告白
Confessions
Režie:
Tecuja NakašimaScénář:
Tecuja NakašimaHudba:
Tojohiko KanahašiHrají:
Takako Macu, Jošino Kimura, Masaki Okada, Ai Hašimoto, Mana Ašida, Jukito Nišii, Hirofumi Arai, Juiko Karija, Maaja Kondó, Rena Nónen, Kaoru Fudžiwara (více)Obsahy(1)
Yuko Moriguchi je učitelkou na střední škole. Její život se zhroutí poté, co je její čtyřletá dcera nalezena mrtvá v bazéně. Yuko časem zjistí, že se nemuselo jednat o nešťastou nehodu, ale že její dcerka mohla být zavražděna dvěma studenty, které shodou okolností sama vyučuje. Rozhodne se školu opustit, ale ještě předtím se třídě přizná, že viníky rozhodně nehodlá nechat nepotrestané. Šokující drama z prostředí japonské školy podle stejnojmenného románu Kanae Minato. (Sesshoumaru)
(více)Recenze (286)
Film má mnoho pozitiv mezi které patří zcela jednoznačně příběh a způsob vyprávění, ale také kamera, jednotlivé detaily atp. Je to všechno výborné, ale po chvíli už mě snímek příliš nebavil a celé se mi to vleklo. I tak si ale myslím, že tento film je (nejen) díky své kameře vydařený. ()
Artový a velmi do sebe zahleděný thriller, který nadchne sebejistou režií, komplexním vyprávěním a vymazlenou obrazovou stránkou, ale je to film tak umělecky překombinovaný a specifický, že nesedne každému. ()
Naprosto masakrální snímek o výstřednosti japonské společnosti, konkrétně o brutalitě tamní mládeže. Film zachycuje ústřední téma (vina vs. pomsta) s výpovědí několika postav z jejich úhlů pohledů a odkrytím jejich osudů. Je hodně na co koukat, ať už jde velmi zajímavé vizuální zpracování či překvapivě se vyvíjející děj. Od první minuty budete budete valit bulvy na jeden wtf moment za druhým. Pokud máte rádi nemainstreamové a netradiční věci, tohle vás dostane na prdel! ()
Mohla to být(ze začátku se to tak tvářilo) dokonalá studie příčin a následků s precizně zmapovanou emoční pavučinou, která mimojiné zkoumá vštěpovanou potřebou"něco dokázat", přemýšlí nad rolí médií a komunikačních technologií v životě teenagerů atd... Místo toho je to jen další složitě překonstruovaný snímek o pomstě zabalený do perfektní kamery a (snad celých 106min)zpomalených záběrů, které ale nemají sílu utáhnout celý film.......škoda. ()
Naprosto brilantní SKVOST japonské kinematografie s jemným nádechem HIV tematiky, plný náhlých a dech-beroucích zvratů. Zničená, avšak velmi inteligentní a vynalézavá učitelka dala hochům pěkně zabrat, a nejen jim. Schopnost manipulace je v tomto filmu úžasná a paní učitelka se jí zhostila skvěle. Za velmi nevšední a nečekaný zážitek hodnotím 96%. ()
Už som si myslel, že na poli thrillerov nejde v súčasnej dobe vymyslieť nič originálne, až som sa dostal opäť do Ázie a zhliadol film Confessions (prečo len som ho tak dlho odkladal?). Inteligentný a premyslený mix drámy a thrilleru, vo svojej podstate neuveriteľne napínavá "konverzačka" s nepredvídateľnými 106. minútami a logickými zvratmi v každej piatej minúte, kde divák naozaj netuší aký smer film naberie v ďalšom zábere. Japonci, resp. celkovo Aziati už dávno pochopili, že psychický teror je tisíckrát účinnejší, než fyzické mučenie (i keď aj to občas zaberie, viď napríklad taktiež skvelý, aj keď úplné odlišný Dream Home z Hong Kongu). Oceňujem: vynikajúci scenár, ktorý dokáže aj z prednášky jednej učiteľky vytvoriť napínavú úvodnú polhodinku / výborné herecké výkony od dospelých hercov po nezletilých žiakov / štýl podania príbehu cez "spovede" jednotlivých protagonistov spolu s perfektným audiovizuálnym štýlom - hlavne úžasný strih a kameru s veľkým počtom spomalených záberov, ktoré nepôsobia len estetickým dojmom, ale majú aj zmysel a vytrvávajú filmový zážitok, na ktorý budem dlho spomínať a určite si ho ešte niekoľko krát doprajem. Mínusom je miestami podivná hudba (prečo tam Japonci napchali anglické piesne? veď práveže originálne japonské piesni by dotvorili o to lepšiu "zvrátenú" atmosféru a podčiarkli by hlavne pre západného diváka možno miestami inú motiváciu postáv ako je zvykom z US thrillerov. Radiohead sú fajn, ale sem absolútne nesedeli. O cca. 10-15 minút by som film taktiež skrátil, čo by pridalo na väčšej dravosti, pretože zhruba v 3/4 snímku nastupuje tendencia pokukávania po stopáži. To sú však len drobné muchy na inak výbornom filme. Takže bude