告白
Confessions
Režie:
Tecuja NakašimaScénář:
Tecuja NakašimaHudba:
Tojohiko KanahašiHrají:
Takako Macu, Jošino Kimura, Masaki Okada, Ai Hašimoto, Mana Ašida, Jukito Nišii, Hirofumi Arai, Juiko Karija, Maaja Kondó, Rena Nónen, Kaoru Fudžiwara (více)Obsahy(1)
Yuko Moriguchi je učitelkou na střední škole. Její život se zhroutí poté, co je její čtyřletá dcera nalezena mrtvá v bazéně. Yuko časem zjistí, že se nemuselo jednat o nešťastou nehodu, ale že její dcerka mohla být zavražděna dvěma studenty, které shodou okolností sama vyučuje. Rozhodne se školu opustit, ale ještě předtím se třídě přizná, že viníky rozhodně nehodlá nechat nepotrestané. Šokující drama z prostředí japonské školy podle stejnojmenného románu Kanae Minato. (Sesshoumaru)
(více)Recenze (286)
Už dlho sa mi nestalo, že by som našiel takýto klenot, ktorý bol úplne mimo môj filmový radar. Veľmi nenápadné, chytré, prešpekulované a .. čisto japonské. Emočne a svojim dopadom podobne silné ako Battle Royal. ()
Originální japonské psycho s pestrou škálou různých žánrů. Zločin a trest, ve kterém místy dochází k dokonalé syntéze všech možných filmových atributů. Kdo je monstrum a jak ho potrestat? 83%. ()
Občas možná lehce přitažený za vlasy, (minimálně pro západního diváka) očividně za účelem co nejvíc šokovat, překvapit. Forma za obsahem ale vůbec nezaostává a je taktéž hnaná do extrému - časté zpomalovačky (řek bych tak 50% filmu minimálně, plyne zpomaleně) krásných záběrů, doprovázeny téměř nepřetržitým hudebním podbarvením (což mi ale už občas trochu vadilo, hlavně při písních s anglickým textem, to mi prostě do japonskýho filmu nesedí). Snímek na vás prostě od začátku chrlí bravurně promyšlenej příběh plnej mnohdy dechberoucích zvratů, doprovázenej neústálými vizuálními vytříbenostmi. Jako, je to super, ale na těch 5* mi tam prostě něco chybí, možná za to trochu může i ta extrémnost příběhu, každopádně jde ale o hodně povedený japonsko (jak jinak :) ) a určitě stojí za zkouknutí. Jo a málem bych zapoměl na menší varování - jde o docela depresivní snímek, takže doporučuju zvolit správnou náladu na zkouknutí :). ()
Nemám slov - naprosto jedinečný umělecký zážitek. Podobnost s Parkovou trilogií "o pomstě" spatřuji jen a pouze v hlavním námětu pomsty, ve všem ostatním si "Kokuhaku" kráčí svojí vlastní cestou, využívaje k tomu zcela famózního audiovizuálního hávu, precizního scénáře a plynulého pohybu po vícero emocionálních a atmosférických rovinách, které se od čistého psychodramatu, dostávají přes málem hororové sekvence až ke klasické japonské romantické poetice. O tom, zdali bylo toto velkolepé dílo vizuálně a scenáristicky ještě o něco promyšlenější než Parkův triptych se dá spekulovat, ovšem jedno je jisté: zatímco Park ve mně krom dokonalého zužitkování formálních aspektů filmu nedokázal probudit úžas nad ničím jiným, "Kokuhaku" je od začátku do konce dokonalým emocionálním kolotočem, který se navíc na rozdíl od takového Oldboye dokázal i přes značně nepravděpodobné vystavění příběhu, které zkrátka a dobře k podobným filmům patří, vyhnout trapné a v nahodilé složitosti zakomplexované pointě. ()
Knižnú predlohu som nečítal , a tak môj názor vychádza len z toho čo som videl. Expozícia bola na môj vkus nesmierne zdĺhavá. Monológ učiteľky, ktorá hneď na začiatku odkryla tajomno len preto, aby sa mohli vrstviť motívy a tie sa zaobaľovať do ďalšieho tajomna je v istej miere dosť husársky kúsok, ale chce to pevné nervy , pretože v úvode sa žalostne trasie logika. Príbeh je aktuálny , dokazuje aké ľahké je uveriť svojim vlastným presvedčeniam , pokiaľ nás za všetkým ženie emócia a riadime sa dojmami hybridnej pravdy . Adolescenti v centre deja nesú v sebe výkričníky , ktorými sa bez pochýb dotknú všetkých s tendenciami bezhlavo si dokázať svoju šikovnosť, múdrosť, bystrosť, bezchybnosť ... čokoľvek. Hra zla a zla , pretože dobro v tomto filme išlo na takmer dvojhodinovú dovolenku. Čo ma ale vyvádzalo z miery bol až prehnane vysoký podiel hudby, časté spomalené zábery ktoré mali navodiť atmosféru, ale pôsobili často krát zbytočne. Taktiež zvykla padať logika a režijne sa trhal príbeh, ale našťastie v konečnom dôsledku zložil Tecuja Nakašima pekne protivnú mozaiku. Keby v tomto filme bolo viac surovosti a menej lásky ku dokonalej kamere a hudbe, tak by to bol pekne dobrý hnus. V najlepšom slova zmysle. ()
