Somewhere
Somewhere
Somewhere
Odnikiaľ niekam
Somewhere
Somewhere
Režie:
Sofia CoppolaScénář:
Sofia CoppolaKamera:
Harris SavidesHrají:
Stephen Dorff, Elle Fanning, Chris Pontius, Benicio Del Toro, Laura Ramsey, Becky O'Donohue, Alexandr Něvskij, Laura Chiatti, Michelle Monaghan (více)Obsahy(2)
Určitě jste o něm četli v bulváru. Hollywoodské zlatíčko Johnny (Stephen Dorff) bydlí v proslulém hollywoodském hotelu Chateau Marmont. Jeho okolí brázdí v nadupaném Ferrari, a když je zrovna doma, bývá tam s ním dostatek krásných dívek nebo uklidňujících prášků, které mu pomáhají tenhle sladký život zvládnout. Z ničeho nic se jednoho dne přede dveřmi jeho apartmá objeví jedenáctiletá dcera Cleo (Elle Fanning), jediný úspěch jeho jinak velmi nevydařeného manželství. Jejich setkání donutí Johnnyho, aby se ohlédl za svým dosavadním životem a upřímně si odpověděl na otázku, ke které dříve či později dospěje každý. Nešel jsem náhodou po špatné životní cestě? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (289)
FEBIOFEST 2011/porota - zahajovací film ()
Sice je to trochu klišé, ale musím srovnávat s Lost in translation. Už jenom kvůli podobnému stylu vyprávění nebo motivacím a problémům hlavních postav. To, co v předchozím fungovalo (statická kamera, dlouhé záběry), zde občas sklouzává k nudě hlavně proto, že Californie není Tokio a Dorff není Murray. Přesto to není špatný film, který se pořádně rozvine až ve své druhé polovině. 3 a 1/2 * ()
Název filmu je výstižný. Film o ničem? Možná, ale natočený tak, jak by mělo být. Já se nenudil, film plyne, ukazuje, nevysvětluje. Tušil jsem, že mi tenhle film sedne a jsem rád, že jsem se nemýlil. Elle Fanning je nádherná puberťačka s bechybným hereckým projevem a role samostatné dcery ji sedla dokonale. Film je pro mne výborný a zcela pochopím nelibé názory. Somewhere zkrátka začne, bez okolů uběhne a skončí. 4+ ()
Co mě k tomu napadalo bylo hodně filozofických myšlenek o smyslu života a pocitu, že peníze nejsou všechno... Možná... Dlouhé scény vedly k prodlevám, které byly plné pocitů pouhého ,,Proč...? Co tímhle chce říct? Co tím myslí...?" A zda jsem ty odpovědi na otázky našla vlastně doteď nevím.. Na některé možná... Na všechny určitě ne... :-) Co vím ale opravdu s určitostí je, že si to chce nechat uležet, pustit znovu a podívat se na to z jiné perspektivy a bez prvotního očekávání.. ()
Téměř lyrický film, stylem se podobá "Ztraceno v překladu", rukopis režisérky je jemný. Pomalu plynoucí děj tvoří pouze jistou spojnici použitou k udržení formy pro proud pocitů vjemů a vůní, jež jsou těžištěm snímku. Jedná se ovšem o velmi zdařilý protipól akčních filmů. Takže za 1/ vnímavým jedincům D O P O R U Č U J I ;-) ale také za 2/ musíte být v takové jemně nostalgické, popř. mírně zahloubané, či zlehka podzimní náladě :-) Spíše zajímavost: "Ztraceno v překladu" (také od Sofie Coppoli) je, nejen dle mého názoru, o pár stupínků výše, byť je ranější, to je ovšem jisté kouzlo tvorby - výsledek tvůrci zřejmě tuší již během natáčení, ale jak to se vším všudy sedne, je stejně otevřené do poslední chvíle ... ()
Nejsem schopen to ocenit tak, jak by si to možná zasluhovalo, protože tam ocenitelné chvíle jsou. ()
pro mě to bylo spíš odnikud nikam. nijaké. ()
