Odnikud někam

Už vidím, jak v tom bude plno lidí hledat (ba co hůř - nacházet) hlubokou studnici moudrosti. Což je naprosto mimo mísu. Somewhere je jednoduchý, docela příjemný, atmosférický - ale po hříchu i poměrně zbytečný film. Ta ostentativně nezávislá forma mě zprvu neskutečně štvala, po chvíli jsem se přinutil si na ni zvyknout, neboť jsem pocítil, že mi Somewhere nestojí za stres. Stephen Dorff hraje sympaticky, ale na Oscara to nevidím. 6/10 (22.12.2010)

Smysl života Sofie Coppoly. Velmi neodbytně mě přepadl a dlouho se mě držel pocit, že kráčíme postupně proti toku času a Sofie Coppola právě natočila Odnikud někam coby svůj celovečerní debut. Ano, dívám se na tenhle snímek a úplně vidím v představách tu její slibnou kariéru, ten zjevný talent, ty nádherné filmy, co budou následovat, to rozvedení tématu z Odnikud někam v pozdějším brilantním Ztraceno v překladu... Proč je to ale obráceně? To je mimo rámec mého omezeného chápání. (04.01.2011)

Jó herec, ten ten tvrdej chleba má.... Ne, vážně - ten, kdo má trochu povědomí o losangeleském Chateau Marmont, přechodném, ale i trvalém bydlišti hollywoodských hvězd, kde život je jedna velká párty plná kokainu, kde si dávají pilulky na uklidnění, povzbuzení a na spaní s takovou rutinou, jako my ranní kávu, kde stačí letmý pohled k tomu, aby se ráno co ráno vedle sebe probouzeli neznámí cizinci a kde se nezřídka hotelové lůžko stane smrtelnou postelí lidí, kteří na ni mají nárok jen prožitkově, rozhodně ne věkově... Je s podivem, jak Sofia Coppola dovedla zachytit prázdnotu v plnosti událostí - v autentickém prostředí, známého z bulvárních fotografií jen terasou s proutěným nábytkem, kde si herecká elita dává drink před oscarovým ceremoniálem, se nám, lačným po odlesku třpytu hvězd, poodhaluje i domácká recepce, chladné chodby a neosobní apartmá. Přesto musí být v porovnání s tichostí limuzíny, letištní halou, promo akcemi, festivaly, skvostnými hotely a další spoustou neznámých lidí okolo sladkým domovem v pauzách mezi natáčením. Jenže stále přetrvává pocit osamění, zbytečnosti a promarněného života, které nezaplní ani pohled na bulváry průhledem z Ferarri (stejně si myslím, že se pro něj za chvilku vrátil :-)) Pro mě přínosná sonda do ubíjejícího osamění těch, co nám rozdávají smích, slzy i štěstí. (27.04.2012)

Sofia Coppola zatím natočila jen 4 -včetně tohoto- celovečerní snímky, z nichž jsem 3 viděl a jeden mě natolik uchvátil, že jsem se do režisérky okamžitě -imaginárně- zamiloval a s napětím očekával další díla této talentované režisérky. Tím úchvatným snímkem bylo minimalistické drama -pro někoho možná romantická komedie- "Ztraceno v překladu" o dvou lidech "ztracených" v cizí zemi. Tento snímek bez příběhu mě neskutečně strhnul a po shlednutí traileru na "Odnikud někam" jsem bůh ví proč očekával něco podobného. Výsledek však už tak působivý není, ačkoliv by se zde možná našly podobné atributy, jako třeba to, že se jedná o sled epizod než plnohodnotný příběh. Celý "příběh" je o hollywoodské hvězdě, (nehrající ale výborný Stephen Dorff) která netrpí krizí středního věku ale nudou ze stereotypu, která dostane po dlouhé době na starosti dceru (talentovaná sestra Dakoty Fanning, Elle), kterou kvůli své práci celý život zanedbával. Nejedná se o ten typ snímku, kdy se hlavní hrdina napraví a stane se dokonalým otcem ale místo toho neustále divák sleduje, co tyto dvě psotavy dělají ve svém volném čase. Film podobně jako "Ztraceno v překladu" nemá zrovna svižné tempo a je zde řada až zbytečně natahovaných scén, ve kterých vlastně nesledujeme nic podstatného (záběr na herce v maskérně, sledování jízdy auta, koukaní na opalující se lidi apod.) a celou dobu si divák říká, kdy už konečně přijde ten střih a další scéna. Není zde žádné překvapení, působivé scény nebo snad ponaučení ale přijemně se na to kouká ale bohužel vše až nepříjemně rychle vyšumí. Asi jsem čekal až moc. (23.04.2011)

Absolutně chápu, co chtěla Sofia Coppola říct a stejně tak rozumím způsobu, jakým to chtěla vyjádřit. I tak na mě bylo hodně scén až příliš dlouhých a celé to bylo vlastně i dost emočně chladné a to i u scén, které takové rozhodně být neměly. Stephen Dorff se svým znuděným ksichtem ale bez problémů utáhne celý film a Elle Faning je určitě sympatičtější než její starší sestra. I tak ale převládá pocit, že se z těch nudných projížďkách po městě a vysedávání u bazénu dalo vytěžit mnohem víc. (10.06.2011)