Blue Valentine: Milostný příběh

"Víš, jaký to je, když začne hrát písnička a ty musíš tancovat?" Taková je reakce Deana na lásku na první pohled, kterou právě zažívá. Na pocity, které převládají u něj a jeho dívky po několika letech manželství však odpověď nemá, neví, proč si musí hned po ránu otevřít plechovku piva a netuší, proč se Cindy přestala smát jeho vtípkům. Pravdy se pár nedopátrá ani v odcizeném prostředí motelového pokoje, příznačně nazvaném "Budoucnost", který naprosto odráží jejich neutěšený vztah a je svědkem zoufalých pokusů oživit, co je nevratné - pouze potvrdí, že nezbylo nic, na co by se dalo navázat. A důvod? Nedozví se ho nikdo, včetně diváka, ten má k dispozici dva vzorce chování a je na něm, kdo mu bude bližší - koho omluví a komu dá větší díl viny, přesně tak, jak vnímá nejbližší okolí rozkol dvojice ve skutečném životě. Odpověď je prostá i neuchopitelná stejně, jako přirovnání k písni a tanci - ne každý hit se stává evergreenem, někdy se natolik ohraje, že přijde den, kdy ho zkrátka nemůžeme vystát.... (24.10.2011)

Na dvojici rozhádaných manželů jsem zapomněl poměrně rychle. Udržet si lásku na celý život je setsakramentsky těžké, alespoň o tom se snaží snímek vyprávět. Ale pod slupku se nedostane. On má údajně potenciál dělat řadu věcí, jenže ustrnul ve stereotypu, v podřadných pracích a taky tak trochu v alkoholu. Ona, nadějná studentka medicíny, už nechce dál snášet jeho styl života, místo lásky přichází deziluze, pohrdání, odcizení. Jenže ostrý střet dvou reálných povah (po několika retrospektivách) nemá takový dopad, jaký bych si přál. Je lepší bojovat, nebo vše opustit, což je dnes absolutně běžné a snazší? To ať si každý zodpoví sám.. Tahle nekonečná deprese s tím ale nepomůže. Je mi líto, ale když někdo řeší mnohdy uměle vytvořené problémy, místy vecpané a chtěné, navíc v ne zrovna šťastném zpřeházení časových linií, tak nemůže očekávat palce nahoru. Ryan Gosling a Michelle Williams jsou fajn, i když o nějakých blyštivých cenách bych zrovna nemluvil. Snaha o realistické drama s řadou otazníků.. (17.07.2011)

Kontrastní souhra scén ze současnosti a flashbcků z minulosti umocňuje ambivalentní pocity z každého "nepohádkového" vztahu - stojí za to, se zamilovat, když chemie nakonec vyprchá? Stojí za to milovat, když vám to druhý neoplácí stejnou mincí? Z filmu si lze odnést jak depresivní pocit z bezvýchodnosti vztahů, tak pocit naděje, že to stojí za to zkoušet... Stopáž se mohla trochu uskromnit, snímek není natolik přemýšlivý, aby ospravedlnil své loudání. Vztah mezi protagonisty je však vykreslen skvěle, je z něj cítit pravdivost a život, nicméně osobně mi přijde dávka pesimismu kolující v žilách snímku trochu navíc (resp. působí prvoplánovitě). 7/10 (06.06.2013)

Ordinary people, ordinary life, boring film. Jeden nezajímavý a nesympatický pár řeší dvě hodiny své nanicovaté, vlastními blbými vlastnostmi způsobené problémy. Asi po dvaceti minutách mě naprosto přešla chuť film dál sledovat, neboť (a) mi postavy byly strašně protivné a (b) hned na začátku jsem vycítil (díky "chytrému" přeskakování v časových liniích), k čemu Blue Valentine směřuje. Takové filmy tu už byly, a to v mnohem zajímavější formě. Přesto jsem dokoukal až do konce a ve svém názoru se utvrdil. Rádoby uvědomělá indie nuda. (26.01.2011)

Kdo má za sebou nějaký ten pátek manželského nebo partnerského vztahu, tak ho Blue Valentine určitě osloví. Nekonečná zamilovanost postupem času vyčpí a přestane být nekonečnou. V lepším případě se promění v trvalou lásku, v horším v rutinu a v nejhorším v nenávist. Záleží na povaze jednotlivce jestli bude bojovat nebo to vzdá. Miliony párů řeší tyto vývojové fáze jejich vztahu. Akční a zajímavé jsou hlavně pod domácí pokličkou. Pro třetí osobu, v tomto případě pro filmového diváka můžou být otravné a nezáživné. Dialogy i situace Blue Valentine nejsou žádná dramaturgicky vyšperkovaná romance, ale dokument bez růžových brýlí, přesně vystihující etapy partnerského soužití. Nejeden z nás se v tom určitě pozná. Schválně, kdo jste někdy vyhodili a pak znovu hledali snubák? Nebude nás málo. Já už to ale nedělám. Buď je to tím, že mě to přestalo bavit nebo dozrálo moje manželství nebo konečně já. (17.02.2011)