Takhle to dopadá, když se režisér zamiluje do moderních technologií. Veliká škoda... Film, které mohl jen syrově odvyprávět originální příběh o pomstě se (zvláště na konci) stává festivalem počítačových efektů. A to první půlhodina byla vynikající. Učitelka, která se loučí se svou třídou, povídá studentům hrůzný příběh o tom, jak byla její dcerka zavražděna, a jak se chystá smrt svého potomka pomstít. Zhasnuté světlo ve třídě, příšeří, pohled na zatahující se oblohu před bouří, zvuk hromů, pohledy jednotlivých studentů... to je prostě na jedničku, tomu se nedá vytknout vůbec nic. Nechápejte to ale tak, že zbytek filmu za vidění nestojí. Stojí, jenže... Režisér se snažil maximálně využívat velkolepých záběrů a zpomalovaček, což způsobí, že divák se už tolik nekoncentruje na to, co je ve filmu nejdůležitější. Ten nechutný výbuch na konci vzal filmu veškeré naděje, že u mě dosáhne na pětihvězdičkovou metu. A přitom vlastně nikde jinde nemůžu najít chyby - a to se opravdu snažím. Aspoň, že i ve zbytku snímku převládá příšeří ze začátku. Herci jsou fantastičtí, nebudu tady ztrácet slova o jejich výkonu, protože se bojím, že moje slovní zásoba nestačí na to, abych je mohl dostatečně vychválit. 85% ()
Šikmookej film o pomstě, to je klasika. Co už neni klasika je asi nejoriginálnější styl vyprávění, co jsem letos viděl. Jede se furt do plnejch, nadechnout ses měl na začátku. Když tě někdo nasere, tak stříkačku do milkshaku a nazdar. (85%) ()
Wow! Naprosto geniálně natočená záležitost plná brilantních filmařských nápadů, která mě svým neotřelým pojetím po celou dobu doslova trhala na kusy. Tenhle film manévruje někde na pokraji thrilleru, hororu a sociálního dramatu, přičemž je oděný do překvapivě poetického hávu a vyprávěn je nenásilnou formou osobních zpovědí hlavních protagonistů. Jejich vyprávění v jeden dokonale promyšlený celek bravurně spojuje mistrná ruka režiséra Nakashimi, který tímto snímkem vytvořil po formální a technické stránce naprosto dokonalé filmové dílo. Vyvrcholení filmu je taktéž nesmírně povedené, takže když běžely závěrečné titulky, jen jsem tak obdivně vzdechl. Já pět hvězdiček uděluji opravdu jen zřídka, ale tady jsem ani na moment nezaváhal. ()
Trošku ťažká téma, miestami na mňa film pôsobil proti srsti, avšak po vizuálnej stránke veľmi podarené a obsadenie tiež celkom sympatické. Obyčajne mám rada psychologické rozjímanie ale vcelku toto na mňa pôsobilo až príliš, pomstu vyrovnávať pomstou, celkovo tento typ vyrovnávania účtov nemusím. ()
Masakr staré dobré japonské školy. Nenapodobitelné vyvrcholení, skvělá hudba (radiohead), ale hlavně pekelná atmosféra, která vám vleze pod kůži a dlouho pod ní zůstane. ()
Fascinujicí film, který mě chytil v první minutě a pustil až na úplném konci. Děti vůbec nejsou vždy zcela nevinné bytosti, umějí to být taky pěkné svině a podle toho je třeba s nima jednat. Hodně silný zážitek - obsahově i vizuálně, který si určitě budu chtít v budoucnu zopakovat. (HD, orig.) ()
