Slavnost v botanické zahradě

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů, k nimž se rád vracím. Ano, férie je to pravé slovo. Užívání života plnými doušky, radost, touha, láska, destrukce. Demolice skleníku vypadá jak z němé grotesky, kde místo šlehačkových dortů létají květináče. Rozchechtaný fotograf, potulná kapela, nenaplněné vztahy a zázrak. Zázrak života. A přes to všechno se občas celou tou taškařicí mihne temný stín tragického konce šedesátých let v Československu. Jako vždy úžasná hudba Zdeňka Lišky drží všechny ty střípky krasohledu pohromadě. Poslední třetina se nese v duchu surrealismu, nebo možná přesněji slovenského nadrealismu. Motiv křídel je jasný. I ty hloupé husy dokážou létat, proč by tedy nemohl člověk? Pokud však o křídla nepřijde... Krásné. (15.09.2021)

Krásná kamera, legitimní záměr nahradit příběh řadou impresionistických výjevů i zamýšlená rafinovaná symbolika se u mě bohužel do značné míry utopily v nadsazené „lidové“ hysterii, muzice zaseknuté v nekonečné smyčce a vůbec divácké nevstřícnosti (zaznělo tu někde přirovnání ke Kusturicovi, ten ale při vší bizarnosti umí jít divákovi naproti). Nejpůsobivější a nejbližší pocitu, který jsem si asi měl odnést, mi z celého DVD přišly fotosky v bonusech. (17.12.2017)

Opět jeden, kterému se, kdykoliv ho uvidím ve vysílání tv, vyhnu.Tato Havettova spíše osobní výpověď z vlastního světa, svých pocitů a nálad, to vše pro mě v naprosto nezáživném provedení včetně skutečně chaotického příběhu, směsice nejrůznějších stylů, euforické atmosféry, jarmarku, lidovky, titulků, jednoduchých citoslovců ap..Až na pár momentů pro běžného filmového konzumenta těžko stravitelná spíše nevšední věc, rozhodně ne odpočinková..Znovu říkám a opakuji, "Novou vlnu" a vůbec novátorství v české a slovenské kinematografii až na malé vyjímky nemusím. V té době chtěl být zajisté každý originální, měl k tomu samozřejmě větší volnost, ale výsledek se dnes po letech může jevit všelijak..Takže toto je v pořadí už "ČTVRTÝ" snímek z cyklu šedesátek, který mi nic neřekl. Předtím Mučedníci lásky, Sladké hry minulého léta a Sedmikrásky. Jakubiskův převážně zfilmovaný venkov ještě jakžtakž beru, Hanákovo město vybral bych si také, ale Havetta mě už v druhém svém filmu tak trošku zklamal, bohužel, a to, že to byl jeho debut, na mém názoru nic nemění..Jakubisko zas měl svoje Kristove roky, Hanák 322, srovnávat navzájem je nelze... (11.06.2008)

Po mnohahodinovém (subjektivně) utrpení ten nesmysl skončil. Herci (či neherci) byli velmi přesvědčiví a zdálo se, že nic nehrají, že opravdu jsou chovanci blázince ponechaní bez dozoru. Také střih předvedl pár zajímavých přechodů. Ale jinak „umění“ tohoto druhu na mě opravdu působí jak nekonečno, kde se není čeho chytit a nic nedává smysl (10%). (17.04.2009)

Elo Havetta opäť dokázal byť originálny, okrem jeho podobného, ale podstatne lepšieho filmu Ľalie poľné, nič podobného v našej kinematografii nenájdete. Originalita však vždy nestačí a miestami je to riadne divoký guláš. Radosti a starosti obyvateľov Babindolu sa striedajú v divokom tempe a režisér si znova vybral do filmu množstvo maskotov s "bezchybným" chrupom. Najviac ma pobavil vysmiaty fotograf s jedným zubom, ktorý sa vždy objavil tam, kde ho najmenej čakajú. Pobaví i fackovanie v skleníku a postava D. Blaškoviča - "Kováč je paroháč", ktorej by som dal väčší priestor. Vždy keď bol na obrazovke tak sa aspoň na chvíľu sa tá divočina skľudní. Na môj vkus trochu divoké, bez nejakého výrazného deja. Ľalie poľné ostávajú neprekonané. 60%. (23.06.2013)