Tři
Drei
Tri
Three
Režie:
Tom TykwerScénář:
Tom TykwerKamera:
Frank GriebeHrají:
Sophie Rois, Sebastian Schipper, Devid Striesow, Angela Winkler, Carina N. Wiese, Hannes Wegener, Karl Alexander Seidel, Cedric Eich, Tino Mewes (více)Obsahy(1)
Novinářka Hanna a architekt Simon jsou úspěšný pár žijící v Berlíně v harmonickém svazku, který trvá již dvacet let. Různé aférky, plánování dítěte a svatby, každodenní starosti i radosti mileneckého páru, to vše mají za sebou. Až do okamžiku, kdy do jejich života vstoupí atraktivní Adam. Problém je v tom, že Hanna ani Simon o svých vzájemných citech k Adamovi netuší... Milostný příběh, ve kterém nechybí smysl pro humor, nečekané zvraty a překvapení je natočen s dynamikou a s citem pro výtvarnou stránku. Každá část příběhu zapadá do dokonalé mozaiky, ve které se osudy tří hlavních hrdinů propojí.
Snímek poukazuje k tanci, divadlu, sochařství a pohrává si i s filmovými citacemi, např. ze slavného filmu ZÁZRAK V MILÁNĚ (1951, režie Vittorio De Sica). Tykwer i ve svém posledním filmu řeší své oblíbené téma lásky, mezilidských vztahů a dotýká se nadčasových otázek života a smrti. Zabývá se problémem krize středního věku, svobody jedince, jeho sexuální orientace a záměrně se vymezuje vůči tradičnímu pojetí partnerského svazku. Oceňovaný současný německý režisér, scenárista a hudebník Tom Tykwer /1965/ patří mezi umělecké a zároveň komerčně úspěšné tvůrce. Jeho filmy jsou pravidelně uváděny na prestižních festivalech a patří mezi očekávané události. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (143)
Tom Tykwer se blíží do mé oblíbené desítky režisérů. Jeho poslední počin byl pro mě velkým zážitkem. Objevuje se tam takové množství témat k zamyšlení, ale nejdůležitější je samozřejmě trojice hrdinů. Jsou to v podstatě normální lidé, nejsou to žádní krasavci, jsou víc uvěřitelní, mě byli sympatičtí. Příběh je neotřelý, místy se člověk pousměje, ale smích nehrozí. Cílovou skupinou pro film jsou spíš starší lidé, kteří se budou umět líp ztotožnit s hrdiny, kteří prožívají krizi středního věku a řeší stereotyp ve vztahu i v životě. I když do této skupiny nepatřím, film jsem si užila. ()
Rychlokurs bisexuality v německy chladném manuálu...Osudy izolované, osamocené a nahodilé stejně jako mozaika dělených a roztříštěných filmových políček...Pokus o globální lidskou i společenskou reflexi na pozadí jednoho vyhořelého vztahu, která bohužel z každého záběru polopaticky křičí o tom, že je hlubokou uměleckou výpovědí, a bere si do úst Shakespeara, muslimské šátky i buněčná dělení...Já v tom shledávám jen prázdnou intelektuální podbízivost a necílený chaos... ()
V německých recenzích se o filmu nezřídka píše jako o utopii. Těžko se dá ale říct, že Drei zobrazuje nějaké ne-místo vytržené ze světa. Realita se připomíná neustále a poměrně vtíravě (dlouhé záběry na novinové články a televizní zprávy). I závěrečný ostrůvek bílé postele v nekonečném prostoru se vzápětí ironizuje (mimochodem ironií je prostoupen celý film, což naštěstí zvládne vykompenzovat i fakt, že Tykwer je tak trochu... Streber, který se nebojí patosu - nicméně občas by se možná bát měl). Drei se navíc nesnaží prosazovat jakékoliv všeobecně uplatnitelné principy a normy; naopak si vybírá tři individuality a na nich demonstruje, kterak se lze z fungujících norem vymanit a zařídit se tak nějak podle sebe sama. Podle svojí touhy. Bez ohledu na kategorie, které se subjektu už poněkud zautomatizovaně přiřazují.// Úžasný scénář. Dobře promyšlený, přirozený, nezadrhávající (ač ne hladký), vtipný, s potenciálem oslovit širší publikum. ()
