Režie:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaÚčinkují:
Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Petr Nárožný, Zuzana Burianová, Pavel Bobek, Jana Robbová, Zdenka Lorencová, Jana Giergielová, Miroslav Paleček, Michael JaníkObsahy(1)
Z pořadů, které zaznamenala televize v divadle Semafor, jsme tentokrát vybrali ten s trojicí protagonistů. Po úmrtí J. Grossmanna (1971) si M. Šimek přizval ke spolupráci dva komiky – excentrického Luďka Sobotu a tehdy neherce Petra Nárožného. V představení Ze Soboty na Šimka aneb Návštěvní den v divadle Semafor vytvořili různé typy – L. Sobota svého typického popletu a P. Nárožný rtuťovitého a vzteklého nápovědu. Vytvořili tak zábavné představení, kde kromě scének tradičně zazní písničky v podání P. Bobka (Vincent, Dík, že smím pár přátel mít), dua M. Janík a M. Paleček a dalších. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Dělám to nerada, ale víc, jak jednu hvězdu dát prostě nemůžu. Moc Šimkův humor neznám, ale protože miluju Cimrmana, tak jsem chtěla dát šanci i jemu. A naprosté zklamání tedy. Už jen to, že písničky tvořily cca 70% představení, se mi moc nelíbilo. Podle mě zas až tak moc některé nezapadaly do atmosféry a neuvěřitelně nudily. Pak, když tedy přišla scénka, tak až na tu s kapesníkem, to stálo za nic. Vtipy byly dle mého názoru přehnané a bohužel neuvěřitelně předvídatelné. A role pana Nárožného mi přišla vyloženě trapná. ()
Jako předěl mezi dvěma (geniálníma) Šimkovýma érama u mě tohle prostě nemohlo obstát, sorry. Na jevišti se v tý ani ne půlce stopáže, kterou komikum zpravidla přenechávaj zpěváci, páchá povětšinou nekontrolovanej a hlavně nevtipnej bordel. Šimek jako by si dával tvůrčí pauzu a stále se vzpamatovával ze smrti kamaráda; prim hrajou hlavně stále stejní Sobota s Nárožnym. Za mě teda stokrát radši tu výběrovku i s pozdější, kvalitnější tvorbou tohohle tria. ()
Jsem velkým fanouškem Šimkova humoru, ale tohle období jeho tvorby mi připadá nejméně vtipné. Inteligentní humor tu jaksi schází, je to úplně jiná liga, než jakou Šimek dělal s Grossmannem a později s Krampolem a Bubílkovou. Některé scénky se Sobotou ještě ujdou (i když těch povedených není zrovna mnoho), ale s Nárožným je to vyloženě nudné. Nárožný zkrátka humorista a bavič nikdy nebyl a je to na něm znát, ve scénkách i dialozích zde působí vyloženě jako rušivý element. I těch zpívaných pasáží bylo na můj vkus až moc, daleko víc, než mluveného slova, takže víc jak 2 * a 45% dát nemůžu. ()
Vtipná zálažitost z dob těžké normalizace velmi osvěžila tehdejší zatuchlý socialismem načichlý vzduch. Trio Šimek, Sobota a Náročný dokazovala roky, že spolu jim to šlape a mají divákoví co nabídnout a zároveň ho pobavit. I po desítkách let stále velmi dobrá záležitost, kterou by možná dnešní generace náctiletých už nevzala, ale to je mi celkem fuk. ()
V divadle Semafor vznikla spousta legendárních scének a neméně skvělých písniček, avšak tohle představení jimi nedisponuje. Snad jen závěrečná scénka dvou maminek s blbečkem, který nemá rád ostrá jídla (meče, žiletky), byla opravdu vtipná a kdyby Pavel Bobek nezapěl Vincenta, tak bych tentokrát neváhal hudební produkci označit za sotva průměrnou. Přesto však z jeviště sálala ta podivně pohodová atmosféra, jakou takřka vždy dokázal Semafor záhadně vytvořit a tak nebudu více hanět. Nicméně, kdybych představení Ze Soboty na Šimka neviděl, tak bych si obou pánů vážil o něco víc. Výjimkou je samozřejmě pan Nárožný, jehož nápověda, uvaděč i blbeček byli tradičně dokonalí. ()
Reklama