to "pop" alebo "boom"(kto videl pochopí)? = plný počet hviezdičiek udeľujem naozaj len pár krát ročne, a tu mi k tomu ešte niečo málo chýba. Celkovo teda krásnych 4,5* a ďakujem sám sebe, že som si o filme vopred nezisťoval žiadne informácie, ani trailer, dokonca ani len jeho obsah. PS: s prirovnaním k Parkovej "sympathy" trilógii veľmi nesúhlasím, téma pomsty je síce spoločná, ale inak sú filmy natočene úplne iným štýlom, pre mňa osobne takmer až neporovnateľným (Oldboy, Mr. Vengeance boli skvelý, bohužiaľ Mrs. Vengeance už v mojich očiach výrazne pokulhávala). PS2: okamžite si idem zohnať knižnú predlohu od Kanae Minato. PS3: Dúfam, že toto nenapadne nikdy nikoho "remakovať". ()
K dnešnímu dní nejlepší film, který jsem v měsíci říjnu viděl. Japonský film o pomstě a kriminalitě mladistvých, který je opravdu kvalitně natočen. Konec mi vyrazil dech. 90% ()
Pro matku skoro dvouleté dcerky je to silná káva, ale ta pomsta je jak víno, to bych ani já nevymyslela :). Uživatel Lazyt k tomuto filmu napsal do diskuze, že "Ten film byl tak úžasný, že od té doby co jsem ho viděl, nevím na co se mám dívat." Já s ním naprosto souhlasím. Po skončení filmu jsem byla skoro až okouzlená, přemýšlela jsem, kdy jsem naposledy viděla něco tak geniálně promyšleného a vymakaného, jak obsahově, tak i vizuálně a nemohla jsem si vůbec vzpomenout. Byla jsem toho filmu vyloženě plná, nic jiného pro mě neexistovalo. Líbí se mi ta jistá odlišnost, zajímavost, kterou pokaždé nabídne asijský film (ovšem ta jistá forma něhy, která se v nich často vyskytuje, tady z velmi dobře známých důvodů pochopitelně chybí). Film nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, postupně graduje, odkrývá, v divákovi mění jeho pocity každou chvilku, aby ho nakonec totálně rozsekal. Jen dodám, že herečka Ai Hašimoto, která zde představovala jednu z žákyň, má silné kouzlo a podle mě před sebou i velmi slibnou kariéru. ()
Přeplácané, zbytečně složité. Pro mě to mohl být poměrně zajímavý půlhodinový kraťas. Ano, mělo to končit právě tím "odhalením mléka" a mohl být klid. Tady se ale někdo utrhl ze řetězu a nebylo nikoho, kdy by jej okřikl. ~~~ Jsem pro, aby se udělal nějaký srozumitelnější remake. ()
Vôbec som nečakal, že na mňa bude mať takýto dopad a nechá ma pozerať sa v napätí na obrazovku po celý čas. Ak odčítam geniálny úvod aj zakončenie, hluché miesta sa vo filme síce nájdu (najmä v prípade nezaujímavého "študenta B"), no nemení to fakt, že je celý film perfektne natočený aj napísaný. Oceňujem hlavne soundtrack a celkový sociálny pohľad na vec. ()
Tak takový filmový zážitek jaký jsem zažil u tohoto filmu, jsem opravdu dlouho nepocítil. Jeden z nejlepších filmů co sem v poslední době viděl. Člověk jen zíral s otevřenou pusou a hltal a hltal a když už si člověk myslí, že ví jak to skončí, nemá pravdu. Opět se potvrdilo, že asijská kinematografie má hodně co nabídnout. ()
Vyšinuté psychologické drama, které se nebojí jít až za hranici extrému. Netradiční vizuál sice sází na efektnost a každý záběr se snaží vypadat nevšedně, což vede k jakési vjemové přetíženosti, ale na druhou stranu forma přehnaně nepůsobí - spíše vytváří naléhavou, chladnou a emotivně vypjatou atmosféru, k níž se děj po výborně gradující a nenápadné původní dvacetimutovce s potěšením přidá. Samotná fabule je poměrně přímočará a jasná, ovšem narativní struktura si s ní pohrává velmi podmanivým způsobem - formou zpovědí a neustále se měnícího hlediska jednotlivých protagonistů. Motivy se odhalují postupně a tím i psychologické podloží na první pohled vyšinutých a stěží pochopitelných událostí. Je třeba jen rezignovat na realistickou motivaci - dominantou snímku je skutečně radost z objevování nových skutečností a přehodnocování předchozího. Tudíž, když se někdy v polovině snímku začne rozehrávat slušné a mrazivé psychologické drama konečně pronikající do hloubky, záhy je tato možnost zahubena skutečnou smrští nových odhalení, které nemají ani čas se rozvinout, a ve zběsilém tempu nových fakt a přehodnocení se míří ke zničujícímu finále. Ano, film tak vrchovatě splňuje všechny náležitosti narativní hry a jejích rozkoší a přitom koná přímé útoky na divácké emoce, ale výchozí úvaha a konflikt ohledně "zaslouženosti" lidského života se tím značně rozplývá a její zkratkovité pronikání nakonec nepůsobí dosti přesvědčivě a dostatečně. Přesto tím intenzivní a dá se říci, že i neopakovatelný zážitek ze sledování Kokuhaku, příliš netrpí, jen preferuje jiný způsob provázání s divákem. ()
