Skomírající detektiv (S04E02)

Toby Jones je výborný padouch, jenže tenhle díl si ho nezaslouží. A pokud nebudete kroutit hlavou nad plánem na Johnovu záchranu ani nad odhalením kdo je kdo, asi vás v životě nerozhází vůbec nic a můžete jít poučovat zenové mistry o klidu. Ano, líbily se mi Sherlockovy drogové scény a vůbec celá ta část se zničeným detektivem, který dohání vlastní mozek, nicméně připadalo mi to jako pro úplně jiný seriál. Mrzí mě to, ale na poslední díl Sherlocka se těším hlavně proto, že bude poslední. (30.04.2021)

"Nejsem laskavý, jen sjetý." Konečně! Po prvním dílu, který mě spolehlivě otrávil, se Sherlock vrátil totálně nastřelenej, ale o to víc koukatelnej. Jedinou vadou na jinak velmi dobrém pokračování, jsou extempore s paní Watsonovou, kterou bych nejradši po půl hodině umlátila lopatou. To není spoiler, to je konstatování holého faktu. (09.01.2017)

Jak tady někdo přede mnou trefně poznamenal, Moffatovi s Gatissem asi po letech konečně zabraly prášky, protože jinak si tenhle díl nedokážu vysvětlit. Palec nahoru za záporáka i za celkový dojem, za drogy (jděte s tím už do p*dele!!!), za závěrečný patos a za snahu být neustále mega-šokující by ale pořád zasloužili pořádný kopanec do rozkroku. Nebo rovnou víc. P.S.: On ty "tři" postavy někdo fakt nepoznal okamžitě?!xD (09.01.2017)

Klasický Sherlockácký prostřední díl - to znamená, že se tu jede většinu doby na nepřepáleném vyšetřováním, které tentokrát ozvláštňuje to, že je hrozně přepálené (o=´ A ať už se jedná o drogy, přeludy, nebo pološílené filantropy, je to moc fajn, stejně jako věc, kterou u jakékoliv jiné detektivky nesnáším - od začátku víme, kdo je tu padouch a jde pouze o to, jak bude odhalen. Výborně funguje i civilní linka (viz konec první části), ovšem, obávám se, aby to hoši scénárističtí příliš nepřekombinovali (viz konec téhle část). A chci spinn off s paní Hudsonovou, sakra! (09.01.2017)

Nevím, jestli bych přesně vypátral ten moment, kdy se rafinovaná a chytrá show stala bombastickou přehlídkou křečovitých masek a sebestředných zvratů, v níž detektivka slouží jen jako alibi pro rozvíjení stále chatrnějšího příběhu ústředního trojúhelníku... Každopádně dokážu zcela jasně posoudit (i bez pomoci terapeuta, kterého by mimochodem potřebovali spíš tvůrci než postavy), že symptomy se zhoršují a z Sherlocka se stává nekonzistentní a rozpadlá slátanina. Pohromadě jí drží už jen rádoby excentrické kulisy a ochota fanoušků jít dál s postavami, jejichž jediný smysl je držet lačné/nekritické fanoušky ve střehu. I za cenu, že zvraty a svět, do nějž jsou zasazeny, ztrácí veškeré opodstatnění. Bollocks. Proti tomu závěru je Cimrmanův Vichr z hor mistrovským dílem dějových motivací. (09.01.2017)