Tom Tykwer přišel s mnohovrstevnatým příběhem plným metafor a nastavovaných zrcadel. Přesto mě však tento film příliš nezaujal. Chyběla mu jiskra a šťáva. Hlavní hrdinové mi byli téměř jedno, během dvou hodin jsem si k nim nevytvořil žádný vztah. Navíc jejich propletený trojúhelník postrádal tolik potřebné jiskření. Velkým kladem filmu je jeho závěr. Ale to 110 minut dlouhé chvíle nezachrání. ()
„Evropa je v rozkladu“ [Nick Carter]. Sex v Berlíně. Tykwer prostě MÁ koule, to se mu musí nechat. Při sledování jeho zatím posledního snímku se divák nemůže divit, jak se po něm sápou Wachovští – umí to přesně tak [lehce, elegantně, plynule, chytře], jak oni jen chtějí a ono většinou ne-a-ne-a-ne... [Soudit na základě traileru je sice blbost, ale můj ženský instinkt mi našeptává, že „Atlas mraků” nenarovná ani on.] Když jsem se probíral recenzemi, občas jsem narážel na výtky v tom smyslu, že se německý virtuóz nechal svést ke klasicky evropsky high-brow onanii. Žádné strachy, Kieslowski naštěstí [nic proti němu, Tykwer jeho „Nebe“ zfilmoval fakt hezky, ale toho dne jsem měl chuť na něco jinčího] nepřišel. V kině jsem kromě okázalých režisérských nápadů, možná víc samoúčelných než sloužících celku i spoustu nadhledu, viděl hlavně hodně humoru a dokonce čehosi jako reflexe toho, co je artovým evropským snímkům vytýkáno. Tykwer ani na okamžik ve vší té hře s vrstvami nepřestává bavit a podívaná je to fakt úžasná – nestatují-li tedy právě před kamerou nádherná těla intelektuálů utržených ze řetězu. Vyzdvihnout zaslouží ústřední herecká trojice, z níž víc než ten třetí zaujme náckovská mutace Švejk / Jaroslav Dušek Devid Striesow, bodře se usmívající i s postříkanou hrudí a mile životem ošlehaná seriálová herečka Sophie Rois, jež ve své postavě koukavě ztvárňuje intelektuální ženství, které si říká zároveň o kladnou pozornost jako o pěsťovku. No a do bazénu už samozřejmě nikdy nejdu. ()
nejsem puritán ale co je moc to je moc - autor chtěl evidentně šokovat záběry které se nikdo neodvážil použít mimo porno...detaily které patří jen muži a ženě nebo dvěma mužům patří do nejhlubšího soukromí.Vidět spolu poprvé dva gaye nebo tu trojku mě šokovalo.A nádavkem k tomu přidat situaci když teda dva potencionální otcové tak se dají do břicha dvě děti.No fakt kouzelné.To chtělo hlavu co to vymyslela.Aspoň že se herci tvářili že si to náramně užívají.... ()
Hezký film. Myslel jsem si jak moc bude Tykwer řešit podvádění a vztahy těch tří dohromady, ale naštěstí to pojal jako pohled na 3 odlišné vztahy, kde ani v jednom nechybí cit. ()
Myslím si, že zápletka (nápad) byla hodně povedená, ale film sám o sobě na mě byl asi až příliš umělecký a chvilkami na mě působil až moc německy (tak nějak tvrdě a zkostnatěle). ()
Hodně úchylný film. Nevm jestli je to vůbec reálná, takovýto milostný trojúhelník. Přišlo mi to trochu vycucané z prstu. Prostě úchylnost se spoustou dementních žvástů kolem. Sem tam se člověk zasmál, ale žádná pecka to teda není. Trošku nereálná vztahovka. ()
Za mně tam bylo všechno - sex, láska, trápení, humor, poezie, kritika současnýho diskursu, příběh, dialogy, filmový legrácky a hezcí lidé (s přihlédnutím k faktu, že to byli Němci). ()
