Lourdes
Lourdes
Lurdy
Režie:
Jessica HausnerScénář:
Jessica HausnerKamera:
Martin GschlachtHrají:
Sylvie Testud, Léa Seydoux, Elina Löwensohn, Bruno Todeschini, Gilette Barbier, Orsolya Tóth, Gerhard Liebmann, Linde Prelog, Petra Morzé, Jacques Pratoussy (více)Obsahy(1)
Christine je téměř celý život připoutána na invalidní vozík. Tím, že se cítí být sama, vydá se na výlet do Lurd, ikonického města poutníků v Pyrenejském pohoří. Jednoho rána se probudí zdánlivě vyléčená. Film Lurdy je krutým příběhem. Nemocní lidé z celého světa přichází na toto posvátné místo s vírou, že získají zpět své zdraví, protože Lurdy jsou považovány za místo zázraků, nadějí, pokoje a uzdravení se pro mnoho zoufalých a umírajících lidí. Ale cesty boží jsou nevyzpytatelné a naděje, která je tak blízko smrti, se může naplnit, což se zdá absurdní ve chvíli, kdy se život ubírá ke svému konci. Lurdy jsou scénou, na které se odehrává lidská komedie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (127)
Jedna hvězda za Sylvii Testud, jedna za téma a jedna za atmosféru, kterou ve mně film evokoval. On by si už jen za to zasloužil ještě hvězdu navíc, ale právě ta atmosféra zasmrádá jak hnijící voda, která páchla v nádrži na hřbitově, kam mě jako malou babička brala. Tehdy to byl jediný kontakt s prostředím, kde visely kříže a nad svatými svatozáře a andílci. Dodnes mám k náboženství ambivalentní vztah. Člověk chápe, že něco takového být musí (jistá víra a duchovno je pro život potřeba), ale zároveň je to tak ožehavé, choulostivé, když je to spíš niterné. Institucionální charakter církve mi vyloženě vadí. Nejspíš jsem kdesi uvnitř dědicem heretického přístupu Husova národa k rádoby schváleným, oficiálním pravdám. A v jistém smyslu tak kacířsky pro mě i Lurdy vyznívají. Jenže jejich forma, která leckomu připomněla černou komedii, mně třeba Formanovo Hoří, má panenko, je pro mě příliš drásavá, než abych z ní měla radost či se jí kochala. Asi to téma beru moc vážně. Asi mě rozčiluje, co zde napsal J*A*S*M o pravdě, že "významy nevznikají plně na straně zdroje sdělení, nýbrž někde na cestě zdroj - přijímač". ()
Tie dlhé zábery a tá atmosféra... výborné! ()
Vôbec nemám pocit, že človek musí byť nutne veriaci, aby sa mu film páčil. Paradoxne, práve naopak. Temer dokumentárne spracovanie nikomu nevnucuje názor, diváka do ničoho netlačí. A pritom v závere je to až neskutočne silné. Veľmi príjemné prekvapenie. ()
...možno by si to zaslúžilo aj tú poslednú hviezdičku, ale môj pocit je, že dojem z tohto filmu nebude taký trvácny...to neznamená, že to bolo zlé, to nie...film je to skvelý, má výbornú dejovú líniu a určite zasiahne aj nejedného ateistu... ()
Nenápadný, malý a až dokumentaristicky pojatý snímek. Není to točené ani pro ateisty, ani pro skalní věřící, obě strany pomyslné barikády si v tom najdou své. Trochu problém při sledování jsem měl s dost nezúčastněnou formou - pomalé tempo, statické záběry, velké celky či polocelky. Díky tomu ale je zase prostor pro různé výklady a postoje k filmu otevřen. Jsem v pokušení co či zda vůbec něco napsat k obsahu, abych nespoileroval. Na druhou stranu co se asi tak v takto pojmenovaném filmu asi může stát, že. Ale i tohoto hříchu se vyvaruji. Hlavní hrdinka svojí roli podává skvěle, i když je nutno podoktnout, že je ochrnuta na 90ti procentech těla. "Kolektiv" okolo ní pestře, ač velice minimalistickými civilními gesty, doplňuje širokou paletu různých postojů a změn myšlení v závislosti na vývoji situaci. Není opomenuto ani zachycení celkového turisticko-finančního hypu okolo podobných míst. [70%] ()
Velice citlivě natočený snímek. A herecké výkony jsou zde mimořádné. Už dlouho se mi nestalo, abych nějaký film sledoval s takovým napětím, aby mě tak přitáhl.. ()
