Le Havre

Starosvetská rozprávka ako si musíme navzájom pomáhať alebo všetci ľudia budú bratia. Zvyčajne takéto filmy nemusím, no tento bol spravený s francúzskym šarmom a fínskou poetikou. Intouchables sa mi páčil o čosi viac. (16.05.2012)

Divné, avšak typicky severské, říkal jsem si na začátku filmu. To mě film ještě příběhově nijak extra nezaujal, pak jsem se sžil a sladil s oním zvláštním vystupováním postav a divadelními dialogy a byl to nakonec fajn zážitek. Od půlky se pak začně hláškovat v každé druhé větě, samotné scény jsou krásnou přehlídkou chytrých vtipů a zakončení filmu je ve všech směrech krásné. Překvapující, dobrém smyslu, je retro vizáž postav, rekvizit a prostředí, zasazená do soudobého děje a období a přitom ve zvláštní souhře. Viděno v letním kině. * * * ++, ale rád se přikloním ke čtyřem. (09.07.2012)

Niekedy je treba robiť dobré veci. Ono je ich treba robiť vždy, ale niekedy sa vám to i vráti... (17.08.2012)

Kaurismäki opäť nesklamal. Príbeh Marcela a mladého emigranta rozpráva svojím typickým štýlom, ktorému vládne nádherne vystavaná mizanscéna a nenapodobniteľné (ne)herecké výkony. Každý filmový prostriedok využíva opatrne, na diváka nerobí žiadny nátlak, a tak mi ani zázračné uzdravenie jeho manželky neprišlo prekvapivé... (21.11.2012)

Už po nahliadnutí do predošlých vydarených snímkov ( za zmienku stojí „Bohémsky život“, či „Muž bez minulosti“ ) je v Kurismakiho prípade jasné, kam sa jeho doteraz najnovší film mieni uberať. Aj napriek tomu, že kvalitní režiséri postupom času zrejú, prípadne prehodnocujú svoje umelecké hodnoty, Kurismakiho „Le Havre“ je ďalším z podarených filmov o svete na okraji spoločnosti, kde miesto zaberajú o čosi (vnútorne) bohatší ľudia, než sa na prví pohľad zdá. Marcel Marx (André Wilms) je obyčajný čistič topánok žijúci v prístave Le Havre spolu so svojou oddanou milujúcou manželkou Arlettou, ktorú stvárnil kto iný, ako Kurismakiho obľúbenkyňa, Kati Outinen. Pomerné pokľudný a stereotypný spôsob života sa Marcelovi mení vo chvíľach, kedy ukryje mladého čierneho imigranta (ten si pomýlil Londýn s už spomínaným prístavom ležiacim v Normandii) pred policajným komisárom Monetom a následne jeho ženu postihne nevyliečiteľná choroba. Milovaná Arletta tak strávi prevažnú časť nášho príbehu v nemocnici na lôžku a Marcel sa s pomocou dobrých známych snaží chlapcovi pomôcť vycestovať do Londýna. Film Le Havre ( ako aj mnoho iných Kurismakiho filmov) čerpá z neuveriteľnej kreativity svojho režiséra. I keď sa film odohráva v súčasnosti, nájdeme mnoho odkazov vykresľujúcich minulé roky. Od šiat spred 60-70. rokov až po „retro“ techniku, ktorú hlavní hrdinovia občas použijú, alebo len aranžuje samotnú scénu. Sýte farby, či jemné nasvietenie Tima Salminena (kameraman) dotvárajú pocit odkazov na minulé kinematografické roky. A nielen to, strohá, mierne patetická až poetická verbalizácia postáv pripomína už zabudnuté fimové herectvo rannej kinematografie. Jednoducho, vitajte v Kurismakiho svete, kde sa dlhý splácajú dobrým aperitívom, cigaretkou, alebo sendvičom. Kurismaki nikdy nebol adresátom na politické svinstvá, či rasizmus. Jeho tvorba je predovšetkým o originalite, aranžovaní scén a v neposlednom rade o zamyslení sa nad ľudským osudom, ktorý nie je vždy príliš prívetivý. Film Le Havre však obsahuje prvky multikulturalizmu a socio-politických odkazov nevyhnutných pre dôsledný dojem zo samotného deja. Po filme človek môže ostať v rozpakoch. Jedného fínsky vánok príjemne pohladí, iného odradí od podobnej tvorby. Hrubozrná komercia to veru nie je, ale Kurismaki je jedinečný tvorca iného sveta, ktorý buď chceme prežívať, alebo ho obchádzať a už sa k nemu nevracať. 85% (06.08.2013)

Otázka přistěhovalectví je složitější, než jak nastiňuje film, ale jedno je jisté - zůstaňme lidmi. (22.02.2017)

Krásný, laskavý, příjemný film. Ultrahappyendem sice vybočuje z Kaurismakiho typické tvorby, zato však dotváří jeho poetiku. (01.08.2011)

Hezký příjemný film s vynikající atmosférou francouzského městečka. Vše je natočeno se severský chladem a kombinace s francouzskou rodinnou atmosférou funguje překvapivě dobře, i když je to zvláštní podívaná. Filmu chvilkami chybí spád, ale celkové pocity jsou rozhodně pozitivní. Navíc herci v hlavních rolích jsou výborní. (15.01.2012)

Film dokázal vykouzlit příjemnou atmosféru a to díky příběhu o laskavém muži žijícím skromným rutinním životem, do kterého zasáhne mladý černošský imigrant. Velice příjemný film s trefnými hláškami dodávajícími filmu dávku tragikomičnosti. Pohodové vykreslení maloměstské pospolitosti s intenzivními vztahy jaké snad v naší zemi nenajdete. Nejvíce jsem byl překvapen skvělou propracovaností charakterů postav. (03.03.2012)

