Django se vrací

Koupila jsem si to jenom kvůli hudbě ENNIA MORRICONE. Děj filmu sice nebyl špatný, ale jako "Tenkrát na západě" ta muzika nebyla. Lhala bych, kdybych nepřiznala, že mě lákal též FRANCO NERO. Zřejmě tyto hvězdy potřebují vynikajícího režiséra, aby ze sebe něco smysluplného dostaly. Ale nuda to nebyla. Nic převratného, ale bavila jsem se. (30.12.2010)

On už původní Django nebyl žádným veledílem, prostě průměrný spaghetti western se solidním Francem Nerem kosícím nepřátele po desítkách a tahajícím za sebou rakev s kulometem. Nedala se mu ale upřít určitá atmosféra a zajímavý děj. Ničeho takového se zde ovšem nedočkáte. Kulometem se zde sice opět střílí ostošest a hlavní záporák si říká Ďábel (ha, ha), ale je to tak nudné a nezajímavé, že jsem už po dvaceti minutách měl chuť to vypnout a věnovat se nějaké bohulibější činnosti (například psaní tohoto komentáře). Ale abych to shrnul: nekoukejte na to, je to ztráta času. P.S. Doufám, že si herci to natáčení v krásné přírodě užili, když už nic jiného. (05.01.2010)

Tak toto je pekne haluzný western. Začiatok absolútne šialený (hlavný hrdina v úlohe Ježiša?) a potom a z toho stane absolútny mix všetkého, čo scenáristu napadlo. Samotný gulomet je fajn nástroj (v dabingu so skvelým prekladom strojná puška...), ale od prvej scény, kde sa objaví je to už len pekná nuda - všetky tie masakre sú bez invencie. Dobrodružný film, ktorý nemá takmer žiadnu westernovú atmosféru, ako si ju predstavujem ja (VTEDY NA ZÁPADE, SEDEM STATOČNÝCH, KRAJINA STRELCOV). S Nerom si radšej pozrite KEOMU (Desperado). Aspoňže to pomerne rýchlo odsýpa... (08.12.2012)

Rozjímání v klášteře nemá dlouhého trvání a legendární Django se opět vydává na krvavou rambovskou cestu zjednání spravedlnosti. Zběsile máchá svým (asi odlehčeným) kulometem a po desítkách kosí nabíhající bandity, zatímco jejich koně či za nimi se motající kompars zotročovaných rolníků k úhoně nedojdou. Franco Nero ovšem oplývá charismatem na rozdávání a nadutému záporákovi také přejete ten nejhorší konec, což toto prostinké a ledabyle natočené béčko činí jakž takž koukatelným. Těch 50% zde odpovídá. (25.10.2019)

Možná se občas opravdu vyplatí čekat to nejhorší, a člověk pak může být celkem příjemně překvapený. Django se vrací není tak strašlivě špatný film, jak jsem čekal. Možná doplácí na to, že je to oficiální pokračování, přičemž má s původním Djangem ještě méně společného, než kdejaký neoficiální sequel ze 60. let. Když se člověk oprostí od srovnávání s původním Djangem a dalšími špageťáky, tak jo, jako akčně-dobrodružnej film se to přežít dá. Přes příšernou hudbu (Gianfranco Plenizio, ne Morricone, proboha!!!), mizernou režii, zajímavého, ale nedostatečně charismatického záporáka, pár rádoby vtipných scének, malého spratka, co se Djangovi pořád drží za prdelí, i přes to, že Django sám už není ten charismatický hajzlík v černém ale ochránce spravedlnosti s dlouhými vlasy. Kulomet používá příliš často, čímž ztrácí na účinku. Navíc se s ním zachází dost podivně. Místo koltu pak používá malou brokovnici, která zdaleka není tak super. Sám Franco Nero jako by se nudil, ale aspoň že ho tu máme. Co tu ovšem pohledával Donald Pleasence, to je mi záhadou. Aspoň jsem se nenudil tak často, jak jsem se bál. (18.02.2013)