Králičí nora

Zvláštní, že když se stane neštěstí, jakoby se všechna slova v pronesených větách skládala ze součástek podstaty tragédie a veškerá komunikace směřovala jen k oné události, přesto, že se jí všichni snaží vyhýbat... Právě tento úkaz je zde nejvíc patrný, spolu s pocity provinilosti obou sester, v souvislosti s otěhotněním Izzy, která své štěstí vnímá jako nepatřičné a Beccy, která ho není schopná upřímně sdílet, jakož i rozdílné pojetí hledání cesty ke klidu duše muže a ženy, ztrátou přímo zasažené - on se nebrání vzpomínkám, ale žije z nich, ona se snaží odpoutat od všeho, co by jí dítě připomínalo, až nutkání, setkat se s jednou z příčin neštěstí, přináší naději na vysvobození v podobě paralelního vesmíru, v němž není jen naše momentální smutná verze... Neoriginálním námětem zatíženému dramatu se daří zaujmout především díky nehysterickému zachycení období po velké ztrátě v maličkostech, které je těžké byť jen pojmenovat, natož sdílet, ale i pro výkony Aarona Eckharta a Nicole Kidman, u které mě nepřestane fascinovat, jak je ve svých rolích krásná a svá přesto, že téměř pokaždé vyfasuje nějakého šíleného návrháře kostýmů :-) (31.07.2013)

Nebylo lehké se na jejich smutek dívat, ale celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že je to emocionálně hrozně povrchní a že o ztrátě dítěte byly natočeny už mnohem lepší filmy. Neseděl mi tam herec, co hrál mladíka Jasona, naopak příjemně překvapil Aaron Eckart. Nicole Kidman zahrála její tiše trpící postavu parádně, ale nevzbudila ve mně žádné sympatie. (27.06.2014)

Tristna po americku, nicméně s výbornými hereckými výkony ústřední filmové dvojice, především Eckhart zaslouží uznání za své výbuchy neřízeného vzteku míšeného s lítostí. Postavu Jasona (Miles Teller) jsem tak nějak nepochopil, ale viděno anglicky nahoře i dole bez (čili bez titulků). Smekám i před Becčinou sestrou Izzy, jejíž představitelce Tammy Blanchard jsem hádal možná o deset dvanáct let méně. Zaškatulkováno jako tuctové drama s nepříliš originálním námětem a naprosto nezáviděníhodnou životní situací (rodiče osm měsíců po úmrtí dítěte). Páté hodnocení tohoto filmu na ČSFD a první komentář tady vůbec. (10.12.2010)

„Zmizne niekedy tá bolesť?“ – „Nie. Ale zmení sa. Tá ťažoba je stále s tebou, ako tehla v kabelke. Ale dá sa s tým žiť. A niekedy dokonca pozabudneš.“ Strhujúci herecký výkon nežnej, sexy, chápavej mamy Nicole Kidman na mňa zapôsobil tak, ako podobne bravúrny výkon Kim Basingerj v nie nepodobných Dverách v podlahe. Aaron Eckhart jej zdatne nahráva. Zapôsobil na mňa tiež kvalitný scenár (podľa divadelnej hry), ktorý bez hystérii a veľkých slov líči život manželského páru, snažiaceho sa vyrovnať so smrťou 4-ročného syna. (10.02.2011)

Téma patří k těm nejbolestnějším, takže na žádný film s tímto tématem se nemůže nikomu dívat lehce. A proto je zásadní nakolik citlivě režisér téma uchopí a jakým hercům svěří hlavní role. John Cameron Mitchell mě příjemně překvapil - od Shortbusu ke Králičí noře urazil obrovský kus cesty. Nicole Kidman si rozhodně oscarovou nominaci zasloužila, Aaron Eckhart jí zdatně sekunduje. Dokážu si vše představit i jako divadelní hru, z níž pravděpodobně film vychází. (03.12.2022)