Long Live the Family!
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Robert SedláčekKamera:
Petr KoblovskýHrají:
Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Jan Fišar, Jan Budař, Marek Taclík, Marek Daniel (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Když vám hoří půda pod nohama, není nad rodinný výlet. Libor (Igor Chmela), bývalý učitel dějepisu, který dosáhl vysokého manažerského postu ve významném finančním ústavu, si řadu let spokojeně žije společně se svou rodinou v luxusní vile na okraji Prahy. Bezstarostný život ale netrvá věčně a na povrch začnou vyplouvat machinace s penězi klientů týkající se celého vedení banky. Libor se následně ocitá pod dohledem policejních vyšetřovatelů, kteří mu začnou tvrdě šlapat na paty. Snaží se uniknout před hrozícím vězením a oddálit osvětlení celé situace své nic netušící manželce (Eva Vrbková). Rozhodne se tak pro netradiční útěk, kdy pod záminkou společné dovolené odveze celou rodinu na jižní Moravu. Prchání před spravedlností se stane cestou plnou hledání ztracených vztahů nejen mezi „uprchlíky“, ale také s jejich spolužáky z vysoké školy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková), které náhodou potkávají a kteří žijí své „obyčejné“ životy v okresním městě. Po krátké době ale policie odhaluje další souvislosti včetně místa, kde se rodina nachází, což odstartuje skutečné rodinné drama a stále se zrychlující cestu – útěku před spravedlností i pod povrch vztahů v rodině. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (375)
Bezesporu nejzralejší a nejzásadnější Sedláčkovo dílo, byť (opět) není bez chyb a lehkých rozpaků. Předně nutno vyzdvihnout, že se konečně jedná o režisérův film se světovým ksichtem. Kamera je vynikající, práce s předkamerovým prostorem komplexní, přirozená a zneklidňující (v kontextu českého film působí scény s umírajícím psem či ohňostrojovou lodí na řece Moravě jako zjevení z jiné galaxie), zvuková stopa není upajdaným doprovodem, ale místy diktuje náladu záběrů. Stále zůstávají platné následující věci: a) Robert Sedláček je zřejmě jediný český filmař schopný natočit film o současnosti jako kritickou satiru, která není trapná, křečovitá či žlučovitá. b) Robert Sedláček je jeden z mála českých filmařů, kteří dokáží propojit autentické vystupování s jistou formou teatrality, takže v jeho filmu koexistuje civilní komedie a psychologické drama. c) To, co Robert Sedláček o současnosti říká, je přesné, uvážené a precizně formulované. Jeho poslední film je nejkomplexnějším pokusem uchopit mezilidské vztahy v krizí zmítané společnosti. To, že sleduje vše z perspektivy rodiny, dodává jeho výpovědi na naléhavosti, přitom však nijak nenutí divákovi hotový názor (a to včetně osoby hlavního protagonisty, který je otazníkem až do konce). V Sedláčkově nazření české liberálně-kapitalistické společnosti je něco skličujícího, přitom do očí nebijícího, něco, co vyplývá z děje přirozeně a nemusí se tomu pomáhat kladivem (pomněme Vorlova miliardářského amoku). Některé scény jsou navíc brilantně postavené a napsané. Jiné trochu vyčnívají a celkový koncept filmu je volnější a bodřejší než zdrávo, což trochu podkopává nohy celistvějšímu ladění. Ale na to sere pes. Po análních sondách do tlustého střeva českého maloměšťáka je tu konečně řez. Takřka sagitální. P.S. Navíc film, v němž provařené ksichty českého filmu hrají jen druhé housle a muziku tvrdí výrazně kvalitnější "divadelní" garda v čele s mrazivě přesným Chmelou a ledabyle perfektním Fingerem. ()