Žádná pouťová zbožnost, ale kladení těch správných otázek. Styl pomalý, v rytmu nemocných poutníků, kteří opečováváni brigádnickým personálem pod dohledem řeholnic dodržují přesně stanovený režim. Tato studená a strojená vřelost odpovídá mým osobním zkušenostem a je přesná. Proč se však děje, to co se děje je právě ta otázka na kterou odpověď ovšem nedostanete. ()
Popisek k DEF zněl ve smyslu, že jde o film, který ukazuje zkomercializovanost "posvátných" míst a povrchnost lidských bytostí. Řekla bych, že je to dosti pěkně vystižené. Je to znepokojivý film. Možná i protože nemá vlastně žádného úplně pozitivního - respektive neproblematického a zamilováníhodného - protagonist(k)u. Sylvie Testud opět nezklamala. ()
pre mna dokonalost po obsahovej i formalnej stranke, film otvara otazky okolo viery sposobom, ktory je dychberuci, obsadenie, hudba, posuvanie deja, pseudodokumentarnost, to vsetko je zvladnute s ohromujucou premyslenostou. ja tlieskam. ()
Ač jsem ateista, rozhodně bych tento film nepopisoval, jak to tady činí jiní, jako černou komedii. Maximálně lze říci, že se ve snímku nachází pár prvků absurdna na lehké pousmání. Ale jinak je to drama jak vyšité. Jen mě tak napadlo ke konci snímku, co je nám jako národu často připisováno (podle mého soudu ne zcela právem), že povahově nejenom Češi jsou závistiví a "přejícní". Lidé jsou všude víceméně stejní... ()
Kvalitne vykreslený a v neutrálnej rovine spracovaný príbeh o nádeji a viere. Odporúčam všetkým, ktorí majú radi takýto druh filmov. ()
Zázrak, dočasné uzdravení nebo cynická hra osudu? Lurdy jsou vlastně takový křesťanský Disneyland. Časté dlouhé záběry beze slov vytvářejí určitou zvláštní meditativně spirituální atmosféru. Důležitá je ale hlavně psychologická rovina, kdy se nám postupně v jednotlivých rozhovorech odhalují myšlenky a pocity návštěvníků Lurd a zdejšího personálu. Občas prosvítá i poněkud cynický humor, například v podobě vtipu o Panně Marii, která by ráda jela do Lurd na dovolenou, protože tam ještě nebyla. Hodně drsný je pak závěr filmu, kdy hlavní hrdinka po pádu při tanci během písně o štěstí pochopí, že její "zázračné uzdravení" bylo asi jen přechodné zlepšení zdravotního stavu a stará žena (její matka?) jí opět přiveze invalidní vozík. ()
Neviem,čo chcela pani Hausner. Videl som biznis,čo mi Las Vegas pripomenul. Film vcelku priemerný. Aké to chcela, také si to urobila. Tuto Radko celkom dobre... ()
Drama Lurdy mě zaujalo hlavně jako zdroj informací, jak to vlastně chodí v takové továrně na zázraky. ()
Film, který stojí a padá s ústřední představitelkou v podání bezchybné Sylvie Testud, které patří v mém hodnocení hvězdička navíc. Snímek je sice ze zajímavého a pro mne neznámého prostředí, přesto je ale podán spíše neutrální a odtažitou formou nežli emocionálním způsobem. O minulosti hrdinky moc nevíme, takže se pouze můžeme domýšlet. Z filmu mi nejvíce utkvěla v paměti závěrečná scéna za doprovodu známé a hodící se italské písně Felicita. O tom, jak vlastně Christinin osud skončil se nedozvíme, můžeme o tom pouze přemýšlet a diskutovat. Film má zcela nehollywoodský konec, což se ne každému může líbit. ()
Pokud se někdo rozplývá na dokumentární formou, tak mohla bejt dotažená do konce a postavy mohly bejt aspoň trochu realistický a uvěřitelný a netvářit se jako sbírka identickejch prkenejch panáků. Naopak výrazně kladně na mě zapůsobil závěr, kde je příjemně ponechanej prostor, ať si každej udělá vlastní závěr podle svýho (ne)přesvědčení. ()
Zazvonil zvonec a pohádky je konec, toto náboženské peklo, které se odehrává na místě zvaném Lurdy které je známé tím, že údajně dělá zázraky a léčí nemohoucí a umírající ze svých nemocí. Celý film provází křesťanské šílenství a žena čekající na zázrak, zda se vyléčí z ochrnutí. Všechno toto bych byl schopen skousnout, pokud by ovšem tento snímek nebyl pojat tak neskutečně hnusně nudným způsobem které se dalo zvládnout jen tak, že jsem se posilnil třemi panáky tvrdého alkoholu, a i tak, přestože jsem na to koukal přes den, jsem myslel, že usnu. Takže pokud někdo má rád pomalé filmy, kde se prakticky nic neděje a ještě k tomu v náboženském duchu, tak směle do toho. V opačném případě dělejte, že tento film vůbec neexistuje, o nic nepřijdete. ()
