Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Začínají prázdniny a pražské děti odjíždějí na venkov. Frantík naopak přijede do Prahy ke svému dědečkovi Fialovi, který býval řidičem tramvaje. V dědově domě potká Frantík zlobivého Pepíka. Ten se vysmívá venkovskému návštěvníkovi. Pak ho však odvede do vozovny, kde je odstavená dědova tramvaj zvaná Terezka, teď už rozbitá a oprýskaná. Pepík Frantíkovi uteče a ten se ve vozovně sám bojí, zdá se mu, že tramvaje ožily. U dědy si Frantík vyprosí peníze na barvičky, aby mohl smutnou Terezku pomalovat, a zachránit ji tak před odvezením do šrotu. Barvičky nestačí, ale děti z okolí mu dají další barvy a brzy je Terezka pestře pomalovaná. Za odměnu pak vozí Frantíka a jeho kamarády ulicemi. Děti musejí starou tramvaj schovat před dospělými a Velký tramvajový revizor dědu obžaluje z její ztráty. Děti z celé Prahy začnou sbírat staré železo, aby mohla být Terezka ze sběru vykoupena. Akce se podaří, stará tramvaj je opravena a natřena modrou a zlatou barvou a nakonec vozí po Praze děti z mateřských škol. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (23)

noriaki 

všechny recenze uživatele

Rád bych napsal že Milan Vošmik natočil skvělý rodinný film. Ale stejně jako u Honzíkovy cesty jsem měl pocit, že je určený jen pro děti do deseti let věku. Starším divákům nenabídne o moc víc než krásné a vzácné záběry na historické tramvaje, pohled na Pražské ulice šedesátých let a skvělý nápad tramvajového soudu. Scénář je poplatný době a režisérova typická poetika je rozředěná budovatelským tématem a apelem na sběr starého železa. Nabourává to jak dojem pohádky, tak bezstarostnosti letních prázdnin. Tenhle snímek bohužel strašlivě zestárl. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Kouzelný dětský snímek, navíc opravdu krásně barevný. V částech doprovázený Voskovým komentářem. Tak trochu na tu dobu netradičně pojatá moderní pohádka z velkoměstské periférie. Ovšem trochu slabší než jiné filmy od tohoto dětského tvůrce. Ve filmu se tančí, zpívá, maluje, vykupuje, opravuje a nakonec i spokojeně vozí, ale to už stará dědova tramvaj "Terezka" není vůbec stará, ale nově opravena a natřena takovou modro zlatou barvou. Pro Ej Hlemýžď : Co jsem zaregistroval v tomto dnes už pomalu zapomenutém filmu tak se tam zpívali na sto procent písničky "Jede se, jede zvesela", "Je Praha město jeden úl", "Abeceda", "Jede tramvaj z kopečka", "My chceme tramvaj", "Písnička o Pepíkovi", a poslední "Akce: heslo Terezka". Tu jak jmenuješ, jsem tam nepostřehl, patrně se tedy jedná o mýlku, kterou ale chápu..Důvodů je víc.. Film dal ale také určitě velkou příležitost se projevit a ukázat, tehdejším předškolním dětem vice než dospěláckým hrdinům, na který se tady takový výraz nekladl. Takže i přesto pánové herci jako oba Fialové nebo tramvaják Filipovský, byli vidět tak jen jak součást filmu nic víc. Ještě jsem si všiml malého kluka-přezdívali mu chemik a to byl začínající Karel Smyczek. ()

Reklama

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv jsem se snažil dívat se na film stejnýma očima jako před padesáti lety, nějak se mi to nezdařilo. Pokud pamatuji na četbu Hofmanovy knihy, Vošmik její poetiku smíchal zčásti s agitkou na sběr starého železa. Film dost připomíná sovětské dětské filmy té doby; děti ovšem tenkrát s pionýrskými šátky skutečně po ulicích chodily; také příběh Terezky je pouze přetvořen v modenrí pohádku, tahle modrá tramvaj Terezka po Praze dlouhá léta jezdila s dětskými výlety, snad nějak patřila Ústřednímu domu pionýrů a mládeže, ale přesně to nevím... V roli chemika Karel Smyczek! Z profesionálních herců mi Josef Kemr v roli básníka připadal toporný, Fiala neměl co hrát a Mixa se jen dvakrát mihl. Sečteno: pro tehdejší děti film dobrý, dnešní by se asi u toho unudily, dvě hvězdičky. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Ano, nese si to v sobě otisk té doby... jsou tam pionýři atd... Na stranu druhou je to pohádka o dětech co chtějí zachránit stařičkou tramvaj Terezku před sešrotováním. Tramvaj je poslouchá, jezdí kam chtějí, je to plné písniček a navíc je pronásleduje ministr tramvají František Filipovský. Dětem zase pomáhá pan Kemr, je to plné písneček a hlavně záběrů na starou Prahu. A tak když už nic jiného se při té jízdě terezky dívejte kolem, protože jede městem, které dnes už vypadá zcela jinak a místy, kde už dnes tramvaje nejezdí, nebo se o tom zase začíná uvažovat (Václavák). Je to jízda Prahou s náplavkami, Prahou plných prkených ohrad a dřevěných skladů... Praha jakou pamatují naše rodiče z dětství. Už jen v tom má film jistou hodnotu, ovšem děti na to budou nahlížet podobně jako na Pohádky o mašinkách. A navíc, mně se ty prvorepublikové vozy elektrických drah líbí. Dávám tedy za 4 kila železa a jdu volat na linku 1 2 3 4 5 6. * * * * ()

duddek 

všechny recenze uživatele

Popravdě nevím, pro koho je film určen - malé děti nemají šanci pochopit, co se v jednotlivých fázích děje nebo proč Frantík jedná, jak jedná (chtělo by to vyprávěče), větší už jsou na něj zase moc velké. Tak snad aspoň dospělí ocení dokumentární hodnotu záběrů na okolí tramvajových drah v Praze na přelomu 50. a 60. let 20. století. Hlavní postava Frantík je pořád ustaranej, nevrlej, nezasměje se, jak je film dlouhej, ani nepoděkuje, když mu děti pomáhají sbírat železo, aby "strakatou" tramvaj Terezku zachránily, i když i další děti jsou nesympatické (zejména Pepík, kterého po krádeži nepochopitelně vezmou na milost), místy až hororové. Do toho ještě otravné dětské sbory v písních... Žádná sláva. "Mam starost." - "To přejde. Hlavně že máš tramvaj!" ()

Galerie (16)

Zajímavosti (6)

  • V jednu chvíli se honička tramvaje Terezky a jeřábu odehrává na Staroměstském náměstí, kde však nikdy nevedly koleje. (Stejšn)
  • Tramvaj číslo 200, kterou je možné vidět v titulní roli, vyrobily v roce 1900 Ringhofferovy závody na Smíchově. Vůz se dochoval a po třiceti letech oprav se v roce 2010 vrátil na koleje. Jedná se o tzv. primátorský vůz, který byl vyrobený pro Světovou výstavu v Paříži. Uvnitř byly stolečky a křesla. V této podobě je i nyní v pražském muzeu MHD a občas je k vidění v ulicích Prahy. (Stejšn)
  • Ve filmu je možné vidět některá pražská místa, která se od té doby změnila k nepoznání. Např. Václavské náměstí bez magistrály nebo Národní divadlo ještě bez obří budovy Nové scény. (Stejšn)

Reklama

Reklama