Nemáme tu kromě Sedláčka nikoho, kdo by byl schopný natočit současné téma (chcete-li: filmy vypovídající o současnosti) - tedy alespoň v hraném filmu. Díky za něj. Precizní herecké výkony - ano, ale utlumení už na začátku působí nepravděpodobně, když obě postavy (hrané M. Fingerem a Monikou Fingerovou) mají stejný výraz. Asi je to všechno vyargumentovatelné, ale nepůsobí to přirozeně, i když jsem si zvykla a po většinu času to fungovalo. Na postavy mluvící až nepravděpodobně echt spisovnou češtinou jsem si taky zvykala, kvituju, že po přesunu na Moravu (do svého rodného kraje) logicky protagonista začal mluvit "moravsky". Každopádně, z Rodiny jsem byla chvílemi dost na rozpacích. Řada vynikajících scén, naproti tomu jsem zaznamenala scény, které tam působily zbytečně až trapně /několikrát v komentářích zmiňovaní policisté hraní Budařem a Taclíkem - ale když nad tím uvažuju, tak to musel být naprostý záměr - edit: po přečtení rozhovoru s režisérem se dozvídám, že to záměr nebyl/. Zcizováky se mi líbily, s tím absolutně problém nemám. Jako celek film funguje. // Tenhle film snad bude mít divácký úspěch, to Sedláčkovi přeju, ale za cenu, že se jeho filmy budou ubírat do mainstreamu a budou víc "user friendly", bude tam víc prvoplánově vtipných scén, které tam samozřejmě zcela vědomě dává? Ale možná jsem jen mimo, každopádně si myslím, že tohle je film, který bez problémů zkousnou i ti čtyřicátníci, padesátníci, kteří rozhodně nechodí na "artové" filmy. Vyzdvihla bych úžasné užití hudby, ruchů. Paráda. V říjnu půjdu na film znovu, ať si udělám definitivně jasno. A těším se. Zhlédnuto na předpremiéře - LFŠ 2011. //// ad Hank: já jsem naopak byla překvapená reakcí diváků, tím, jak často a kde se publikum smálo. I tam, kde to nebylo na místě (samozřejmě řada scén byla opravdu k smíchu, šlápnutí vedle bylo pár, o to víc mrzí). Jako by už to, že některá z postav něco ucedí bylo hrozně vtipné. Ale z doslechu vím, že se lidé smáli i u Sráčů. Nevím, Sedláčkovy filmy jsou mi blízké, ale asi nevnímám všechny scény jako vyloženě komické. Asi to byla vysmátá LFŠ. Moc to nechápu. Jinak souhlas. /////////////////////////// Po 2. zhlédnutí - - - to, co mi vadilo poprvé, už mi nevadilo, takže ani s policisty Taclíkem a Budařem jsem neměla problém. Herecky je to báječné, jen velmi málo nezazněly repliky tak, jak asi zaznít měly. To jsou takové nuance, spíš to vypovídá o cítění jazyka, které má každý jiné - kde použít obecnou češtinu, kde spisovnou atd. Herci to zvládli výborně, a že to musel být zápřah. Tolik scén na pomezí humoru/vážna nemá asi žádný jiný český režisér. ()
Bezesporu zajímavé téma, ale to se dá bez potíží zkazit do bezvědomí. Nestalo se. Film funguje nejen díky výborným výkonům herců, ale především díky skvěle a precizně napsaným dialogům. Přiznávám bez mučení, že jsem vlastně celou dobu fandila tuneláři proti policii. Pro mě nejlepší český film za posledních dvacet let. ()
Televizní kamera, televizní zápletka, televizní spění (prvoplánové epizodické pointy), televizní interiéry i exteriéry (ten od klacků vyčištěnej kousek lesa, to natáčení všech záběrů v jednom autentickém domě, v druhém autentickém domě, v jednom poděkovaném hotelu, penzionu, městě... och och, jak se skví ta česká rajská autentická zem), televizní herectví (Pošta pro tebe nebo třeba taková ta slovenská dramata ze soudní síně – Eva Vrbková a Igor Chmela by mohli tamním ochotníkům zdatně sekundovat – a ovšem, co do „výkonu herců“ je to tu s jednou čestnou výjimkou, Jiří Vyorálek totiž umí hrát, a sice hraje ostošest, s vtipně sebeironizujícími přesahy v řeči i mimice, koncert, jako za starých dobrých Sta roků kobry, ale co s tím, když kolem něj neudělali film? já se taky umím kupříkladu noblesně koupat, ale to nejde prosím pěkně dělat všude na požádání, poctivě, když kolem vás neudělají žádnou vodu – ono je fakt vidět, že umí hrát, z toho plátna to úplně tluče do očí, poněvadž jak ono na něm není jinak vidět žádný film, tak to jeho herectví, to jeho hraní, jak je tam na tom televizním pozadí samo, to vám tam jako dost vynikne), k tomu rádiová folková