Související novinky
Nová přehlídka francouzského filmu v Praze
Francouzská kinematografie oslovuje tradičně široké masy diváků, a tak se distribuční společnost Film Europe Media Company rozhodla zrealizovat festival Crème de la crème, kde slovenským divákům… (více)
tak, on to není samozřejmě žádný náboženský film, jen pěkně pracuje s tou náboženskou (katolickou, francouzskou) estetikou - já na tyhle věci nejsem, ale ty kostely, památky, nebo i modernější haly mají svou atmosféru (hlavně tvoří velmi podstatnou část dějin umění, prostě si z toho beru to opravdu pěkné..), myslím, že nesejde na nějaké víře, může si tam zameditovat každý. Obávám se, že to bude spíše věda, kt. těmto lidem může skutečně pomoci (..výzkum kmenovejch buněk....ale to na všecko není :( ). Pánbíčkáři (klér) - již dávno mi došlo, že jsou to vlastně takový (masoví) pseudopsychologové, no, Christina působí nejnormálněji ze všech, tak asi proto místnímu idolovi připadá zvláštní. Pěkná ironie, ti lidé, co tohle udržují se zabývají těmi zvláštními otázkami a odpovídají dalšími otázkami, tu působí tak neutrálně, ale běžné ovečky film (ženy, starší blbé ženy :)..nešetří (ale vemte si, že CHristina s nimi není v podstatě konfrontována, hledí si svého, max. jí není příjemné vidět možnosti a radosti těch normálních, ale nějaké uštěpačné poznámky jdou mimo ní, resp. není jasné, co dolehne k jejím uším..). Občas se dějí zvláštní věci, kt. nedokážeme vysvětlit, ale o to nejde...Čas probuzení (film a další..), hehe... No, to by mě zajímalo, tak kdyby se do takového filmu pustili pánbíčkáři, zatím naštěstí očividně ne. Tento film je pěkně (kamera), čistě udělaný, jeden pro Christinu nepříliš kulturní výlet (byznys, suvenýry, autobusy, byl jsem na akci s papežem, co tu byla v roce 2009, tak jsem viděl ledacos, neznechucený, atmosféra celkem přátelská, ale spousta lidí tedy pěkní podivíni..) nešlo asi jinak zpracovat, aby si zachoval čistotu, náznakovost, 96 minut se ale zdá docela dost, chvílema opravdu utahané - reálný čas, ikdyž když si vezmu ony akce utahané jsou, takže to je adektvátní. Film je emotivní decentním způsobem (herci hrají pěkně očima..), což pro všechny moc není, soustředit se na pohledy Christiny, že by šlo o nějakou tu emoční inteligenci?! Samozřejmě, je mi jasné, že koukat na to vozíčkář a pár jich znám, tak, né, obávám se, že ty bych na to snad raději ani nebral, já nevím, ve filmu je podle mě všechno, nic mi tam neschází (ale chvílema jsem jí přál, no, samozřejmě, aby okamžitě skočila do života rovnejma noham, film se trochu zvrtnul až v něco veselejšího...a neupadla hlavně do stereotypu....), smířit se s osudem, lehko se to řekne, úplně se smířit, raději bych mlčel a nepřipomínal jim.....no, je jasné, že vše je nejasné, ikdyž vidím, že řada lidí má jasno, nikdo neví, jestli to byl zázrak, neměla přerušenou páteř, která by jí zázračně srostla, já nevím, možná by stálo za to vygooglovat si něco o té roztr. skleróze, jak to může kolísat, svině nemoc, skočí na vás klidně v mladí a šmitec, budete moct maximálně čučet na filmy v lázních..... Tak kolik chodících diváků je štastných, vyčítat si tento film, takové plýtvání časem, takové film patří k oněm nakopávačům (do života, aspoń na chviličku, než to utne kyselost ostatních chodců :). Takže líbilo, fakt lidské, hlavně hlavní hrdinka je sympatická, mě ještě víc tim, že není zblbá (žádná černobílá postavička), ale zase si vemte tu sestru, okatě nesympatická, ale pak se to zlomí, no, tak mohlo to bý na můj vkus méně symbolické, pak jsou lidé, kteří si mé sympatie nezískají asi nikdy, no, tak to na světě chodí......... () (méně) (více)