Na rovinu říkám, že už snad ani nepamatuju, kdy jsem naposledy viděl lepší film, který by se s tímto dal srovnávat. Už jen úvod, který má něco málo přes 20 minut, dokáže tak vtáhnout, že už jsem snad o jiném hodnocení ani nepřemýšlel a to jsem zdaleka ještě nevěděl, co všechno příjde. S každou novou zpovědí je to čím dál tím lepší a to i po první jsem si začínal myslet, že neexistuje už nic, co by film mohlo nějakým způsobem zlepšit. To jsem ale ještě vůbec nevěděl, jak moc jsem byl na omylu. Nemá cenu tady vykládat, proč tomu tak bylo, určitě by to většině zkazilo prožitek z celého filmu a ani by se nemuselo jednat přímo o spoiler, musí se to prostě vidět. Japonsko jako takové obdivuji už od prvního anime, které jsem viděl, je něco neskutečného, jaký příběh dokáží Japonci vymyslet a Kokuhaku mi znovu dokazuje, že vždy budou o krok napřed, ať se všichni jakkoliv snaží (a především ty demence z Hollywoodu :-)). ()
Zdá se, že s kantory není radno si zahrávat, jejich pomsta je dosti ukrutná. Příběh velmi zajímavý, vizuální zpracování skvělé. Kokuhaku stojí za to vidět. ()
Režisér si údajně podle zde uveřejněných zajímavostí neuměl film představit bez představitelky hlavní hrdinky Takako Macu, mě naopak její (byť záměrně) unylý projev vůbec nevyhovoval a činil pro mě film obtížně stravitelným. Na druhou stranu se mi velice líbil po vizuální stránce- je to dokonalý koncert tvůrčí imaginace a technické zručnosti. Líbí se mi i zamyšlení nad problémy pubertální mládeže, nad neviditelnými traumaty, jejichž viditelným výsledkem je zločinnost mládeže. Teď by to mohlo vypadat, že pozitiva převažují. Není to ale tak. Nedívalo se mi na to dobře a znovu jsem se utvrdil v tom, že mi japonská krutost nevyhovuje. ()
Nádhera. Od Ai No Mukidashi (které připomíná mimo jiné struktura vyprávění) jsem nic podobného neviděl. Ten potemnělý visuální háv. A ten hudební podkres.... ()
Ty neustálé zpomalovačky mi lezly na nervy ještě více než japonští školáci. Na papíře tahle story o pomstychtivé učitelce a 2 žácích vypadá celkem přitažlivě - no, pravda je taková, že jsem se nudil jak už dlouho u thrilleru ne a v dramatických scénách mi cukaly koukty. Krůček k odpadu. ()
Pomsta musí být sladká a Yuko to ví. Oproti ostatní filmům kde jde o "Reveng (především násilnický)", Kokuhaku na to jde trochu jinak a to především přes psychický nátlak, který má po čase stejný efekt jako násilnická pomsta a Yoku, to jako "bývalá" učitelka moc dobře ví.......nicméně film se zaobírá v různých povídkách i ostatními aktéry oné pomsty, každý má své důvody, ať opodstatněné čí nikoliv, ale vinu stejně nese jenom, který to způsobil... asijský Reveng mě snad nikdy neomrzí, pokaždé se v něm najde něco jiného a to na tom miluju :-) ()
Na konci jsem si myslel že koukám na dívku která proskočila časem, ale jinak hustý! ()
Všechno doopravdy interesantní, co se ve filmu stane, začíná v 28:10 a končí asi tak v 28:20. Zbytek je jakási transcendentní lyrická japonská onanie tři prdele mimo racionalitu a zápaďácké chápání. Skutečná řiť je, že ten film chce očividně býti strašně inteligentní, asi jako můj bývalý spolužák, mimochodem brilantně natvrdlý člověk, když se v lázeňské kolonádě pokoušel utopit žábu, a čekal za to od holek kladnou validaci. (Ale dokoukal jsem to - film i tu žábu.) ()
Asiaté mají v kinematografii zvláštní cit pro vyjádření emocí. O tom jsem se přesvědčil při sledování Kokuhaku po pouhých deseti minutách. Co se formy týče, nemám co vytknout, kamera, hudba a vizuální efekty jsou na "nějakou japonskou" produkci vskutku výtečné. Režisér taktéž evidentně věděl, co dělá a tak Kokuhaku ve výsledku vypadá opravdu skvěle. Kritičtější ovšem musím být v případě obsahu samotného filmu. Úvodní, na první pohled možná emocí prázdný monolog byl tak neskutečně kvalitně zpracován, že jsem se opravdu upřímně těšil na další "zpověď". Bohužel, po té úvodní, 30-minutové již nepřišla žádná tak kvalitní, a proto film jako celek po scenáristické stránce spíše stagnoval. V posledních cca 25 minutách snímek zase nabral dech a brilantním finále dokázal, že si zaslouží být (byť dle mého názoru těsně) v červeném pásmu. Lepší 3 hvězdy. ()