Bébés
Detičky
Babies
Obsahy(2)
Pozoruhodný sběrný dokument režiséra Thomase Balmése mapuje souběžně život čtyř miminek z celého světa od narození po jejich první krůčky. Setkáme se tu se třemi holčičkami – Ponijao, která žije s rodinou a dalšími třemi sourozenci u Opuwo v Namibii; Mari z japonského Tokia a Hattie ze San Franciska – a s chlapcem Bayarjargalem z Mongolska. Režisér, který se pro všechny natáčené rodiny stal rodinným přítelem, zachytil nejen důležitou část života malých človíčků, ale také různorodé zvyky a prostředí, ve kterém tyto děti vyrůstají. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (108)
Bylo to pěkné, ale o maličko víc už by bylo moc. ()
Rozkošné, radostné, nevtíravé a hladící dílko o miminkách. ()
Kulturní šok! Učíme naše děti poznávat zvíře v knížce, místo aby jsme šli za město, ukázat mu vopravdickou krávu! ()
Něco mezi dokumentem ze série National Geographicu a Unicefem. Zajímavé, místy i zábavé, ale 60 minut by bohatě stačilo. ()
Viděl jsem to nedobrovolně mnohokrát dokola a zvládl jsem to. Nyní bych se už dobrovolně klidně na mimina podíval ještě jednou. ()
Milouši, přece nedám dětem horší hodnocení než pět hvězdiček! Malý Mongolík škrtící kočku na provázku, jů. ()
Dokument má zajímavý nápad, ale provedení stojí úplně za hovno. Naprosto postrádám jakýkoli hlubší význam. A ačkoli jsem matkou, tak pohled na vytahaný bradavky cizích ženských, posraný koleno a tahání soplu děcka pusou, jsem opravdu neshledávala atraktivním, sorry. ()
Jeden z najkrasnejších a najpohodovejsich dokumentov aký som videl. Toľko ľudskej radosti pokope sa len tak v televízii nevidí. ()
Ta zvířátka, která se tam vyskytovala byla strašně roztomilá. Jinak mě to moc nebavilo. 45% ()
Nevím zda je tohle dokument, ale rozhodně je to povedené! ()
Milý, úsměvný, optimistický dokument. Kolikrát se tolik nezasměju ani u komedií. Jinak skvělá reklama na knihu Líný rodič. Už chápu, proč je na hřišti, kam mají rodiče vstup zakázán, méně úrazů než na těch běžných. ()
70% ()
zejmena pro rodice rocniho prtete je tohle super podivana... ale i pro ostatni ()
Dobrý nápad. Přijatelná stopáž. nic víc. Všichni jsme stejní. ()
Aspoň z toho plyne ponaučení: Za prvé mimina řvou a pořádně, nejvíc od Američanů a Japonců, nejmíň řvou Namibijské mimina a kupodivu i Mongolské. Namibijské a Mongolské mimina řvou méně, protože se jim nikdo až tak moc nevěnuje a jsou z toho asi rádi, že si umí udělat zábavu sami a radují se tomu, ale Američani a Japonci řvou furt z toho, že mají všeho plnou prdel a furt je někdo rozmazluje. Za druhé od narození jsou nejchytřejší Namibijské a Mongolské a už dokonce po čase umí chodit, ale Američani a Japonci se stále válí a sem tam někdy udrží rovnováhu a na pět vteřin, když stojí. ()
Skvělý nápad, ale 79 minut, to je úmor. Já to musela rozkouskovat a ještě u toho něco dělat. ()
Zajímavě srovnání, tak na deset minut max. ()
Nemůžu si pomoct, ale když ta černoška učí své dítě říkat "máma", rozumím tomu miminu "máma Karel"! :D:D Možná jsem lehce paranoidní a silně nahluchlá! :D ()
Za mne palec nahoru. Zpracování pěkné, porovnání rozdílů v kulturách jistě stálo za to. Možná někomu hraje na city, ale mne ne, zas takový "milovník" nejsem :). Nemohl jsem si však nevšimnou jedné věci, nejšťastněji vypadaly děti v Africe a Mongolsku, že by to nějak souviselo s prostředím, kde žijí??? ()
Nejkrásnější je na tom to vědomí, že všechny děti na světě se rodí se stejnou výbavou a schopnostmi, takže ta namibijská holčička by se klidně stala civilizovanou Američankou a malá Japonka by se zase v Namibii naučila báječně nosit vědro na hlavě. ()