Ak by som sa mal pokúsiť Somewhere opísať alebo ho kamsi zaradiť možno by som začal asi takto- Existencionálna antidráma z prostredia holywoodu plná tanca a rýchlych áut. Skutočne sa vo filme tancuje dosť a motorovým kamarátom je tam venovaná tiež riadna časť filmu. No i tak je film úplne o čomsi inom- chvalabohu od Sofie C som predsa nemohol očakávať čosi v štýle veľký chlapi a motorka. Zvolila si akoby návrat do časov Lost in Translation a spracovala príbeh odcudzenia oveľa komornejšie a pre bežného diváka asi oveľa menej atraktívnejšie. Coppola vo filme po prvý krát nepoužila žiadnu megahviezdu ako v jej predchádzajúcich filmoch bývalo zvykom ak nerátam hviezdny moment Benicia del Tora vo výťahovej scéne. Zvláštne že Somewhere dávam plný počet, ale asi som nemal veľke očakavania (filmu predchádzali neveľmi vrelé ohlasy) a tak som bol príjemne prekvapený. Sám som zvedavý či film obstojí v skúške času. Ešte však musim spomenúť, pri každom Sofiinom filme ma dostane hudba a v prípade Somewhere tomu nie je inak. A ešte mi nedá sa spytať? Nepripomínalo Vám Somewhere, v niektorých momentoch nášho južného suseda Ulricha Seidla? ()
Tento film neni nudný, má něco do sebe.. Samozřejmě to neni žádný americký trhák ,ale je to citově založený snímek. Zase pohled z jiné perspektivy a jiného života než obvykle, (o herci co ho v životě nic nenaplňuje ,jako spát s kde jakou modelkou a podepisovat se fanouškům) a také zjišťuje, že měl raději trávit víc čas se svou dcerou která ho miluje. Pro mě né moc znamý Stephen Dorff , tak Elle Fanning hrají na výtečnou.. Někdo zmiňoval, že scény jsou časově nudné a zbytečně zdlouhavé.. Mě naopak přijdou skvělé, protože se člověk vžije do situace.. 4/5 ()
Někteří se budou nudit, někteří se na film nedodívají .... Somewhere "trpí" jistým minimalismem, protože odhaluje osamělost a zoufalství hlavního hrdiny, mapuje emoce a prázdnotu ...., kde se nemluví, ale jen čeká a trpí. Děkuji Sofie, stejně jako po shlédnutí Lost in Translation jsem nadšený a obdivuji Tvůj " rukopis". ()
Jen trochu zajímavá nuda nuda šeď šeď, dlouhé nudné prázdné záběry, slabý téměř žádný příběh a Dorff hodně povrchní (možná tak jak měl být). Celkově se na to moc dobře nedívá... ()
Žádná velká gesta, proslovy, dramatické zvraty - přirozenost je to, co dělá tento film výjimečným. Jako je tomu vždy u Sofie, každý záběr směřuje k myšlence, která není podávána křiklavě, ale přirozeně, nenásilně. ()
bohuzel jen tri hvezdy a zatim pro me nejmene povedeny film Sofie C. Proc? Znate ten neprijemny pocit, kdyz vas kamosi pozvou na video z dovolene a vy musite prezit ty nekonecne home video zabery prakticky o nicem a bez pointy? Ktere na vas nepusobi uz proto, ze jste tam nebyli a prostredi je vam czela cizi? Tak na me pusobi tento posledni film me oblibene reziserky Sophie C. Kdyz ve filmu zazni ,,chcete slyset pisnicku?´´ doslo mi, ze podobnym stylem je natocen cely film. Divame se na osamelost slavne hollywoodske hvezdy. Ranni prazdnota na dusi. Stripterky. Milostne romanky. Fotografovani. Tiskovka. Jizdy ve Ferrari. Predavani cen v Italii, kam leti s dcerou. S dcerou u bazenu, u snidane, ve Vegas. Jizdy ve Ferrari. Odvoz dcery na tabor a KONEC. Zkratka zabery nahodile, bez vnitrniho smerovani, bez pointy, bez sdeleni. Obavam se, ze pozorovat bezdomovce pri vybirani popelnice je psychologictejsi podivana. Navic zabery jsou vzdy staticke a treba i ctyri minuty bez strihu. A pokud jde o vztah otce a dcery to mi prijde uprimnejsi serial Castle a ne tohle radoby umeni , ktere se tak snazi o artrovost, az o to vic vynika povrchnost cele te parady, ktera si dve sceny navic ukradla z drivejsiho rezisercina filmu Ztraceno v prekladu ( coz je pro me TOP jeji tvorby) jako by reziserce dochazel dech a inspirace. Mam rad jeji rukopis, ale divat se porad na jedno a to same a nudit se u toho, to neeee... prosim polepsit se Sophie... zatim privru oci a doufam v polepseni... :-) ()
