Annie Hallová

K tomu abych uznal slečnu Annie Hall za řádně "hustou" konverzačku, potřebuju nějaký větší zvrat. Nebo aspoň scénu, která by mi utkvěla v mozku. Woody Allen to rozjel výborně (rozmlouvání do kamery je neuvěřitelné, skoro až geniální), ale po příjezdu do Beverly (nebo dřív, fakt si nevzpomínám) mě to odpoutalo. Nemůžu říct: nudilo, ale popravdě v tu chvíli jsem byl mimo. Zřejmě nesprávně naladěn, ale to není omluva. Woody Allen mě totiž VŽDYCKY dokáže dostat do nálady a nepotřebuje k tomu megalomanský scény. Velká škoda! (05.04.2009)

Nie som fanúšikom filmov Woodyho Allena, ale tento kúsok považujem aj ja za fantastický. Vynikajúca vzťahovka s hromadou výborných režijných nápadov a hereckých výkonov ukázala svojmu tvorcovi, kde sa cíti najlepšie. Neurotický intelektuál z New Yorku zabodoval naplno pri svojej cieľovke aj na oscarovom ceremoniáli, kde porazil v kategóriách najlepší film a najlepšia réžia inú autorskú pecku - Hviezdne vojny. Cynický, inteligentný a zábavný pohľad na romantiku, ktorý dokážu oceniť hlavne chlapi. 9/10 (16.03.2016)

Kým Woody Allen nenatočil Annie Hall, považovali ho za jedného z najoriginálnejších amerických komikov, ktorého filmy však neboli viac než len sériou kabaretných skečov. Slávu mu priniesla až táto „nervózna romanca“, ktorá získala štyri Oscary, dosiahla obrovské tržby a stala sa kultovým dielom. Námet filmu – vzťah televízneho a barového komika Alvyho Singera (Woody Allen) a nádejnej speváčky Annie Hall (Diane Keaton), ktorí sa neustále schádzajú a rozchádzajú, je poloautobiografický a voľne založený na skutočnom vzťahu týchto hviezd (Keatonovej skutočné meno je Diane Hall a prezývajú ju Annie). Vo filme sa ich priateľstvo začne v tenisovej hale počas zmiešanej dvojhry, v ktorej Annie zvíťazí, a pokračuje nemotorným a komickým stretnutím žida Alvyho s Anninou protestantskou rodinou. Alvy zbožnujúci New York potom nasleduje Annie do „príjemnej“ Kalifornie. Obaja stelesňujú inteligentnú dospelú dvojicu súčasnej doby s dôvtipom, precíznosťou a podtónom úzkosti. Jedným z vrcholov filmu je scéna, v ktorej sa zrazu objaví mediálny guru Marshall McLuhan (hrá sám seba), aby vyvrátil, čo o ňom hovorí istý pokrytec, ktorý stojí v rade na lístky na Bergmanov film. Keatonovej unisexové oblečenie pozostávajúce zo širokých nohavíc, pletenej čiernej viazanky, šatky a plstného klubúka vyžarovalo charizmu a silne ovplyvnilo štýl moderných, nezávislých žien konca 70. rokov 20. storočia. 80% (04.08.2010)

Tak předně bych chtěl říct, že jsem Annie Hall viděl s dabingem, což není asi to nejlepší, protože jak známo, dabing může hodně vtipů zabít (výjimku tvoří jen některé seriály (Red Dwarf)). A možná proto zatím dávám jen čtyři hvězdy. Ale co už jsem poznal i v dabingu bylo, že Diane Keaton si Oscara opravdu zasloužila. Určitě si tento film seženu v originále, abych mu dal ještě jednu šanci. (I když, Match Point mě uchvátil hned na poprvé a to i v dabingu… tak že by to bylo filmem? :-)) UPDATE: Po téměř třech letech jsem udělal, co jsem slíbil a pustil si tento film znovu v původním znění s titulky. A verdikt? Už asi chápu, co na tomto filmu všichni vidí, ale pořád mi přijde, že Woody má na kontě pár lepších kousků. Těch 80 % je opravdu asi akorát. (04.09.2009)

Jakýkoli náznak hlubšího smyslu šel naprosto mimo mě. Snímek je hrozně hlučný a při tom nic neříkající. Dialogy vyplněné táhlými a ukňouranými 'ehm' 'ohhh' 'yeah' 'hmmm' jako dominantní vyjadřovací prostředek mi cuchaly nervy. Jak říct nic mnoha slovy, to je pro mě Annie Hall. Woody Allen mě natolik zahltil švitořivým vykecáváním, že jakákoli špetka humoru byla ta tam. (05.03.2011)