Mamas & Papas

Pasivně bezmyšlenkovité a šmírácké přitakávání životní mizérii. Film sděluje jen banalitu "takový je život", místo aby vypravěčskými prostředky vzbudil pocit "takový život být nemusí" (což dělají přínosné psychologické snímky). Alice Nellis tím vytvořila svůj rekord v nechutném a bezcílném citovém vydírání. ___________ Není tu jediná postava, která by si zasloužila sympatie (všichni muži jsou chcípáci a všechny ženy jsou vylíčeny negativně - mateřství tu nemá žádný pozitivní obsah) a není tu jediná scéna, kdy by postavy nebyly ponižované a uváděné do trapných situací. Je zázrak, že někdo takhle misantropický film může chápat jako citlivý. __________ Zvláštní "bonus" pak je pitomě poskládaný děj, kdy to vypadá, že jeden chlapík sedí na lavičce několik měsíců, stejně jako jedna ženská sedí na pláži několik měsíců a zatím Ukrajince naroste břicho a odrodí. Ale to už je jen taková perlička. _______ "Mystický závěr" s keporkaky či monolog Marthy Issové v divadle jsou jinak dokonalou ukázkou pseudoumění alias midcultu. Alice Nellis potvrdila svůj status nejpřeceňovanější české režisérky, jíž média tleskají z pouhé povinnosti a už ani nevědí proč. (12.04.2010)

Přečetla jsem si pár hodnocení, než jsem na film šla. Nevyznívala příliš pozitivně. V kině jsem na ně už po pár minutách vědomě i podvědomě zcela zapomněla. Teď , než chci napsat svůj komentář, si je tu znova letmo pročítám a nestačím se divit…Kdo to píše? Nechci se NIKOHO dotknout, ale tento film je (jak už sám název vypovídá) o rodičích a - nutno podotknout, že rodičům (chtěným, nechtěným….) se bude líbit asi nejvíc, zbytek populace se bude možná nudit, možná pro ni film bude utahaným (to je asi to poslední adjektivum, které bych použila, ale dokážu to pochopit právě u člověka, který tohle životní téma zatím neřeší). Na druhou stranu, řekla bych, že film má správné načasování – pomaličku začíná doznívat vlna babyboomu Husákových dětí, takže má šanci dotknout se (o to víc) relativně širší části filmového publika. MaP byl pro mne citovou bombou, emoce tu byly srozumitelné, čitelné, vlastní, až mě to děsilo…A zároveň uklidňovalo. Přestože jsem (jsme!) nikdy nemusela projít ani jednou situací z filmu (bohudík), naladilo mě to nenásilně na stejnou vlnovou frekvenci všech matek, které dítě chtějí a nejde to, které dítě nechtějí (zatím, nebo nikdy, to je jedno), nebo ztratí…Paradoxně nejbolestnější a nejukrutnější mi ve filmu přišel okamžik ne ztráty (smrti) dcerky jedné z hlavních hrdinek, ale zrození nového života…v této podobě naprosté Zoufalství, naprostá Bezmoc, dovolím si napsat, že mi to připadalo jako Sophiina volba novodobého věku… Líbilo se mi i zachycení otcovství v daných nelehkých situacích. Mozaikovitost příběhu byla naprosto na místě, co někomu přijde jako století, jiný vnímá jako „málo času“, záleží na úhlu pohledu. Všichni herci sklízí můj obdiv. Na filmu mi poněkud vadila jedna z posledních pasáží a sice promluva Marty Issové v divadelní hře – působilo to na mě trochu křečovitě. Shrnuto podtrženo – z českých filmů za poslední dobu (hodně poslední dobu) - u mě Zásah do černého – v pravou chvíli na pravém místě. Nicméně, paradoxně film nedoporučím svému bratrovi se ženou, kteří právě dospěli k rozhodnutí, že je jejich čas pro potomka… (17.05.2010)

Takže, když nepočítám To je Balkán, který nikdo neviděl, měla u mě Alice Nellis hodnocení 4-4-2. Solidní Enne, geniální Výlet, "zajímavé" Tajnosti. Mamas & Papas je tryzna, utrpení, a nikoliv porod, jaký předvádí Natalia Volkova. Jak směšné názory členů České filmové a televizní akademie, kteří tragický výkon Zuzany Bydžovské ocenili Českým lvem. Pusťte si část, kde rodině Dolanských vysvětluje, jak se to má s rodičovstvím. Takhle se vyjadřuje doktorka? Pokud měla být Zuzana nenucená, povedlo se až moc. Potěší jedině výkon Filipa Čapky, protože ostatním protagonistům nebudete držet palce ani za milion. Alice, děkujeme, zkus víc vzpomínat na minulost a míň se plácat v rádoby psychologii. (18.03.2011)

Hlavní postavy pořád brečí. Brečí štěstím, brečí zoufalstvím, brečí smutkem. Filip pro jistotu pracuje na veterině, protože i tam se dá brečet. Brečet kvůli trápícím se zvířatům. A to je prakticky celá psychologie Alice Nellis. --- Jo, přiznávám, že ty příběhy mohly i díky nepřipravenosti herců vypadat reálně, uvěřitelně. Ale stále to jsou extrémy, které "psychologické drama" udělají vlastně samy. Víte, přijde mi zbytečně jednoduché vzít manžele marně se pokoušející o dítě a demonstrovat na nich nějakou tragiku, hrát si na hrozného psychologa. Navíc ty průhledné charaktery viz Ukrajinka. Ta "skvělá" režisérka se teda moc nepředvedla. (27.04.2011)

jsem ráda, že jsem se tentokrát nedala odradit a šla. :) Mě se to líbilo moc! To spíš Tajnosti mě tenkrát nijak zvlášť nenadchly - všichni z toho dělali naprosto špičkovej počin český kinematografie a mě to jako takovej zázrak nikdy nepřišlo. Mamas a papas je stokrát lepší, z toho filmu jsem odcházela, že mi něco dal a vůbec - tleskám! Po dlouhé době příjemné české překvapení. A že z nás tahá emoce, citově nás vydírá - jakej film ne? Dobrý je, když se to povede (26.04.2010)