Mamas & Papas
Režie:
Alice NellisScénář:
Alice NellisHudba:
Jan PonocnýHrají:
Zuzana Bydžovská, Petr Franěk, Filip Čapka, Zuzana Čapková, Natalia Volkova, Ivan Shvedoff, Michal Čapka, Marika Procházková, Martha Issová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Čtyři příběhy filmu tvoří mozaiku osudů několika manželských či partnerských dvojic, které v určitém zlomovém bodě života řeší otázky chtěného, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství. Záměrem scénáristky a režisérky Alice Nellis je ukázat pomocí souběžného vyprávění několika příběhů, že problém moderního rodičovství je širší a hlubší než konkrétní situace kterékoliv jednotlivé postavy. Domácí režisérka číslo jedna opět přichází s příběhem, který se může dotknout diváků bez ohledu na věk či postavení. Každý z vyprávěných příběhů o touze po dítěti, osudovém rozhodnutí, zda dítě mít či nemít nebo snaze vyrovnat se s nástrahami, které před nás život postavil, může být právě ten váš. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (244)
Dlouhé. Bydžovská v roli lékařky trpěla a já s ní. Hrůza. /lfš2010/ ()
Z mého pohledu se jedná o nejnesnadněji uchopitelný film z dílny Alice Nellis.Trvalo mi docela dlouho, než jsem se přizpůsobil pomalejšímu tempu a než jsem se dokázal ztotožnit s hlavními hrdiny.Původní hodnocení byly tři hvězdičky, ale díky zvolenému tématu, příjemným hereckým výkonům (Zuzana Bydžovská byla fantastická) a citlivé režii nemůžu jinak a dvě hvězdičky přidat. ()
Nejhorší film na SVĚTĚ!!!!!!!!!!!!! Změna, druhý nejhorší na světě!! ()
mocná sračka, na odpad to možná není, ale už z principu ()
Předvídatelné, průměrné a nezajímavé zpracování zajímavého tématu. ()
Mamas & papas je zajímavá sonda do problematiky mít či nemít děti. Příběh čtyř párů je ovšem postaven dost škatulkovitě – tedy někdo po dítěti touží, ale nemůže ho mít a naopak. Pomineme li objevující se předsudky, klišé a roztřesenou kameru, vyvstávají pouze emoce a pár nezodpovězených či ponechaných na představivosti diváka scén. Chladné, ovšem s malou nadějí. ()
Moc dojemne ()
Škaredá tvář českého filmu v roce 2010 (jinak velmi úspěšného). Deprese je to hlavně z toho způsobu, jakým je to natočeno. Psychologický babralismus ve všech směrech. 14% hlavně za roličku chlapa Františka Kreuzmanna ml. Vynikající komentář: Bluntman, PS: Český lev - Ženský herecký výkon v hlavní roli: Zuzana Bydžovská....hodně špatná volba ()
Film se mi líbil. Alice Nellis má velmi dobrý styl pojetí. Problematika zabývající se nechtěným otěhotněním nebo naopak snažením se adoptovat dítě ukazuje jaká šlamastika se koná, když něco nejde podle vašich představ. Zuzana Bydžovská byla úžasná a cenu si zasloužila. ()
Všechno jen jako... Korunu tomu nasazují velryby (1,5*). ()
Bylo to opravdové a neuvěřitelně lidské, možná k tomu přispívala i mozaikovitost jednotlivých příběhů. ()
Film by mě vůbec nezaujal pokud bych nezjistil, že scény jsou v podstatě improvizací na dané téma, s tím jsem do filmu šel a o to víc mě bavil. ()
Opravdu mimořádné a silné vyprávění výborné Alice Nellis, velmi lidsky citlivé a otevřené v zobrazování s tématem souvisejících skutečností, přesvědčivě, v jednotlivých obrazech až hodně syrově, bez jakéhokoliv estetizujícího zastírání, tak neokázale prosté a věrohodné, čemuž napomáhá určitě i zvolená neidealizovaná forma vyprávění, spíše to celé působí více jako filmová reportáž než hrané dílo, v ději pečlivě vystavěném na proplétajících se úryvcích ze života čtyř rozdílných párů, které se na jedné straně sice odlišují svojí stávající životní situací, přesto je v ději propojuje společné téma, téma rodičovství a jejich osobní vztah k němu jako ke zlomové události v životě dospělého člověka a stále i k jeho nejpřirozenějšímu naplnění, film má rozhodně velké předpoklady úspěšně podnítit ty vnímavější k řadě zamyšlení, mne třeba k tomu, jaké to vlastně tedy pro mne bude, změnit se v rodiče, když děti jsou přece stále naše jediná záruka vlastní nesmrtelnosti, i jak obtížné může pro mne být se rodičem dnes vůbec stát, jak může být i s tím největším úsilím rodičovství pro některé páry nedosažitelné a co jsou pak lidé ochotní v touze po dětech následně podstoupit. ()