S trojúhelníky není největší sranda o geometrii...Tykwer se tu vysmál všem milostným trojpletkám. Po Lole a Parfému mě Tykwer překvapil. Takhle výživné drama (s několika opravdu zábavnými momenty...a pak že Němci nemají smysl pro humor) s perfektně sarkastickým pohledem na svět jsem neviděl dlouho. Nestala se z toho fraška, i když mohla snadno. Decentní film o dost decentních vztazích, které se zákonitě musí dostat do ne zrovna decentního konfliktu. Víc takových filmů a možná se změní i stereotypy ohledně německého vkusu. Ani jeden elf za oknem a Willkomen rohožka tu nebyly, palec nahoru pro Tykwera (a ty lidi, co herce oblékali a vybavovali studio). ()
Tom Tykwer se tentokrát pokusil převtělit do německého Almodóvara. Nepříliš úspěšně. ()
Umělecký vztahový film o třech lidech, který každý s každým. Bída zahalená do artu. Snad jen ten závěrečný pohled shora mi přišel oku lahodící, ale to je fakt málo. ()
Návrat Toma Tykwera k tomu, co uměl vždycky nejlíp (navíc okořeněné tématy z buněčné biologie). Věřil jsem, že se ještě někdy dočkám nového filmu s jeho nezaměnitelným trademarkem a už je to tady. Závěr snímku to jen potvrzuje. Nehoda není náhoda a my jsme pouze drobnou částečkou jednoho velkého experimentu anebo jsme skutečně organismy se svobodnou vůlí, kteří své okolí mění k nepoznání? A není ta částice, která (a o které se) rozhoduje jen buňka či dokonce chromozóm? "Planet Earth is blue and there's nothing I can do" ()
Nemôžem hodnotiť, pretože po polhodine som túto intelektuálnu šupu musel vypnúť. Možno som spravil chybu, ale bolo to fakt na hrane znesiteľnosti. A to mám Toma Tykwera veľmi rád. ()
Geniální konec. ()
Ani nevím, jak se mi poštěstilo narazit na tenhle výborný film, nicméně když jsem si přečetl obsah, začalo mě velice zajímat, jaký racionální přístup zvolí protagonisté k vyřešení složitého vztahového trojúhelníku. Aby z toho vyšli bez šrámů na duši, rozhodli se pro alternativu, která je celkem snadno předvídatelná. Jejich cesty k rozuzlení byly však plny zkoušení a slz. Potěšily mě slušné herecké výkony, solidní atmosféra, drobná symbolická intermezza i hudba. Zkrátka solidní film. ()
Klobouk dolů, Tykwer natočil film s příběhem, který by v rukou jiného režiséra aspiroval na totální odpad. Ovšem ani jeho řemeslný talent nezakryje chatrnost původního scénáře, zvláště, když jej porovnáte s fabulemi jeho předchozích filmů ( Nebe, Parfém). Milostný trojúhelník, bisexualita, opravdu tady nic z toho ještě nebylo? ()
Na mé konzervativní já to byl docela záhul. Pravda je, že zápletka je sama o sobě zajímavá, ale co je moc to je moc. Postavy jsou nesympatické (Adam místy vypadá jak Hannibal Lecter) a vůbec je to celé nudné a jediný důvod proč to dokoukat je zvědavost jakým směrem se to vyvine. Očekávání jsou nakonec naplněna v jediné vtipné scéně tohoto dílka (ale že bych kvůli ní nazval film komedií...). Někdo v tom uvidí hluboké vrstevnaté společenské, genderové nebo kdovíjaké myšlenky, někdo se bude lochnit v lyrickém východoněmeckoštyrském dědictví. Mě jakákoli mnohovrstevnatá sdělení, které jsem tu čet minula a tomu co zbylo dám tak akorát ty 2* ()
Od Tykwera jsem čekal víc... Natažená stopáž, pomalu se odvíjející předvídatelný děj. Původně jsem chtěl dát * , ale líbily se mi ty několikaobrazové předěly na plátně, které občas posunuly děj o něco kupředu a hudba. Takže celkově za 2. ()