výstižnější je odnikud nikam ()
Film o nepríjemnej samote, pocite nepotrebnosti a nezmyselnosti točený v príjemnej váliovo-letno-nedeľno-večernej atmosfére. Asi tak by som to zhodnotil v skratke. Povedzme si na rovinu – Lost in Translation to nie je a ak ich porovnám, pri prvom na mňa tak miestami nedoliehala nuda a zábery, pri ktorých som si hovoril „ok, toto vyjadruje tú nudu, aj toto, kvôli tomuto je to teraz takto natiahnuté“. Ale to je len detail. Celkovo som si na tento pomalý štýl filmu zvykol, v jednoduchosti je krása a tu tá jednoduchosť bola plne prítomná. Jednoduché zábery, žiadne komplikované zápletky, jednoducho pôsobiaci (čo však neznamená jednoduchý) život... Stephen Dorff a Elle Fanning boli presvedčiví a otca s dcérou v tejto nie práve typickej životnej situácii zahrali dobre a – jednoducho – bez nejakého zbytočného hrotenia. Len ten záver nemusel byť taký patetický... Oddychový film, keď nechcete zas tak veľmi vypínať a skôr sa tešíte z detailov. Ja som sa tešil na 65% ()
Pocit prázdnoty, když máte všechno, ale zároveň nic. Emoce, zoufalství, cit, dojetí... Zajímavě pojatý námět, na 4* však ne. ()
Rip-off Ztraceno v překladu... a bez srdce. ()
nebýt holek s tyčí není důvod na to koukat. ()
Inu,tohle není úplně ono.I z Odnikud někam sálá rozuhodně zajímavá atmosféra a režijní cit,ale nejsem si úplně jistá,co chtěla Sofia říct a proč to říká tak strašně fádním a nepříliš zajímavým snímkem.V některých momentech jí pomáhají silně zainteresovaní herci,někdy vystřihne vyloženě brilantní scénu,ale jako celek její jednoznačně nejslabší snímek. ()
Trailery jsou svině, na to se nesmí zapomínat. U Somewhere ale lže dvojnásob. Myslel jsem si, že Sofiinu režii už trochu znám. Jak jsem se ale mýlil! Měl jsem radost, že hudbu dělali Phoenix, protože si na ně pamatuju z Lost In Translation, ale v kombinaci s filmem, jsem je ani moc nepostřehnul. Řekne se film o odcizení, o navazování vztahu s dcerou, o dlouhých záběrech a neslyšitelných monolozích, to vše tu totiž můžete najít. Tak proč to sakra nedýchá? Když jsem sledoval Murraye v Tokiu, atmosféru jsem mohl krájet a všechny pocity vyčíst taky. Tady jsem se každých pár minut ptal, proč si ze mě dělá režisérka srandu, vždyť točit zábavně přece automaticky neznamená točit pop-corn. Neměl jsem nejmenší problém se naladit na stejnou vlnu, jako Johnny ve filmu, a i jsem si toho dost rád domyslel, jenom toho umu bylo málo. Kdybyste šli do ulic, a točili život, mohli byste skončit s podobným výsledkem. Na filmy má ale podle mě cenu koukat pouze pokud vypráví neobvyklý příběh, a nebo když už chtějí nudit (natahovat), tak mají přinést odpovídající myšlenky v závěru. Tohle není Lost In Translation, Dead Man (myšlenky), ani Broken Flowers (dlouhé záběry). I když se film snaží hrát na podobnou notu, nepřináší prostě dost, aby mezi nimi obstál. Být to debut, jsem mírnější, takhle ale rozčarování vítězí. ()