Rádoby drsné drama o "běžných" problémech všedního života, které je ale vyumělkované a dotažené do extrému. S tím mám hlavní problém. Situace typu "u veterináře nechávají utratit starýho psa a ve chvíli, kdy mu píchají onu injekci, zazvoní telefon a doktor se dozvídá, že má dítě" byly na každém kroku. Krajní situace s protiklady život x smrt, radost x smutek, plodnost x neplodnost ze začátku vypadaly dobře, postupem času to ale upadalo a upadalo spolu s tempem, které se během těch dvou hodin stalo téměř vražedným. Jak tady zmiňují i ostatní, bylo to utahané a v podstatě nedějové. Krom toho to bylo především depresivní, jakási úzkost diváka svírá po celou dobu, protože se vlastně nikomu nic ve filmu nedaří, všichni jsou nešťastní atd. Vyšel jsem s kina se zvláštním pocitem, že to sice nebylo špatné, ale rozhodně to mohlo být lepší. 3,5/5 ()
Přečetla jsem si pár hodnocení, než jsem na film šla. Nevyznívala příliš pozitivně. V kině jsem na ně už po pár minutách vědomě i podvědomě zcela zapomněla. Teď , než chci napsat svůj komentář, si je tu znova letmo pročítám a nestačím se divit…Kdo to píše? Nechci se NIKOHO dotknout, ale tento film je (jak už sám název vypovídá) o rodičích a - nutno podotknout, že rodičům (chtěným, nechtěným….) se bude líbit asi nejvíc, zbytek populace se bude možná nudit, možná pro ni film bude utahaným (to je asi to poslední adjektivum, které bych použila, ale dokážu to pochopit právě u člověka, který tohle životní téma zatím neřeší). Na druhou stranu, řekla bych, že film má správné načasování – pomaličku začíná doznívat vlna babyboomu Husákových dětí, takže má šanci dotknout se (o to víc) relativně širší části filmového publika. MaP byl pro mne citovou bombou, emoce tu byly srozumitelné, čitelné, vlastní, až mě to děsilo…A zároveň uklidňovalo. Přestože jsem (jsme!) nikdy nemusela projít ani jednou situací z filmu (bohudík), naladilo mě to nenásilně na stejnou vlnovou frekvenci všech matek, které dítě chtějí a nejde to, které dítě nechtějí (zatím, nebo nikdy, to je jedno), nebo ztratí…Paradoxně nejbolestnější a nejukrutnější mi ve filmu přišel okamžik ne ztráty (smrti) dcerky jedné z hlavních hrdinek, ale zrození nového života…v této podobě naprosté Zoufalství, naprostá Bezmoc, dovolím si napsat, že mi to připadalo jako Sophiina volba novodobého věku… Líbilo se mi i zachycení otcovství v daných nelehkých situacích. Mozaikovitost příběhu byla naprosto na místě, co někomu přijde jako století, jiný vnímá jako „málo času“, záleží na úhlu pohledu. Všichni herci sklízí můj obdiv. Na filmu mi poněkud vadila jedna z posledních pasáží a sice promluva Marty Issové v divadelní hře – působilo to na mě trochu křečovitě. Shrnuto podtrženo – z českých filmů za poslední dobu (hodně poslední dobu) - u mě Zásah do černého – v pravou chvíli na pravém místě. Nicméně, paradoxně film nedoporučím svému bratrovi se ženou, kteří právě dospěli k rozhodnutí, že je jejich čas pro potomka… ()
No, kdo jde na film řešící "otázky chtěného, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství" a čeká, že se pobaví, dodá si životního optimismu nebo něco podobného, tak je asi trošku mimo mísu. Musím říct, že po přečtení komentů, shlédnutí hodnocení a následně pak filmu, jsem velmi příjemně překvapena! I když některé scény mi příliš nevoněly, neubráním se a tu plnou palbu tomu dám, protože to samé jsem v podstatě já dostala od filmu. S mozaikovitým vyprávěním jsem neměla absolutně žádný problém - naopak, líbilo se. S herci jsem také neměla problém - až na některé scény se Zuzkou Bydžovskou, kdy mi přišlo, že je fakt mimo...Takže proč ne? ()
Alice Nellis je zručná řemeslnice, ale měla by si nechat psát scénáře od někoho jiného, protože jinak je z toho pokaždé jen mlýnek na hovna a jinak to nebude. ()
Nejhorší film Alice Nellis.Většina herců hraje jako neherci,není jim rozumět,bezradně se protloukají dějem nedějem...Celý film je taková nepovedená hra na vyšší umění. ()
06. 05. 2011 (158.); paní doktorka Irena měla životní situaci dosti složitou ()
Je to síla. Stejně jako před lety, když jsem byl otec dvou malých dětí na totální full time a zmítaly mnou pochybnosti- jestli jsem do toho měl jít, jestli teď, jestli ne dřív, jestli ne později, jestli jsem schopen zvládnout otcovskou roli se ctí, jestli to ufinancujeme… Otázky, které by si pokládaly i Mamas&Papas, kdyby na sebe vzaly podobu seriálu a řešily další, podružnější dilemata. Ta zásadní se vešla už do filmu. Věřím, že dokonale odráží realitu. Pořád věřím, že je navzdory hodnocení dokonalý. ()