告白
Confessions
Režie:
Tecuja NakašimaScénář:
Tecuja NakašimaHudba:
Tojohiko KanahašiHrají:
Takako Macu, Jošino Kimura, Masaki Okada, Ai Hašimoto, Mana Ašida, Jukito Nišii, Hirofumi Arai, Juiko Karija, Maaja Kondó, Rena Nónen, Kaoru Fudžiwara (více)Obsahy(1)
Yuko Moriguchi je učitelkou na střední škole. Její život se zhroutí poté, co je její čtyřletá dcera nalezena mrtvá v bazéně. Yuko časem zjistí, že se nemuselo jednat o nešťastou nehodu, ale že její dcerka mohla být zavražděna dvěma studenty, které shodou okolností sama vyučuje. Rozhodne se školu opustit, ale ještě předtím se třídě přizná, že viníky rozhodně nehodlá nechat nepotrestané. Šokující drama z prostředí japonské školy podle stejnojmenného románu Kanae Minato. (Sesshoumaru)
(více)Recenze (286)
Úchvatné! Naprosto dechberoucí úvodní půlhodinka při výkladu učitelky, a ač poté film občas malinko sníží napětí a překvápka, stále je to výtečná podívaná. Zejména z uměleckého hlediska neskutečně působivé - nádherně ponuré, brilantní práce se zpomalenými scénami, záběry oblohy, hra světla, tmy a stínu - krásná realizace včetně působivého závěru. Hudební podklad ke snímku neskutečně sedí, tady není co vytknout, skvěle zvýrazňuje temnou atmosféru. Zkrátka parádní napínavý drsnější film o touze, lásce a pomstě. A geniální poznatek - když se dva debilové spáří, vzejde z toho zase jenom debil :-) Viděno 2x. ()
Krásný, krutý děti. Japonská duše je zvláštní... ()
Půlhodinový prolog byl úchvatný. Pak se film rozjede v zajímavou, avšak místy uondanou sentimentálně mudrlantskou detektivku odvyprávěnou z jednotlivých úhlů hlavních postav (ta pozérská režie, patetická vážnost jako z hongkongských kung-fu filmů a s naivní logikou montované souvislosti mě sraly nejvíce). Na závěr však přijde opravdová pecka. Nejprve psychoanalytický monolog slečny Moriguchi dá vzpomenout na Leoše Mareše, kterak v Superstar vysvětluje, jak psát esemesky, a korunu všemu nasadí pro mě naprosto nepochopitelně tak bombasticko-orgasmický akční shit, že by se za něj ne/stydělo ani takové hovado, jakým je Michael Bay. Kecám. Rozhodně to zkoukněte. Škoda té krve, mohlo se na to chodit se školou do kina. ()
Dokonalá pomsta! Niečo tak silne bezcitné a zároveň plné emócií som už dlho nevidel. Skvelý scenár, námet, aj spracovanie - obzvlášť tá následnosť jednotlivých akoby spovedí, ktorá pekne kúsok po kúsku poskladala celú mozaiku pomsty a odplaty. Škoda, že občas to bolo až príliš za hranicou a pôsobilo to potom dosť prehnane, najmä tie vizuálne efekty. Proti tej dokonalej tematike pomsty nemám vôbec nič, ale niekde bola tá krutosť proste príliš. Spočiatku som sa v tom síce trochu strácal (najmä vďaka podobnosti japonských hercov), ale postupom času sa v tom dalo pekne orientovať. Tieto malé nedostatky však nič nemenia na úžasnom filmovom zážitku - len aby sa niekto pri pomstychtivosti neinšpiroval (veď v dnešnej dobe už je všetko možné). ()
----"Máme na výběr pouze mezi utrpením a smrtí?" "Ne, náš svět nabízí mnohem více možností." "Pokud je váš život těžký,proč neutéct někam jinam?"----Vím, že je mezi žánry uvedeno mysteriózní, ale taky to je právě to co mi pravděpodobně na celém filmu vadilo. To že bylo takhle vážné téma ( a bezesporu silně emotivní) zpracováno způsobem, kterým zpracováno bylo, ztratil pro mě film- teda jeho- příběh svoje kouzlo. Netvrdím že bylo cílem tvůrců zlehčit všechny zobrazované "problematiky", ale na mě to tak ve výsledku zapůsobilo. Což je pravděpodobně přesně opak toho, co bylo zamýšleno (no jo jsem podivná). Nebyla jsem už pak schopná koukat na film ani jako na psychologickou zpověď, na to to bylo moc nereálné, ale ani jako na originálně pojatý mysteriózně-detektivní