Režie:
Tom HooperScénář:
David SeidlerKamera:
Danny CohenHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Colin Firth, Helena Bonham Carter, Derek Jacobi, Geoffrey Rush, Richard Dixon, Jennifer Ehle, Ramona Marquez, David Bamber, Michael Gambon, Guy Pearce (více)Obsahy(2)
Po smrti otce, anglického krále Jiřího V. (Michael Gambon) a skandální abdikaci krále Eduarda VIII. (Guy Pearce), je Bertie (Colin Firth), který celý život trpí vadou řeči, nečekaně korunovaný králem Jiřím VI. Země stojí na prahu 2. světové války a zoufale potřebuje silného vůdce. Proto králova žena Alžběta (Helena Bonham Carter), budoucí královna matka, domluví svému muži setkání s excentrickým terapeutem řeči Lionelem Loguem (Geoffrey Rush). Po tuhém začátku se tito dva ponoří do neobvyklého způsobu léčby a časem mezi nimi vznikne nenarušitelné pouto. S pomocí Loguea, rodiny, vlády a Winstona Churchilla (Timothy Spall) král překoná koktání a pronese zásadní řeč v rádiu, která inspiruje anglický lid a spojí jej ve válečné bitvě. (oficiální text distributora)
(více)Videa (6)
Recenze (1 927)
Nesnesitelná lehkost královského bytí, aneb první film, který mi dovolil pochopit sílu a význam monarchie. Tomu Hooperovi možná některé citlivky budou vyčítat ‚akademický chlad‘, ale z mého pohledu režíruje úsporným stylem, který dává vyniknout hlavně hereckému charismatu, a řadí tak King’s Speech do ranku poutavě ukecaných filmů jako je Howardův Frost/Nixon, či Fincherův The Social Network. ()
Kultivované logopedické drama o moci hlasu a imaginárním statusu krále. Nádherně blazeovaná hra statických polodetailů, manýristických textur a noblesních interiérů, proti nimž se hrdě vypínají chaotické tapety doktora Logue, který chápe, že král je králem především tehdy, když mu to jeho poddaní uvěří. A ve 30. letech mohou věřit především jeho hlasu. Celé je to tak typická rockyovská šablona o outsiderovi, co vystoupal na vrchol, ačkoli mu nikdy nevěřil. I svou citlivě stylizující reprezentací historie ekvivalent vynikajícího dramatu Frost / Nixon. Herecký koncert, od vystresované kreace Colina Firthe až po lehkonohý balet Helen Bonham Carter. Možná přehnaně učesané, ale mně se tenhle účes líbí... víc než fešácká nagelovaná fincherovská čupřina. ()
Technicky a herecky brilantní (Firth jde po Oscarovi, Rush se porve s Balem), ale za srdce mě dvouhodinový inside look do života královského koktače ani na chvíli nechytil, přičemž po závěrečné řeči celé Británii jsem si řekl jen "hmmm, to bylo jako ono?" Další oscarový kandidát, na kterého si za pár týdnů vzpomene jen pár filmových historiků... ()
To nebyla jen filmová pochoutka, to byl přímo královský pokrm. Nemám v rukávu ani jedinou výtku k čemukoliv, spíš naopak mám pocit naprosté dokonalosti. Ačkoliv to byl téměř psychologický náčrt jedné velmi důležité osobnosti našich dějin, tak je tam mistrně vloženo i pár humorných momentů, které celou tu nepříjemnou anabázi mírně odlehčily. Pro nás, kteří touto vadou netrpíme se může zdát tento handicap poměrně zanedbatelný problém, ale pro krále se stal natolik závažným a nabyl takových rozměrů, že před každým proslovem byl v jeho očích znatelný takový děs, jako když jde odsouzený pod gilotinu. Zcela zasloužený Oscar pro Colina Firtha, protože dokázal naprosto brilantně přenést na plátno celou škálu emocí, které takový člověk prožívá. Tleskám !! Kdo na mě ještě velmi silně zapůsobil, tak to byl Geofrey Rush se svým zajímavým vyučovacím programem, trochu rozpruplnou povahou a neposlední řadě i dokonalou hereckou ukázkou, kterou jsem zaregistrovala v jeho očích, když hovořil s králem. Ať byla jeho řeč ke králi jakkoliv odlehčená, tak z jeho očí jasně vyzařovala úcta, kterou ke králi cítil a to považuji za bravurní herecký výkon. Díky za tak nádherný filmový zážitek. ()