Od filmu s názvom "Spovede" som čakal všeličo. Trebárs vzťahovú drámu, to vyzeralo ako očividná možnosť. Alebo romantická komédia, to sa tiež nezdalo byť úplne nepravdepodobné. Ale toto? Uuuufffff. BRILANTNE natočená, temná psychologická story s fantastickými hereckými výkonmi, mrazivejšia ako mŕtvola v chladničke. Po kladnej postave ani stopa, každý je tam v istom uhle pohľadu neuveriteľná sviňa. Dokonalý recept na depku pre slabšie povahy. Tetsuya Nakashima bude evidentne veľký šéf. Takto perfektne vybrúsený a istou rukou vedený film som od mne neznámeho režiséra nevidel už roky. ()
Davam 4*, ale ted muj nazor. Tento film uz nechci nikdy videt. Nelibilo se mi co se tam delo a podle mne je meli bud vsechny zavrit do ustavu nebo nevim.. Cim vice sleduji japonskou kinematografii, tim vice zjistuji, ze to asi neni ma krevni skupina. Ale polame to dost psychiku. Proto film jako takovy uznavam. ()
A zase ti Japonci. Po delší době mě dokázali naplno dostat tímhle už šestiletým snímkem, který nádherně ukazuje, co je to násilí v lidském životě, a jaké mohou být jeho následky, pokud jsme ochotni ho skutečně praktikovat. To všechno podáno v téhle psychologicky temné vizi o jedné učitelce a dětech. ()
Pamatuji se, ze se mi to moc libilo, ale nemohu si na to poradne vzpomenout. Mam vubec problem s asijskymi filmy, ze mi velmi casto splivaji. Nejspis to bude herci, kteri jsou pro me jako Evropana zamenitelni. ()
V žádném případě nejde o tuctovou báchorku o pomstě zahalenou do omračující vizuální složky. Zároveň bych ale byl i zdrženlivý v případě opačného tvrzení/hodnocení – že jde snad o jakýsi hluboce promyšlený a autentický portrét soudobé společnosti (nejspíše japonské, nicméně toto téma lze perfektně generalizovat i do ostatních vyspělých zemí). Svým zpracováním jde o věc ryze originální, u které by obvyklé škatulkování a hluboké recenzování mohlo být bezpředmětné, protože (alespoň se tedy tak domnívám) z celého snímku sálá neskutečná energie, dravost a vynikající schopnost využít všechen možný prostor k tomu, aby byl výsledek divácky co nejvíce atraktivní a aby bylo i nějaké té filosofii učiněno za dost. Rozpitvávat dopodrobna jednotlivé zvraty a snažit se přesvědčovat, že „to či tamto“ bylo již trošičku nadsazené, by bylo nespravedlivým a povrchním rýpáním. Pokud se totiž obecně o nějakém filmu říká, že je „dobře natočený“, tak tenhle japonský exemplář by měl být prototypem a vzorem pro všechny „invenční západní filmaře“, kteří chtějí točit chlapácky jako Fincher a zároveň zůstat v jistých ohledech akademičtí (třeba jako některé vybrané Spielbergovy filmy). Neskutečný nářez, při úvodní půlhodince jsem neměl daleko k extázi a to jsem ještě nevěděl, co přijde vzápětí. Není to na 5, ale minimálně na 8 hvězdiček. ()
Trapný konstrukt. ()
konecne neco uplne ine...a nakolko v poslednom case prezivam "filmovu nudu", rozhodol som sa ho ocenit plnou! Opat ma to len uistilo, ze v japonskych a juhokorejskych movies je neskutocny potencial. Akurat smola pre nas, ze za hranice moc neexpanduju:) nazdar ()
Příběh o současné dorůstající generaci samurajů, jejichž kodex bušido ( „cesta válečníka“) je tu jen jaksi naruby. Po vlastnostech, které se ještě nedávno velebily v japonských podnicích, jako je loajalita, subordinace, ale také věrnost a vytrvalost, tu už nevzdechne ani pes. Soudobí japonští režiséři, narozdíl od klasiky, Ozua či Naruseho, experimentují ve všech kinematografických sférách. Snad nejodvážnější mi tu připadá nezvykle dlouhá expozice, vlastně monolog učitelky, která vypráví, tak jak by se to čekalo spíš od prokrátora, o smrti své dcery, vyšetřování, které sama provedla a ortelu, nad jehož vykonáním sama dohlédne. Poté se příběh rozdvojuje a dále dělí, reailta se protřepává ve virtuálním roztoku, šoty ztrácejí místní i časovou posloupnost. Film uzavírá opět monolog Juko Moriguči, nyní již jako anděla pomsty či archaického, oidipovského Osudu. Pozn.: V Japonsku je (kromě několika států v USA) nejvyšší mez zletilosti - 20 let. ()