thriller (pod tím označením si představuji něco ve stylu Sucker Punch- což je úplně někde jinde-tedy podle mě. A teď to myslím čistě po obsahové-dějové stránce.) Zpracování filmu po technické stránce bylo skvělé. Kamera byla dokonalá, hudba taky. Moc se mi líbilo i vyprávění z několika úhlů pohledu. Jen mi prostě nesedlo to, jak bylo naloženo s příběhem. Hodně silné tři hvězdičky a pokud se k filmu náhodou dostanu někdy znovu, tak vůbec nevylučuji, že v tom uvidím něco, co mi napoprve uniklo,,,,protože těch "poschovávaných" prvků tam je víc. ----"Kecám"---- ()
Po tomto filme veľa ľudí bude rozmýšľať nad otázkami, na ktoré nie sú zvyknutý. Kokuhaku je veľmi krvavý film a hrá sa s veľkým počtom emócií. V tomto filme sa nebáli ísť tvorcovia do extrému a veľa toho naschvál zveličili. Prvé čo si treba všimnúť je správanie žiakov a ich rešpektovanie autority a prípadne rešpektovanie jeden druhého. Začiatok filmu okamžite útočí na človeka čo ho pozerá. Prvá polhodina rozprávania pani učiteľky je epická a treba si pri nej všímať meniace sa správanie žiakov. Ľudia si radi hľadajú obetných baránkov a tiež ľudí čo sú na tom horšie. Dôležité je tiež zamyslenie či sa naozajstný psychopati a podobne sa tak narodia. Či do istej miery nevytvára táto spoločnosť ľudí, čo zhodou okolností a zážitkami sú vytvorené monštrá. Okolie a výchova ovplyvňuje oveľa viac ako si dokážeme predstaviť. Chlapec v tomto filme čo za všetkým bol, v podstate konal z lásky, môže sa toto diať? Ďalšia vec je koho vlastne dávame za vzor mladým ľudom. Za vzor nie sú tí čo najviac ľudom pomáhajú, ale naopak čo najviac zarobia. Ďalšia pre mňa zaujímavosť je či dokážeme poraziť niekoho jeho vlastnými zbraňami. Film sa zahráva aj z myšlienkou, že žena dokáže milovať muža hlavne preto lebo je pre ňu výnimočný a niekedy je jedno či v zlom či dobrom (záleží aj od veku a mentálnej vyzretosti danej ženy). Netreba zabúdať na uhol pohľadu a v tomto filme má každá postava svoj vlastný uhol pohľadu a tak pretvára všetko okolo seba a riadi sa tým. Toto je naozaj ťažký film na zamyslenie. Tým pádom si tento film zaslúži aj žáner psychologický (aj keď tu nie je napísaný). Obrovské napätie, ktoré je v celom filme smeruje k prekombinovanému rozuzleniu. Previazaný plán je úžasný a takéto filmy mám proste rád. Ak je vo filme preukázateľný zaujímavý sled udalostí, ktoré nepopierajú logiku tak to je pre mňa vždy dôležité a Kokuhaku má hlavne toto. ()
Kokuhaku je vyborny japonsky fryler zo skolskeho prostredia, kde ista pani ucitelka sa rozhodne vysetrovat vrazdu jej dcery. Dialogy su genialne, potesia japonske realie, Takako Macu je proste vyborna. Zrejme po Kurosawovi, Kitanovi a Miyazakim si mozem zapisat dalsie velke reziserske japonske meno, a to Tecuja Nakasima. 95 % ()
Nechci si tu hrát na odborníka na japonskou kulturu, tím totiž rozhodně nejsem a mám k němu dost daleko, ale tady jsem snad poprvé měl pocit, že chápu proč se všechno snaží mít tak neskutečně překombinované. Tedy takhle, nechápu to u všeho a když už je těch zvratů moc, je to pak spíš jen k smíchu - a tady už to bylo sakra na hraně). Ale u tohohle námětu nemám problém pochopit. že to je tak šíleně vyhrocené proto, že v realitě by Japonci sotva mohli dát najevo nějaké negativní emoce, když jim v tom brání ten prapodivný kodex cti a určité etiky (nevím jak přesně to nazvat, ale snad je to jasné), takže si to "potají" vybíjejí psaním takových brutálních děl či vytvářením takových filmů. A když to aspoň jakž takž celé drží pohromadě, dává smysl a přijde to s nějakou aspoň lehce rozvinutější myšlenkou, nemám s tím pak větších problémů. A to je (možná i první) případ právě u Kokuhaku. Úvodní půl hodina je podle