Ačkoliv spustilo letošní oscarové klání četné debaty o střetu rychlemluvícího Zuckerberga ze Social Network a koktajícího krále z King's Speech, film samotný proti sobě staví koktajícího krále a rozeného řečníka Hitlera. Zpráva, kterou k nám tímto údajně konzervativní snímek King's Speech vysílá, je tak ve skutečnosti ostře nekompromisní – Zuckerberg je novodobým Hitlerem pro jedenadvacáté století. Hitler coby odstrkovaný malíř pokojů, v němž vykvetl antisemitismus během mládí, kdy byl nucen po dobu pěti let sdílet společné prostory s největší vídeňskou chátrou, nemá daleko od losera Zuckerberga, který upekl Facebook coby odstrkovaný student na Harvardu. Sociální sítě jsou vlastně takovými novodobými koncentráky, kam jsme odklizení, byť, a to je podstatné, zcela dobrovolně. Dovedu si představit chybná vysvětlení budoucích historiků, kteří se budou snažit rozklíčovat, proč jsme tehdy na přelomu tisíciletí kolektivně propadli počítačům. Na tomto pozadí bychom měli chápat zoufalou potřebu historiků holocaustu vypíchnout určitou příčinu, resp. vepsat do holocaustu nějaký význam: pointa je, že neexistuje žádné tajemné mystérium holocaustu, které by se mělo vynést na světlo, žádné mystérium, jež by se mělo rozřešit. To, co je třeba zdůraznit, je pouze dobrovolnost samotného činu: svobodného rozhodnutí, ve vší jeho zrůdnosti. Z této perspektivy není skutečnou morální katastrofou bezprostřední výbuch brutálního násilí, nýbrž nenápadná ztráta morálních ukotvení v naší konzumeristické společnosti přebytku, kde vše probíhá zdánlivě hladce – hrůza zla je v tom, ze vůbec nevypadá děsivě, že nás dovede v našem nesmyslném životě rozkoší ukonejšit. Zkrátka Zuckerberg je v jistém ohledu horší než Hitler, protože Hitler představoval zlo zakoušené bezprostředně jako takové a vyvolávající morální pobouření, kdežto kvůli Zuckerbergově nekalosti upadáme do morální malátnosti, aniž si to uvědomujeme. V totalitě je třeba se slovem zacházet opatrně, protože vždycky někdo poslouchá, varovalo Kachyňovo Ucho, v naší demokracii na druhou stranu neposlouchá nikdo nikoho. Podobné úvahy vztahující filmy tak vehementně ke skutečným reáliím by nás neměly vyvádět z míry: v jedné z diplomatických depeší zveřejněných na stránkách WikiLeaks jsou Putin a Medveděv přirovnáváni k Batmanovi a Robinovi. Je to užitečná analogie: není internetový aktivista a spoluzakladatel WikiLeaks Julian Assange reálným protějškem Jokera z Nolanova filmu Temný rytíř? ()
Galerie (126)
Photo © Speaking Film Productions Ltd 2010 / Laurie Sparham
Zajímavosti (41)
- Třetí snímek pyšnící se ziskem Oscara za nejlepší film a mající ve svém názvu King (král). Prvním byl Všichni královi muži (1949), druhým Pán prstenů: Návrat krále (2003). (Othello)
- Colin Firth byl pro postavu krále Jiřího VI. až třetí volbou. Zatímco scenárista David Seidler si v hlavní roli představoval Paula Bettanyho a psal mu roli přímo na tělo, režisér Tom Hooper si přál obsadit Hugha Granta. Bettany odmítl, protože chtěl trávit víc času s rodinou a později svého rozhodnutí hodně litoval. (StarsFan)
- V poradí šiesty film, v ktorom si spoločne zahrali Helena Bonham Carter a Timothy Spall. Predtým sa spolu objavili v troch častiach série o Harrym Potterovi i snímkach Sweeney Todd: Diabolský holič z Fleet Street (2007) a Alica v krajine zázrakov (2010). (redwik)
Reklama