Libanon

Toto veru nie je žiadne Fury ... veľmi cítiť, že Samuel si takýmto niečim prešiel. Sama neviem, akoby som sa zachovala v podobných situáciách. Rezignovala by som? Nariekala? Alebo by mi preskočilo? Prípadne by som bola ženou činu? Fakt neviem, a niekedy na to myslím ... že byť vo vojne musí byť strašná vec a nie každý to zvládne. (28.03.2017)

Beru tu formu a příběh o tanku bez tanku. To by mi nevadilo. Problém ale nastává, když někde v polovině prakticky veškerá invence mizí a do konce, krom špatně zřetelného posunu postav, vlastně nic dalšího už nepřijde. Druhý problém mám se zpracováním. Jak toho nafukovacího tanku (kam by se ještě vešla lednice a piáno), tak i s pohledy ven přes periskop. Neprecizní pohyby kamery se sice snažili maskovat zvukovým efektem, ale nepůsobilo to přirozeně a bylo vidět, že to periskopem snímáno nebylo. A třetí výtku mám pak k oněm hlavním hrdinům v podobě posádky tanku. Pominu jejich intelektuální verbální výměny. Ti se nazývají branci patrně proto, že den zpátky sebrali někde v kibucu čtyři mírně retardované vidláky, zavřeli je bez jakéhokoliv výcviku do tanku za pár milionů a nechali je vočumovat kolem. Ale na druhou stranu to nebylo tak nebetyčně pitomý jako Fury. (02.05.2018)

Toto byl můj první libanonsko-izraelský film, ale slibuji, že budu pokračovat dál, snad najdu lepší. Zlatým lvem z Benátek ověnčený Libanon si totiž zalezl do interiéru tanku a už odtud nevylezl. Jen přes zaměřovač koukal ven na všechny ty mrtvoly kolem a nás nechal na oplátku koukat dovnitř na ušpiněnou čtyřčlennou posádku. Vojíni Kefalín, Jasánek, Voňavka a Vata by to možná zahráli líp a tak, ať koukám jak koukám, toho Zlatýho lva nikde nevidím. 60% (10.11.2015)

Iluze beroucí pohled do útrob jednoho izraelského tanku, jehož žalostná posádka je na hony vzdálená všeobecným představám o motivované, disciplinované a profesionální izraelské armádě. Hertzel je od první chvíle potížista, který se s velitelem hádá o každý jeho rozkaz, zelenáč Šmulik se nervově hroutí pokaždé, když má vystřelit na nepřítele, Jigal chce hned druhý den volat domů mamce a taťkovi... Ti pitomci mi připomněli švejkujícího Yossariana z Hlavy 22, který se hrozně rozčiloval, proč na něj ti nepřátelští vojáci pořád střílí a hážou ty bomby, když je vůbec nezná a nic jim neudělal. Děj nemá mnoho společného s válečnou realitou a film má jen vyjádřit pocity a názory svých evidentně sentimentálních a pacifistických tvůrců. Nezáživná, užvaněná a exaltovaná protiválečná agitka s příšernou "autentickou" kamerou. Zajímavá je ale forma (celý fim je točený v dusných a nechutně zasviněných tankových vnitřnostech) a pobavila mě scéna s návštěvou psychopatického falangisty. "Co mu říkal?" "Nerozuměl jsem jeho arabštině, ale určitě ho uklidňoval..." (05.05.2015)

Hodinu a půl trvající pobyt v klaustrofobických prostorách jednoho izraelského tanku spolu se čtyřmi tankisty. Relativně realistické až naturalistické vnímání izraelsko-libanonského konfliktu, a to POUZE skrz hledí tankové věže, které jako jediné divákovi umožní pohled mimo tank, a také díky dění v samotných útrobách tanku. Okolo jen smrt, strach a nejistota. ~ Ač projekt trochu nedotažený i nevyvážený, psychologicky ne úplně věrohodný, bezesporu originální a hodnotný. To oceňuji a přidávám hvězdu navíc. ~ ~ To člověk je vytvořen z oceli, tank je jen kus železa. (14.06.2012)