mě naprosto geniální, ať už gradováním vyprávění Yuko, tak i tou neskutečně podmanivou atmosférou, kterou to umí vytvořit a která mě vtáhla jako už dlouho nic. Pak pro mě vše začínalo upadat tou přehnanou překombinovaností, kdy se tu objeví asi 20 zvratů za pár minut a především v místech, kde je toho všeho už moc, je jasně vidět, že scénář má své vady a něco je prostě přetažené za vlasy, ale i když se to trochu rozpadá, nakonec to vše ještě pohromadě drží, základní smysl dá a přijde to i s myšlenkou, že násilí plodí jen další násilí a že zlo vždy bude jednou potrestáno. Možná ne dnes, možná ne zítra a možná ani za 10 let, ale jednou určitě. Jo, a že i děti můžou být nebezpeční psychopati, ale to se líp podařilo vyjádřit v Bennyho videu. Hlavní ale je, že všechny výše zmíněné důležité body, které jsem od toho čekal, to má a víceméně jsou všechny naplněné. Navíc i tu silnou atmosféru si to umí udržet, byť občas - opět v těch přehnaných, problémových scénách - ne tak podmanivě. Ono to taky celé hodně stojí na formě, která tu samozřejmě převyšuje obsah a ta forma mi přišla hodně zdařilá a i když byla totálně šílená jak se na Japonsko sluší i patří, dokázala vyvolat napětí i všechny patřičné emoce. Jenže i když mi filmy zaměřující se jen na formu bytostně vadí, tady jsem s tím kupodivu neměl až takový problém, jelikož obsah tu byl a i když se snaží být chytřejší než ve skutečnosti je, fungoval a působil i sám o sobě. A navíc, jak už jsem psal na začátku, celkem chápu, proč je ten film tak přehnaně psycho jak nakonec je. Obojí rozhodlo o tom, že tomu ty čtyři hvězdy nakonec dám, byť výhrady stále mám a mínusy v tom vnímám taktéž, ale určitě na to jen tak nezapomenu a výraznější dojmy to ve mě taky zanechalo. Slabé 4* ()
Thriller začíná na naše poměry poněkud netradičně a sice odhalením vrahů. Poté se rozbíhá psychologický thriller/drama s několika hlavními postavami, z nichž každá má své vlastní problémy, které řeší ne zcela ideálně, a jejich osudy nutně musí skončit zkázou jejich nebo těch, které milují. Hlavními motivy jsou pomsta a její morální ospravedlnitelnost, osamělost, šikana, strach ze smrti a nenaplněné rodinné vztahy. A režisérovi se podařilo všechna tato témata pojmout velmi komplexně. Postavy nejsou zcela černobílé, i ty nejpozitivnější postavy zde mají své stíny, stejně jako postavy vrahů mají životní příběhy, které vás místy donutí, aby vám jich bylo líto. A takhle to má podle mě vypadat - protože jedině ve světě, který není černobílý, lze pochopit jak těžká rozhodnutí musí někteří učinit a můžeme polemizovat o jejich správnosti (viz učitelka Yuko). Dávám velmi silné 4 hvězdičky. ()
Podařený snímek se skvělou zápletkou, do poslední chvíle člověk nevěděl, co se doopravdy stane a jak to celé dopadne. Psychologické drama jak má být. Jak lehce manipulovat s lidmi, až jsou schopni zajít do největších extrémů, aniž by si uvědomili vlastní chybu. Dopadnout až na vlastní dno! Nezbývá než opět zaplesat nad japonskou tvorbou, je vidět, že japonská kultura a myšlení se mírně vymyká zbytku světa. Tento film mě tak nadchnul, že mnou odkládaná japonská kinematografie se brzy vrátí do mého hledáčku. ()
Slabí budou vždy ubližovat ještě slabším. ()
"Slabí budú vždy ubližovať slabším." Tieto slová vystihujú ako to funguje v našej spoločnosti. Presne tak isto to fungovalo aj v tejto snímke. Keď sa pozriem ako to v tej triede vyzeralo až mi prejde mráz po chrbte. V ázijských filmoch sa dosť často vyskytujú príbehy o školských šikanách. Neviem, či je to u nich ozaj tak rozšírené aj v skutočnom živote alebo je to len dobrá téma pre film aby zaujal ázijského diváka. Ako film ukazuje, pre úspešné riešenie problému je potrebné najskôr nájsť príčinu jeho vzniku, inak jeho následky len prekryjeme, no problém bude pretrvávať naďalej a neskôr doslova vybuchne. Všetky scény boli do detailov prepracované, jednotlivé sekvencie príbehu zapadali do seba ako detská skladačka. Jediné, čo mi vadilo bolo až príliš veľké zameranie na psychiku človeka, a teda si nemôžete pozrieť viac takýchto filmov naraz, kým sa vaša myseľ nevysporiada s príbehom predošlého. ()
