Život po životě

Nejslabší Eastwood, kterého jsem viděla. Zřejmě je to dáno absencí charismatu u Matta Damona, kdyby místo něj převzal hlavní roli v tomto částečně mozaikovém filmu někdo výraznější a méně unylý, asi by to bylo opět na stoprocentní zážitek. Eastwood si klade zajímavé otázky o životě i o smrti. A dodávám, že si je klade i zajímavým způsobem. (31.01.2012)

fuuuha, a to som si myslela, ze po Invictus uz horsi film od Clinta neuvidim, ale stalo sa. Velmi pomale tempo, doslova az ubijajuce a ani posledna tretina filmu to velmi nezachranila. Tazko k tomu nieco dodat, osobne si myslim, ze Clint bez emocii nie je proste Clint a snad este natoci nejaky dobry film. Rozhodne sa mi hodnotenie nepise lahko s vedomim, ze pred Hereafter som pozerala Saw 3D a to ma bavilo viac, a neviem, ci je to tragedia alebo by som sa mala smiat. (27.03.2011)

Celkem mě to zaujalo hned ze začátku. Zajímavé zpracování a celkem dobrý příběh. Bohužel konec to zkazil a to vskutku monumentálně. Rozuzlení příběhu s tím malým klukem bych ještě vzala, ale to s tou reportérkou už bylo hodně přitažené za vlasy. Někdy by bylo lepší utnout filmy čtvrt hodiny před koncem, tenhle film by to rozhodně potřeboval. 3* (05.08.2014)

Jednou tam musíme všichni. To si řekl Clint Eastwood a natočil film o lidech, kteří zažili setkání se záhrobím. Ocitnout se na druhé straně je téma fascinující, ale Eastwood ho doslova prohospodařil za vydatného přispění ledabylého a povrchního scénáře Petera Morgana. Matt Damon hraje muže, který po operaci v dětství získal psychotronické schopnosti. On to však nebere jako dar, ale jako prokletí. Dokáže navázat spojení se zemřelými, promlouvat s nimi a jejich vzkazy předávat jejich živým příbuzným. Stačí mu na to jen chytnout živého člověka za ruce, a hned je spojení s nebožtíkem navázáno. Jenže to je za dvě hodiny asi ta nejdramatičtější scéna, jakou ve filmu uvidíme. A rozjezd s vlnou tsunami je přitom tak slibný a je to nejlépe natočená katastrofická scéna, jakou jsem kdy ve filmu viděl. A pak už nic. V klinické smrti se asi ocitla i většina herců na place. Damon hraje, jak kdyby ho opakovaně v karavanu probírali a polévali studenou vodou po bujarém večírku a on si protíral obličej a před budícími asistenty říkal " aha, jo já vím, já bych chrápal až bych brečel, ale musím jít hrát". Bryce Dallas Howard, která už dávno neplatí za ošklivku a dceru ošklivého režiséra sice hraje ze všech nejlépe, ale výskyt její postavy je záhadnější, než to co nás čeká po smrti. S rovnými vlasy a nalepenými řasami připomíná modelku, která krátce nevysvětlitelně navštíví kurzy vaření, kde se seznámí s Damonem, a ten pak s ní udělá seanci, a ona pak stejně nevysvětlitelně z filmu zmizí a už o ní nepadne jediné slovo. Cécile De France jsem v roli moderátorky posedlé zážitkem z klinické smrti ani nepoznal a hlavně její postava byla neskutečně otravná a jen brzdila děj. Další postavy byly tak hrozné, že nemá smysl se o nich rozepisovat s čestnou výjimkou Jay Mohra, který psychotronikova bratra hrál dost přirozeně. Tempo filmu bylo ubíjející a přesně symbolizovalo vláčně se pohybujícího Eastwooda tentokrát (díky bohu) jen za kamerou. Tam asi v přestávkách trénoval skoky do rakve, a proto si usmyslel na sklonku života natočit film s tématem o životě po životě. Jenže vůbec nic v něm neřešil, nic jsem se nedozvěděl, zajímavé téma to nikam neposunulo a přišlo mně, že film se věnuje všemu, jenom ne a ne se s vervou pustit do toho hlavního. Na co pak tento film vznikl?! A ani se už nedivim, že propadl a naopak se divím, že soudnosti pozbyli Spielberg s Marshallem jako producenti. Povrchnější a nudnější film obsahující jednu vynikající, a tak trochu samoúčelnou scénu se tsunami, se jen tak nevidí. Pane Eastwoode jen tak dál. Točíte krásně povrchní filmy na usnutí. Nasedněte do toho Vašeho Gran Torina a odjedtě už někam do prdele. 40% (10.03.2011)

Tři dějové osy, z nichž se každá odehrává na jiném konci světa. Dvě masově katastrofické události, které příběh náhle protnou. Jedna scéna s Derekem Jacobim, která mě nesmírně potešila, protože mám pocit, že mu za měsíc před jedním glasgowským divadlem budu říkat přesně to samé co v tomto filmu Matt Damon. To vše zabaleno do několika silně subjektivních pocitů, kvůli kterým mám ten film už po prvním zhlédnutí ráda a kvůli kterým ho ani nepovažuji za nudný. A to i přesto, že si moc dobře uvědomuju, jak v porovnání s některými Eastwoodovými staršími filmy musí působit nevýrazně nebo že ta modrá barva v hodnocení mu náleží asi stejně automaticky jako i plakátu. Jenže... Hereafter mě donutil zamyslet se. Ne nad posmrtným životem, ale nad několika tématy, kterých se film jen lehce dotýká. Třeba nad tím, zda výběr životního partnera nejde lehce mimo nás, když se dáme s někým dohromady jen proto, že nás třetí nezávislá osoba prostě hodila do stejné pracovní skupinky. Ne za děj, herecké výkony nebo zpracování, ale za to, co jsem si z tohoto filmu vzala, dávám Hereafter čtyři hvězdy. (31.01.2011)