Libanon

Beru tu formu a příběh o tanku bez tanku. To by mi nevadilo. Problém ale nastává, když někde v polovině prakticky veškerá invence mizí a do konce, krom špatně zřetelného posunu postav, vlastně nic dalšího už nepřijde. Druhý problém mám se zpracováním. Jak toho nafukovacího tanku (kam by se ještě vešla lednice a piáno), tak i s pohledy ven přes periskop. Neprecizní pohyby kamery se sice snažili maskovat zvukovým efektem, ale nepůsobilo to přirozeně a bylo vidět, že to periskopem snímáno nebylo. A třetí výtku mám pak k oněm hlavním hrdinům v podobě posádky tanku. Pominu jejich intelektuální verbální výměny. Ti se nazývají branci patrně proto, že den zpátky sebrali někde v kibucu čtyři mírně retardované vidláky, zavřeli je bez jakéhokoliv výcviku do tanku za pár milionů a nechali je vočumovat kolem. Ale na druhou stranu to nebylo tak nebetyčně pitomý jako Fury. (02.05.2018)

Toto veru nie je žiadne Fury ... veľmi cítiť, že Samuel si takýmto niečim prešiel. Sama neviem, akoby som sa zachovala v podobných situáciách. Rezignovala by som? Nariekala? Alebo by mi preskočilo? Prípadne by som bola ženou činu? Fakt neviem, a niekedy na to myslím ... že byť vo vojne musí byť strašná vec a nie každý to zvládne. (28.03.2017)

Žiadne akčné spektakulárne boje, zato psychologicky nekompromisný a to je hlavný žáner, s ktorým pracuje. Film utečie rýchlo a nevadí, že hodina a pól je len vo vnútri tanku. Občas je síce k podivu sledovať, ako člen posádky odvráva veliteľovi, čo sa dá len ťažko predstaviť, alebo že zajatca dajú do tanku. Pre potreby filmu je interiér Centurionu Sho’t Kal podstatne väčší, než v skutočnosti, a obecne mnohé detaily v interiéry sú odlišné (strelcov kríž zameriavača, panel kontroliek u šoféra...). „Štartuj, potrebujem výkon, nemôžem strieľať bez výkonu!“ Hmm, takto použiť manuálne ovládanie práve pre takéto prípady? Navyše Centurion má záložný zdroj energie. A ten tank by ste mali naozaj zvnútra upratať. (16.05.2021)

Libanonský konflikt je událostí, ke které se v poslední době filmaři často uchylují. Dost možná proto, že je to generace, jenž si válku prožila na vlastní kůži. I režisér Samuel Maoz přiznává, že jeho snímek je z velké části založen na vlastních zážitcích. Celý film se odehrává uvnitř tanku, odkud je jediný pohled ven přes hledí palebné věže. Chaotický způsob natočení má nejspíše asociovat vnímání mladých vojáků, kteří se první den snaží zorientovat ve válečné vřavě, a je tedy odůvodnitelný – včetně porušování klasických filmových konvencí jako jsou pravidla osy, záběru a protizáběru (...). Jako problematické mi však přišlo vykreslení hlavních postav, jejich nejasnost, odtrženost od jejich předchozího života a to, že se vlastně za celý film nijak psychologicky nevyvíjejí, přestože by na ně měly děsivé podněty války působit. Z mého podhledu tak snímek postrádá hloubku fikce – jakési základní fakta o světě a lidech, kteří se v něm pohybují. Důkazem toho může být například i to, že přestože se celý snímek odehrává uvnitř tanku, já stále nevím, jak to v jeho kokpitu vypadá. (08.07.2010)

To člověk je vytvořen z oceli. Tank je jen kus železa..... Několik hodin války z neobvyklého pohledu. Žádný moralizování, jen tvrdá realita. Nejen v Izraeli totiž platí, že chlapi dělá z kluků až válka. Netradiční film, ve kterém jde víc o psychologii, než o násilí (ale nebojte se, kapička krve taky ukápne). A klaustrofobii. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Vždycky jsem chtěl být tankistou. 2.) Co je horší? Tank nebo ponorka?. 3.) Chci přesvědčit sousedy, že jsem si koupil do obýváku tank. 4.) Netuším, kdo jsou ,,falangisti“. 5.) Mám rád psychologické filmy. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (01.06.2010)