Součást mojí rozšířeně TOP 10. Když jsem si po první půlhodině říkal, že něco tak kurevsky parádního jsem dlouho neviděl, a že netuším, jak to ještě bude pokračovat, netušil jsem, co ještě přijde. Nevím, jestli je to geniální kamerou, excelentní režií, parádním soundtrackem nebo jedním z nejlepších scénářů, co jsem kdy viděl, ale tenhle nenápadný film se stal jedním z mých nejlepších kinematografických zážitků vůbec. 100% ()
Osamělost a neuznání v přetechnizovaném světě japonských teenagerů, kde mizí hranice mezi dobrem a zlem, mezi významem života a smrti, to vše vede k ohavným činům, které mají těm osamělým a nedoceněným jedincům dopomoci k vymanění se z toho postmodernistického chaotična současnosti, no a pak je tu ta pomsta, která má za cíl zbořit ten ohavný svět a od základu ho přebudovat tou nejdrastičtější možnou cestou. Si občas člověk řiká, že už toho viděl fakt dost, ale tohle jste ještě neviděli, to prostě ne. Budete pohrdat sami sebou, jak se vám to bude líbit a hnusit zároveň, jak budete fascinováni, činy, obrazem, emocemi bez emocí, pochmurností....no prostě vším do takové míry, že u toho přestanete snad i mrkat, aby vám nic neuniklo. No, skutečně jedinečné. ()
Dalsi skryty azijsky skvost o detoch a ich rodicoch, o vztahoch, o zivote a smrti, a predovsetkym o pomste, ktora sa niekedy stava jedinym moznym vychodiskom. Confessions je formalne bezchybny film, ktory by si vystacil uz len svojim dychberucim vizualom, no aj po obsahovej stranke toho ponuka tolko, ze v Hollywoode by z toho dokazali spackat tri-styri filmy. Naboj, ktory obsahovala prva spoved je neuveritelny a zostavajuce minuty sa mu len vzdialene priblizuju, cim sa na skodu celeho filmu stava dokonala uvodna 30 minutovka aj jeho vyvrcholenim. 4,5/5* ()
Snad uplne ve vsem dokonale psychologicke drama o citovem stradani mladeze ve " vyspele " spolecnosti, trestni bezuhonnosti nezletilych a jejim dopadu v extremnich pripadech, avsak bohuzel ne uplne ojedinelych. Vyborna kamera a hudba doprovazi cely pribeh, ktery nemuze nechat klidnym snad zadneho divaka. Vse podporeno vyrovnanymi hereckymi vykony vsech zucastnenych. Film, ktery zaujme a jen tak na nej nezapomenete! ()
Skvělý kousek o pomstě... mooožná lehce překombinovaný bych řekl, ale jinak fajn. Hezky podáno vždycky z pohledu každé postavy proč a jak a co ho k čemu a jak vedlo co tím chtěl docílit apod.. a do toho všeho linie podávající chladné zúčtování. ()
Opět velice zajímavé asijské drama, které ovšem, jak už tomu u asiatů bývá, tak je hodně specifické. Neotřele vyprávěný děsivý příběh vraždy malé dcerky učitelky střední školy, která je zavražděna žáky této učitelky. Všechno podstatné víte prakticky hned od začátku a jak se na příběh nabalují další vrstvy, tak zjišťujete, že ne všechno je vlastně tak, jak by se mohlo na první pohled zdát. Scénář a zpracování perfektní. Jenom mi strašně vadila jistá přeafektovanost herců typická pro asijskou kinematografii a tím pádem ne vždy úplně uvěřitelné emoce. ()
Impozantně vyprávěná storyline. Složitě rozvětvený příběh, kde ale vše do sebe dokonale zapadá. A graduje a nepřestává diváka překvapovat. 79% ()
Uzemnění od začátku do konce. Chladná a promyšlená pomsta s třešničkou na závěr. Sladkou jako pomsta sama. ()