Nebezpečná metoda

„Sometimes you have to do something unforgivable... just to be able to go on living.“ Freud? Doutník. Anděl? Němec. Fassbender? Přesnost. Kláda? Penis. Mortensen? Zkušenost. Jung? Svědomí. Nitro? Špína. Cronenberg? Křišťál. Keira? Brada(vka).. Nářky nad povrchností jsou možná na místě, protože autor velmi chytře udělal z červené SM knihovny a disputace kapacit psychoanalýzy surfové prkno. Prostý nástroj, přístupný všem, při správném užívání nesmírně vzrušující, jehož jednoduchost oceníte právě na hladině - ostatně, kdyby se ten kanadský gynekolog mysli pustil pod ní, bylo by mu to vyčítáno mnohem víc, tak nač ztrácet autoritu.. Umírněný Cronenberg 21.století je pro mě velmi přitažlivý a některé momenty mi v jeho podání způsobují čirou diváckou radost (tady pragmatismus pacienta Grosse, závěrečný dialog u jezera, či "zavlečení moru" do Ameriky). Žádám si crossover Nebezpečné metody a Studu, kde Fassie ve dvojroli sám sebe zanalyzuje.. (25.06.2012)

Nebezpečná metoda u mě dopadla tak nějak podle mých představ. Je to zajímavý a dobrý film, ale zároveň nijak úchvatná podívaná, která by stála za udržení v paměti na dobu delší než týden. Navíc se mi nějak nepodařilo sympatizovat s postavami, těžko říct, čí je to vina. Ale nelituju, že jsem Nebezpečnou metodu viděl. David Cronenberg odvedl slušnou práci, ale přecijen bych od něj více ocenil nějakou další mrazivou hororovou podívanou, se kterou dříve uměl opravdu ohromit. (12.02.2012)

Člověk by si neměl dělat žádné představy, ale už je to tak, že nějaká očekávání prostě jsou, tomu se nedá uniknout. Filosofie C. G. Junga mě zajímá, těšila jsem se na konfrotaci s Freudem ... Vyšla z toho love storry, která mě do kolen nedostala. I když uzávám, že na Keiru Knightley bylo pěkné pokoukání. (20.10.2017)

Mám rád tyhle "kecací" filmy, mám rád Michaela Fassbendera (pro kterého byl rok 2011 vskutku průlomový), miluju Keiru Knightley a obdivuju Vigga. Mortensena. A Dangerous Method není kupodivu tak složitý film, jak by se podle tématu mohlo zdát, (přeci jen, film o psychoanalýze by mohl být mnohem složitější, takže bychom si my, laikové, z toho moc nevzali) to je způsobeno tím, že film není zas tolik o psychoanalýze samotné, jako o vztahu mezi postavami (Freud x Jung, Jung x Spielrein) a tím u mě film vyhrál. Nevím, do jaké míry byl film autentický, nečetl jsem žádný Freudův či Jungův životopis, ale takhle nějak jsem si vždy představoval, že ti dva trávili čas. Kouřili jeden doutník za druhým a bavili se (i u oběda, kde je celá rodina) o práci. Škoda, že některé detaily byly trochu odfláknuté (postava Vincenta Cassela měla dostat trochu více prostoru) a já osobně bych se více zaměřil i na samotného Freuda. Ale to je tak jediné, co filmu můžu vytknout. 80 %. (05.08.2012)

|| Scenár: Chrisopher Hampton / Predloha: The Talking Cure - Christopher Hampton (divadelná hra), A Most Dangerous Method - John Kerr (kniha) | Hudba: Howard Shore | Produkcia: Jeremy Thomas, Tiana Alexandra | Distribúcia: Sony Pictures Classics | Štúdio: Recorded Picture Company, Telefilm Canada | Rozpočet: 18,793,500 $ | Tržby: 27,462,041 $ || Chladný, decentný, a pritom šialený príbeh. Takúto mieru faktickosti a psychologických pochodov na úkor dejovej farebnosti a gradujúceho tempa diváci určite neocenia pozitívne. Je to totiž dosť nezáživný spôsob zdelovania, a pri takomto obsadení a tvoriacom týme je to ešte viac prekvapujúce. To duševné trápenie postáv som ale zhltol z dôvodu, že divák môže byť týraný námetom dvojakým: 1. postavy sa ešte nikdy nestretli s ničním tak zlým, a len v priebehu príbehu sledujeme ich pašie. 2. príbeh sa už začína tak, že postavy zažili peklo, a mi sledujeme oné následky. A Dangerous method patrí do druhej kategórie, a veru, je to ešte stále intelektuálnejší spôsob filmovej zábavy, než prvá kategória, napríklad Eden Lake. Fanušíkom sa ale ani v tomto prípade nestanem. 60% | HD, THX, HU DTS | (17.06.2013)