Sound of Noise
Sound of Noise
Sound of Noise
Zvuk hluku
VOD (1)
Obsahy(1)
Policista Amadeus se odjakživa cítil odstrčen, protože na rozdíl od všech svých příbuzných nemá hudební nadání, a navíc trpí silným odporem k hudbě. Nyní se dostává na stopu skupinky hudebníků, která se rozhodla ovládnout veřejný prostor svými akustickými útoky. Podaří se mu překazit kompozici pro šest lékařů, pacienta a operační sál, anebo se sám stane obětí války vedené pomocí hudby? Tvůrci filmu naplno zúročují svou fascinaci městským prostředím a ke zvukům, které nás obklopují, přistupují s obdivuhodnou kreativitou. Způsobem, jakým proti sobě staví hlavní postavy a jejich rozdílné postoje, bojuje snímek proti tichu, nudnému střednímu proudu i hudebnímu snobství, ale také ukazuje, že hudební moderna může být zábavná. Při tom všem ale film nezapomíná na své hrdiny a jejich touhu po naprostém klidu, či naopak hlučném vytrhávání z každodennosti. Zvuk hluku dokazuje, že hudba může opravdu měnit životy lidí. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (259)
Cesta do hlubin bubeníkovi duše je strnitá, pro normálního jedince těžko pochopitelná a jak vidno, občas vede i mimo zákon. Tato exkurze je více než zajímavým pohledem na problematiku hudební kriminality, a navíc obsahuje explicitní záběry na zcela odhalené metronomy! Své si v ní najdou jak garážoví hipsteři, nacházející umění v likvidování plechovek dřevěnými paličkami, tak jistě i uťáplá filharmonická smetánka, škála potencionálního publika je opravdu široká. Přesto bych Zvuk hluku, či hluk zvuku, doporučil jen skutečným hudebním dušičkám, které hluk i zvuk v celé své neomezené kráse rády vyhledávají, a překousnou bez újmy i nadbytečnou romantickou vtěrku na závěr. Ruce vzhůru, tohle je koncert! 4* ()
|| Scenár: Ola Simonsson, Johannes Stjärne Nilsson, Jim Birmant | Hudba: Magnus Börjeson, Fred Avril | Produkcia: Jim Birmant, Guy Péchard, Christophe Audeguis, Olivier Guerpillon | Distribúcia: Nordisk Film (Sweden), Wild Bunch Distribution (France) | Štúdio: Bliss, Dfm Fiktion | Rozpočet: 4 milióny € | Tržby: ? $ || ()
Oproti Music for One Apartment and Six Drummers krok zpět. Celovečerní stopáž s sebou přináší nutnost přivést do příběhu koherentní děj, který zase vyžaduje větší práci s postavami. To jsou ovšem složky, které Zvuk hluku potápějí. Příběh zde slouží jen jako spojnice mezi jednotlivými více či méně povedenými hudebními čísly a snaží se dát ději větší opodstatnění, vysvětlit jej. Až na několik málo momentů jsou tyto spojnice zbytečné a je z nich cítit jistá omšelost, jako by byly jen narychlo naroubovanou nástavbou. I přesto celý snímek statečně drží pohromadě a směřuje k jistému vyvrcholení, které není tak silné, jak by mohlo být, nicméně svůj smysl má. ()
Já jsem čekal, že se mi to bude líbit, protože jednak ono hudební zaměření na nemainstreamového posluchače a také přirovnání k Royi Anderssonovi dávala velkou naději. Netušil jsem ale, že se mi to bude líbit ještě více než Roy Andersson. Podobně jako jeho filmy i Sound of Noise snižuje ke konci malinko kadenci svých nápadů, ale ne tak moc jako u Anderssona a zejména v první půlce jich je tolik, že jsem jen žasnul. Velmi originální, chytrý a zábavný snímek se spoustou hudebních vtipů a skvělou hudbou samotnou dokazující, že režiséři mají opravdu široký hudební záběr a rozhled. ()
Co že to je ta hudba? Ne nadarmo nelze toto slovo jednoznačně definovat v publikacích tipu slovník. Je roztomilé, jak většina hudbou nazývá zvuky, s jejichž vzorci, strukturou, harmonií a melodickou výbavou vyrůstá. Jakmile se slyšené citelněji odlišuje, hudba to pro nás rázem není. Když se z mešity ozve adhán, Evropan slyší zpěv. S tím by ale ortodoxní muslim jen těžko souhlasil - zpěv je přeci v zásadě nečistý! Známá to postava, John Cage, u nás došel v popularizační rovině s touto polemikou nejspíše nejdále a jeho 'exces' na téma ticho způsobil patřičný rozruch. Podstata ale většině lidí unikla. Nešlo o prvoplánovou snahu šokovat, šlo o poskytnutí prostoru pro vnímání hudby bytí a dějů přítomných v koncertním sále, oproštěné o precizní předurčenost, kterou reprezentují námi tak oblíbené noty, a posílené o vynucenou koncentraci na ně. Sound of Noise se vydal správnou cestou takovéto polemiky. Skrze hudební teroristy nabídl relativizovat divákovu (posluchačovu) snahu přijímat. Skončil ale na půli cesty. Snad nebyli tvůrci dostatečně spojeni s námětem, snad chci moc. Ale detaily, kdy zvuky neseděly na vizuální kostru skladby, útočily přímo k jádru uvěřitelnosti 'poselství' snímku a (ne)konformní čistoty hl. hrdinů. Myšlenky se postupem času pod nenaplněnými nuancemi rozutíkají, a boj za ticho, ruch a hudbu, v jejím neuchopitelném celku, tak často vyzní do ztracena. ()
Reklama