To mě ti Finové zase něčím potěšili, naprosto kouzelný snímek! Dojemné i humorné zároveň, strašně příjemně se na to koukalo - neuvěřitelně lidský pohled na příběh čističe bot, žijícího stereotypním, leč šťastným životem, jemuž osud připraví nečekané zpestření v podobě uprchlého černošského chlapce. Filmík sice plynul pomaloučku, polehoučku, ale vůbec mi to nevadilo, naopak - takhle hezky u srdce mi po filmu už dlouho nebylo! Ááách! :) (06.03.2012)

Veľmi príjemný závan tejto európskej filmáriny prináša príbeh o chudobných, ale o to dobrosrdečnejších ľuďoch z prímorského francúzského prostredia. Le Havre vyniká svojou trpkosťou a úprimnosťou aj v obrovskej kope filmov hollywoodskej produkcie. A to ma teší. (06.02.2013)

Francouzské snímek, který potěší a pohladí po duši. Je výborný především svým osobitým stylem vyprávěním. Všechny okamžiky nádherně pasují do příběhu ať už se hlavní hrdina stará o svou ženu nebo následně se snaží pomoci mladému klukovi. Krásně natočený film s humorem a láskou, který má v dnešním světě stále co říct. (29.08.2014)

Pohádka o dobrotivém staříkovi, dobrotivém inspektorovi, trochu natvrdlém uprchlíkovi zabalená do melanchoulického kabátu v retro stylu. Co se filmarum povedlo, byl dojem, ze se jedna o mnohem starsi film. Takhle pozde vecer, pokud ma clovek naladu a ceka v televizi jen totalni kraviny, velmi prijemne prekvapeni. (06.12.2016)

Film, který nijak výrazně nepotěší, ani neurazí. Co se nedá zapřít je čitelný Kaurismäkiho rukopis. Bohužel ale nenabízí nic nového. Nejkrásnější mi přišel vztah hlavního hrdiny a jeho psa... "Dobré odpoledne, Lajko..." (28.11.2011)

„U Středozemního moře je víc rodných listů než ryb.“ Lyrický film s jemným humorem, jako pohlazení po vlasech. Pohádka, spojující staromilskou sousedskou soudržnost s velmi aktuálním tématem imigrace. Zamilovala jsem se do hlavního hrdiny, ztvárněného francouzským hercem Andrém Wilmsem. Ten šarm, stárnoucí elegance, to držení těla! A hlášky. „Jsem rodinný albín.“ (27.12.2011)

Kaurismäki nezklamal. Opět výborné, vyšperkované dílo. Ty 4 hvězdičky dávám spíše v kontextu jeho tvorby, kde se najdou i lepší snímky, než že by mi vadilo něco konkrétního. Vlastně jo -> nemám rád přistěhovalce. Ale kvůli tomu nebudu film soudit, navíc téma je podáno tak, že nic nevnucuje, a člověk se dokáže i ztotožnit... (07.03.2012)

Afričanka pracuje v čínské prádelně v Londýně. Sice ilegálně, ale její deportace zpět do Afriky by byla pro Británii zřejmě velkou ztrátou. Naopak je třeba k ní ještě ilegálně dopravit pokud možno celou její rodinu, aby byli všichni pohromadě a šťastní... Srdce multikulti fandů jistě zaplesá, ale mně se z toho dělá špatně. Výmluvný je i text distributora - skrývat ilegální uprchlíky před policií a dovolit jim, aby zaplavili celou Evropu, to má být jako správné chování ??? Při tomto vývoji za chvíli budeme sledovat srdceryvné drama o správném chlapíkovi, který bojuje za práva pedofilů a zoofilů (které ta zlá konzervativní společnost diskriminuje). Hvězdičku dávám za hereckou přiležitost pro dvě veličiny francouzského filmu - úžasného režiséra a komika Pierra Étaix a Truffautova chráněnce J. P. Léauda. (06.12.2016)

Čo vás vytrhne z každodenného málo úspešného snaženia pouličného čističa topánok? Africký chlapec, kvôli ktorému ste zrazu ochotný mnoho riskovať. Typický francúzsky šarm vás vo svojej jednoduchosti a priamočiarosti okúzli. (21.07.2011)

Skvělé. Přesné záběry, přesné herectví třeba hl. postavy (Wilms), jako kompaktní kus a přitom přirozený příběh, výstřední týpci v baru i jinde. Takové spojení přirozeně skvělého filmového umění a obsahu se základní lidskou solidaritou jsem často neviděla. Záběry všedních věcí jako moderní obrazy. Přesto, že jsem čekala, že to bude moc dobré, nebyla jsem zklamaná, jak se mi někdy stává. Ani chvíli jsem se nenudila, pointy (Kafkovy povídky) mne vždycky chytly za srdce, perfektně vystavěno. Připojuju se ke komentáři "Enšpígla" (ať je to muž či žena). (19.01.2012)

Aki ma nepresvedčil. Mal zostať pekne v Helsinkách a netrepať sa do Le Havre. Nový Aki sa stráca, je len tieňom toho kým býval, možno sám režíjne dospieva, ale mne sa to vôbec nepáči. Kde sú tie časy filmov ako "Ariel" či "Dévče ze sirkárny"? Táto novodobá realita, bez toľko ponurých Helsiniek, je otrasne obyčajná. Le Havre je toho dôkazom. (18.03.2012)