Antoine et Colette
Antoine and Colette
Režie:
François TruffautScénář:
François TruffautVOD (1)
Obsahy(2)
Krátký film Antoine a Colette je druhým pokračováním příbehu o Antoinu Doinelovi v režii Francoise Truffauta. Film byl natočen v roce 1962 jako jeden z pětice krátkých filmů z cyklu "Láska ve dvaceti", jež byly natočeny pěti významnými režiséry z různých zemí. Film zachycuje hlavního hrdinu Antoina Doniela jako sedmnáctilého mladíka pracujícího pro Phillips, firmu která vyrábí dlouhohrající desky. Antoine žije sám v zařízeném pokoji v Place Clichy a většinu času tráví poslechem opery nebo s kamarádem ze školy Reném. Během návštevy akce Berlioz Music Programme potká gymnazistku Colette, do které se poprvé zamiluje. Colette je sice stejně stará jako on, ale narozdíl od Antoina má milující rodiče, se kterými stále ještě žije ve společné domácnosti. Antoine se s Colette opravdu spřátelí a i její rodiče se k němu začnou chovat, jakoby byl jejich vlastní syn. Jen Colette ho stále bere pouze jako kamaráda. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Že jde o krátký film jse zjistil až na konci (jinak bych se pravděpodobně nedíval). Ale nakonec musím uznat, že přesto bylo řečeno vše. Tak to bývá a je třeba se s tím vyrovnat. Když jsem si ve věku Antoina stěžoval matce (loni zemřela), že mě holky nechtějí, řekla jen: "Počkej rok." A tím se to vyrovnalo. A na víc bych přišel o Jean-Pierre Léauda v roli samostatného, nikoli však soběstačného mládence. ()
Musím přiznat, že mne na této Truffautově zdánlivě odosobněné etudě, která je vlastně současně epilogem prvního "doinelovského" filmu a prologem následující, sevřenější trojice, nejvíce nadchlo, jak je Doinelův život spoluutvářen hudbou. Řekl bych, že tato miniatura necílí ani tak na vztah titulních postav - vždyť příběh sám se zdá být spíše improvizovaně zkolážován než precizně vystaven - ale právě na bytostnou účast hudby na lidském životě. Pocta hudbě, tomu světlu temných dnů. - Ostatně, jak si poznamenal Bohuslav Martinů do sešitu z Darien: "Hudba pro mne je představa světla, stíny se tvoří přirozeně podle úhlů světla; ale nedělám tmu proto, aby vzniklo světlo. Světlo = radost a život." ()
Colette je presne ten typ dievčaťa: jemne vyzývavá, étericky nedostupná, neodhaľujúca o svojich pocitoch veľa. Zato rada chodí na koncerty vážnej hudby, do kina. Namotá si okolo seba jedného, prípadne viacerých mládencov, ktorí takýmto Colletkám urobia všetko, čo im na očiach vidia, vytiahnu ich kade-tade, zabávajú ich rečami. Ale z jej strany je to len kamarátstvo. Skrátka - dievčina nemá ani zďaleka potrebu vážnejšieho vzťahu. Svojím spôsobom je zase na druhej strane rada za spoločníka a ochrancu. A tak s tajomným neznámym prísľubom dá tu jednu pusu, tu pohladká rúčku, podvolí sa objatiu. Kamarát je zamilovaný ako blázon, neuvedomujúc si svoju rolu užitočného idiota. No akonáhle sa zjaví perspektívny nápadník, slečna odrazu všetko vrhne do tohto vzťahu a doterajší nápadníci ostávajú vyjavení: "Veď už sme skoro spolu chodili!". A tak aj chudák hlavný hrdina. Aspoňže je táto láska - neláska s trampotami preložená skvelou hudbou a scénou, ukazujúcou výrobu jedného výlisku LP platne. Civilné poňatie je fajn, no celok sa na Čierneho Petra od Formana nechytá. ()
Nejdřív jsme zjistili, že Truffaut má rád filmy, nevychází s rodiči a chce si žít podle sebe. Nyní pokračujeme v jeho životě a v opět krásně poutavém vyprávění, které trochu připomíná starýho Formana a hodně připomíná mládí dosti z nás, tentokrát jde o dívku a vztah k hudbě. Antoine se postavil na vlastní nohy, má práci a Truffaut nám skrze něj ukazuje to, co nelze popřít. Že jediná láska je ta tragická. I proto tento díl autobiografie nevnímám nikterak pesimisticky. ()
Jak mladiství delikventi přicházejí o iluze. Antoine Doinel, 20 let, diagnóza: ucho. Že by ho někdo mohl začít mít rád? Odkud to přijde? Truffaut servíruje druhý díl doinelovské série. Stejně jako poprvé, když rezervovaně a zároveň citlivě sledoval emocionální masomlýnek dospívání, servíruje tentokrát čistou idiocii první lásky. Škoda, že je to jen kraťas. První lásky ale delší nebývají. ()
Reklama