani Bohu ne. Ta úleva, že to vybočení bylo jen na chvíli, ta musí být obrovská. A můžeme směle zase prodávat zázraky na poutních místech a vyprávět známým, že jsme "to" viděli. Ale chraň vás ruka Páně, jestli byste chtěli vstávat z vozíku! (11.06.2012)

Pomaly plynúci snímok, priam až dokumentaristicky natočený, čomu "napomáha" aj statická kamera. Atmosféra je taká zvláštna...akoby chladná, ale zároveň silná a musím pochváliť hercov. Škoda nejapného záveru. Hodnotenie: 65% (27.05.2014)

Vira je láska a radost,tahle umělá svatost jde mimo mě.... (04.07.2015)

Dej vůli tělu i duši poutníka uzdravit se, nech prostoupit naději a skloň se před tím zázrakem žít. (01.07.2015)

Jsou Lourdy místem duchovního povznesení nebo jen prosperující manufakturou turistického ruchu? Katolický Disneyland a náboženství jako pouťová atrakce ve filmu, který Vatikán asi příliš nepotěší. Více na http://www.moviescreen.cz/recenze/764/lourdes (11.01.2012)

Začátky s otazníky, konce s pochybami. Ale i s možnostmi. A pořád s těmi otazníky. Pořád. (08.12.2013)

Nejde ani o náboženský, ani protináboženský film, ale skôr o objektívny pohľad na dnešných pútnikov. Hlavná postava Christine sa nevybrala do Lúrd ani tak za zázrakom, ako skôr za spoločnosťou ľudí. Zázrak sa samozrejme stane, ale cesty pána sú nevyspytateľné... Bez akejkoľvek potreby priamo provokovať sa režisérka pýta zaujímavé otázky premýšľavým či humorným spôsobom. (25.12.2013)

Čistých pět hvězd. V podstatě křesťanský film, který nám velmi nenápadně říká jak by se věřit mělo a jak rozhodně ne. Film, který je daleko milosrdnější k Bohu než k lidem. Smutný, krutý a občas překvapivě vtipný a ve výsledku vlastně poměrně optimistický (23.01.2012)