hudba (Lekna Zdusilová, a ještě jednou surově zneužitej Kryl, jako by toho od národa nezasloužil už dost) – no a strhující akční finále co do meladramatikomičnosti směle konkurující rozšířené sekci televizních zpráv a okolostojičných podřadů. ** V televizi by tahle plochá zdrchanost přece jen současnou produkci pozvedla, jak jsem na nedávné rodinné návštěvě opět v regionálním obýváku pochopila posunutý stav věcí – kdyby ničím jiným, tak by přece určitě prospělo, že by se díky filmu na domácích kinech dvakrát s jednojednoznačnou narážkou objevil nejen Munchův Výkřik, ale dokonce i Nemocná dívka (vskutku inteligentní a zároveň movitější divák by na své veliké obrazovce jistě nepřehlédl ani norskou vlajku na rameni Chmelovy bundy a určitě by si z toho dohromady něco společensky rafinovaně vypovídajícího a pro tak jedinečný příběh důsažného vyvodil). ** Kdepak, málo platné (zaplacené asi relativně dost), tohle natáčel skutečně kulturní štáb, tam jsou prosím dohledatelné záruky, grantovatelné, kolonkovatelné, to je do veřejnoprávní televize zkrátka jako ulité, nalít to mezi mořský svět a vaření, takovéhle kumštýřské vyfikundace. ** Úplně to halasí: Když už nám dali na ten vrtulník, tak se tam - -vafix ty záběry musej někde objevit, my musíme dokázat, rozumíte, že sme ty prachy na to použili (člověk úplně vycejtí, jak kápli na tu zápletku), no třeba tu řeku tam dejte, no, jako shora, no to nevadí, že voni jedou jenom v autě, tomu se dá řikat transpozice, extrapolace, haha, a vono to ty lidi taky fakt povznese, dyť kdo z nich kdy takovou českou řeku viděl z vrtulníku, no každej na to nemá, aby se takhle prolít, že jo, to je putna, že to nedává smysl, dyť to je jak z Pána prstenů, lidi se budou cejtit líp. ** Jo, a ta holčička byla na epileptika zatraceně trvanlivá, se mnou by zamával už ten čokl, o nárazu autem do stromu a četě policajtů v černejch kuklách se samopalama nemluvě. Nehledě k tomu, že epilepsii a křehkost jí navěsili jenom dialogicky, bělmo jsme ani nezahlídli, ani žádný cukání víčkama atp., to už mohli stejně dojemně tvrdit, že má nedomykavou chlopeň nebo dvě. Nu, ono natočit s dítětem náběhy epileptického záchvatu nebo opatrné, skleněnkové pohyby, to už je holt kus práce, dřiny, přípravy, a přitom pro televizní diváky spartakiádní výkony maminek s dětma není třeba nijak šroubovat, aby se chytli, tak televiznímu rejžovi to ke cti stačí několikrát okecat. ** Televizní to je, tam by to bylo --vafix prospěšné. ** () (méně) (více)
Na Sedláčkovi mě baví, že si nehraje na žádného hollywoodského profesionála, naopak, točí filmy tak, jak on vše cítí a jak to umí. Klidně přizná své nedostatky, ale právě ty přidávají snímku i příběhu na reálnosti. Film Rodina je základ státu přináší současný příběh věnující se jak minimalistickému problému konkrétní rodiny, tak kauzám, s nimiž se Česká republika potýká už dost let. Nesnaží se ovšem přinést řešení, spíše přiznává, že něco takového je nemožné a pouze nechává diváka samotného se rozhodnout, jak se k problému i jednání hrdinů postaví. Jasný nekomplikovaný scénář doplňují výborné herecké výkony Martina Fingera, známého spíše jako vynikající herec divadla Komedie, v roli slizkého vyšetřovatele a Evy Vrbkové jako manželky podezřelého Libora Pokorného. Po výborném filmu Největší z Čechů přichází Robert Sedláček s dalším milým překvapením. ()
Galerie (35)
Zajímavosti (11)
- Za svou roli ve filmu získala Eva Vrbková cenu Trilobit. (Terva)
- Natáčení probíhalo na různých místech v okolí Prahy – především v Pyšelích a Černošicích, a dále na jihu Moravy – například v prostředí poutního Velehradu. (POMO)
- Ve scéně, kdy se rodina poprvé setkává s Lenkou (Simona Babčáková), má Lenka zelené punčocháče. Když však poté vystupuje doma z auta, punčocháče již nemá a drží je v ruce. (Syna.1990)
Reklama