Máme papeže!

Úvodní konkláve ve mně vzbudilo obavy, teprve když se na scéně objevil sám režisér v roli psychoanalytika, začal jsem se znovu těšit. Jenomže v dalším průběhu filmu bylo čím dál zřejmější, že Moretti vyměnil svůj manicko-anarchisticko-absurdní humor za "lidsky teplý" humor řekněme svěrákovské ražby (jistý kritik píše o strategii střídání jemně komické melancholie a jemně satirické frašky). Myslím, že Radek99 režiséra přeceňuje, když dílo vidí jako "v podstatě těžce depresivní". Lámal si prý hlavu nad tím, jakého diváka chtěli tvůrci vlastně oslovit, a dospěl k názoru, že především "pochybujícího a nevěřícího". Mně se bohužel zdá, že jim šlo spíš o přízeň pokud možno všech diváků; právě proto také nechali kupu možných otázek bez odpovědí, takže kupříkladu já, další "pochybující a nevěřící", vidím v pětihvězdičkovém závěrečném proslovu papeže ne depresivní vykřičník, ale úžasnou, jiskru naděje obsahující zprávu pro naši dobu. (16.12.2023)

Zacatek vazny, hodne zajimave prostredi a pozadi cele volby asi seriozne. Pak fakt komedie s trochou zamysleni. (31.03.2024)

Asi kdybych to viděl před alespoň 10ti lety, asi bych hodnotil výše. Bylo fajn to prostředí, nedávno jsem navíc ve Vatikáně byl, takže jsem si to osvěžil. I ten námět byl vlastně fajn, jenže to vytrvalo jen prvních 20 minut. Pak se to celé rozplizlo na to, že se strejda potlouká někde po světě a ostatní dělají při čekání kraviny. Bylo tam pár nadějných zápletek, bohužel se utopily v tom, že trvaly třeba moc dlouho. Byl to extrémně nudný film. (07.04.2024)