Rodina je základ státu

,,Každej jsme tak trochu svině". Na naše poměry jistě zajímavá road-movie. Chmela hraje příjemně a jsem rád že dostal po všech těch přiblblejch partičkách s fekálním duem Genzer-Suchánek samostatný prostor. Z Vrbkové jsem mírně cítil divadelní prkna a jistou nesmělost před kamerou. Myšlenku filmu jsem pochopil i tu jakousi nasranost nad dnešní dobou, kdy každej si něco snaží urvat, tak proč bych i já nemohl... Chmela zde ač tunelář reprezentuje jakéhosi dobráka, drobnou rybu, které to prostě nevyšlo. O výčitkách mluví jaksi mimochodem, prostě byla příležitost a on to zkusil. Zkrátka ruleta. Když to dělaj všichni, není to přeci nic špatnýho...A všichni to přeci děláme hlavně pro rodinu... Tu morální destrukci krásně vystihla debata Chmely s Vyorálkem ve sklepě nad kanystrem slivky. Vyorálek coby jeden z té velké masy lidí co to nakonec všechno zacálujou ze svejch malejech vejplat na daních se podivuje nad ztrátou 5 miliard z peněžního ústavu. Chmela coby bývalý manažer mu vysvětluje, že stát se s tím nějak popasuje a že to vlastně převedeno v celkových číslech není vůbec moc... Problém je ten, že k této filozofii filmu se mi těžko slučovala akční zápletka s útěkem. A to i za předpokladu snahy hlavního hrdiny užít si rodiny. Vznikl trochu nesourodý mix, ve kterém zaujmou hlavně určité pasáže. Celkově je to takový o trošku lepší průměr. Snad tenhle film jednou v budoucnu v časech lepších zapadne stějně jako filmy z osmdesátých let o vekslácích a bonech... Jinak je s námi ámen. * * * (29.02.2012)

Tento film se snadno mohl stát docela depresivní sondou do života jednoho manažera podílejícího se na tunelování jednoho finančního ústavu. Jenže film je spíše oslavou svobody, oslavou rodiny, a okovy spravedlnosti jsou během většiny filmu hlavním hrdinům nahony vzdáleny. Divák si tak může užívat hořkou komedii plnou vynikajících hereckých výkonů a zajímavého děje, který je originální a nechává diváka až do úplného konce napnutého, jak to vlastně celé dopadne. Pro mě osobně bylo z celého filmu nejzajímavější moravské intermezzo, které bylo zajímavé, vtipné a ve všech směrech úžasně promyšlené. Ovšem celý film výborně reflektuje to, jak to v našem státě v současnosti vypadá a jako takový je velice cennou sondou do duše českého národa. Ve filmu zazní mnoho trefných postřehů a myšlenek (viz policejní detektiv, který má dvě vysoké školy, ovládá několik jazyků a žije v panelákovém bytě, zatímco manažer banky žije v luxusní vile), za které tvůrce chválím. Ve výsledku jsem s filmem velice spokojen a uděluji mu čtyři hvězdy. (28.04.2014)

"To je vaše interpretace !!" ;) Depka jako kráva, která vystihuje naši znechucenou současnost i současnost českého filmu jako snad ještě žádný jiný český film, když navíc režisér Robert Sedláček, mimochodem opravdu dobrý scenárista, a tak i autor skutečně tvůrčích projektů, dokazuje nejen, že se nestydí za absenci vlastního rukopisu, ale také že i žánrová neujasněnost, více či méně záměrná, může být i skutečně inspirující.. Nabízí se i jiné, velmi sympatické, vysvětlení této Sedláčkovy motivace v duchu stejné deprese, že tou rozkročeností naznačuje, že dnes vlastně ani ryzí žánrový film v našich podmínkách natočit nelze.. Jakkoliv toto tvrzení částečně popírá třeba Petr Jákl.. (27.10.2015)

Tuzemský trumf letoška, který svým provedením strká do kapsy naprostou většinu dokonce i hollywoodských podobných filmů za tento rok v kině! Všechno tu je: napětí, akce :), povedený casting... Ke konci jen zopakuji desítky komentářů přede mnou, a rád napíši, že Sedláček svou profesionalitou hravě zvládá look světové kinematografie: větší zážitek pro mne byl sledovat technickou a uměleckou stránku filmu, než dravou story ala Tři dny ke svobodě. (14.10.2011)

Když se to vezme kolem a kolem, vlastně nejde o nic světoborného. Tahle sympatická moralitka, která se hodí mnohem spíš na televizní obrazovku než na filmové pláno, těží z toho, že se v ní neobjevují běžné slabiny českých filmů, jako nevěrohodný scénář, stupidní dialogy a nerealistické nebo ploché postavy. Tomu nešťastníkovi, který výměnou za manažerský post sem tam něco velkoryse přehlédl, až najednou, světe, div se, čelil obvinění z tunelování firmy, jeho pocity od bezradnosti po sebelítost věříte a stejně tak věříte reakcím jeho okolí. Rodina je základ státu je svérázná road movie o pozdním prozření a útěku před zodpovědností. Slušně napsaná, zahraná i zrežírovaná. Co můžeme po zkušenostech s českým filmem vlastně chtít víc? Celkový dojem: 70 %. (13.09.2014)