LOL

Mílý Cirkus v přechodu. Aneb. Ještě to není ta sympatická štětka a už to není to dítě zneužívané Disneyem. Vzhledově někde mezi koblihou a lívancem...... Film samotný má asi nějaký potenciál, ale nakonec stejně sám sebe dotlačí do pozice ploché moralitky... Přežít se to dá, občas to v jednotlivostech pobaví, ale jako celek je to zbytečnost. (23.07.2017)

Ten film má docela dobrý scénář, nápad, zpracovaní, všechno. Poměrně dobrý romantický film prozkoumávající i vztahy rodičů a jejich dospívajících dětí. Existuje ovšem jedna jediná věc, přes kterou jsem se nedokázal přenést a tou je afektovanost některých herců. Miley Cyrus, která se tu pokouší hrát, se s afektovaností oproti Hannah Montana sakra krotí, ale i když mi není vyloženě nepříjemná, tak mi jako herečka opravdu nesedí a nesedla a vzhledem k tomu, že s hereckou kariérou nejspíš sekla, už asi nesedne. Ale není to jen ona, tady mi upřímně herecky seděla prakticky pouze Demi Moore a s přivřenýma očima Douglas Booth. A LOL vždyť ona ta Miley není ani hezká, tak proč po ní tolik kluků ve filmu šílelo??? (03.08.2015)

Tak po francouzské LOL, tu máme její americkou sestřičku, nutno říci že o poznání méně vtipnější a vímavější vůči všem těm vztahům dospívající omladiny se svejma rodičema, rodičů se svojí dospívající omladinou, omladinou mezi sebou a rodiči mezi sebou a taky citlivější na to, jak tam každej zálaskovanej blbne jak fanoušci baníku ostrava. Chápu že americkej LOL je asi bliží americkýmu publiku, a francouzskej LOL zase evropskýmu hlavně teda frantíkům, ale pokud jde o mě u mně je vítěz úplně ten první LOL, který ještě nebyl LOL, ale jmenoval se Večírek, debutovala v něm Sophie Marceau a oba současný filmový LOLy ho těžce kopírují, protože večírek byl z mý doby, z doby kde se vztahy neřešily na chatu, na facebooku a přes sms, doba která v sobě měla ztracené kouzlo pomalosti. (06.04.2013)

"Jmenuji se Lola, ale každý mi říká Lol." Lol jí říká pouze jedna postava a to přibližně v pěti případech. Už to mluví samo za sebe... Naočkovat si bezprostředně po God Bless America nové LOL bych označil za čirý masochismus. Vůbec jsem netušil, že se v dnešní době něco tak úžasně stupidního ještě dělá. Nemůžu si pomoci, ale u LOL jsem se skvěle bavil a mělo to prostě všechno. Chlapeckou kapelu, která přirozeně nemá kde zkoušet a má problémy s nechápavými rodiči. Miley Cyrus s vychlastaným hlasem á la Terezka Voříšková. Mužské postavy vypadající až na jednoho (otce Loly) jako homosexuálové. Otce Jacoba ze Stmívání v roli policejního detektiva. Přísného otce, zakazujícího synovi hrát v kapele, který na konci prozře. Čtení dceřina deníku. Odebírání lidí z přátel na Facebooku. Spoustu chatovacích okének. Spoustu zařízení opatřených nakousnutým jablíčkem (za mořem to fasují nebo co). Sexy učitele trigonometrie. Sex s nýmandem na školních záchodech, aby už slečna konečně nebyla panna a byla ready pro výše zmíněného lamače dívčích srdcí. Domnělá nevěra vycházející ze záměny osob (úzce spjatá s výše zmíněnou kopulací). Odpanění Loly (téměř) v přímém přenosu. Debatu o jejím pubickém ochlupení. Domácí vězení. Výsměch Francouzům. A konečně happyend, kdy se parta čítající osm osob hezky spáruje a všechno je fajn... 100% (26.08.2012)

Není to prvně, co evropský autor natočil znovu svůj vlastní film pro Američany, škoda jen, že z původní skvělé žensky odlehčené francouzské komedie nám zůstala zbytečná kopie. Prostě z podstaty nesnáším remaky, natož bez přidané hodnoty, ale i tak, mám-li být upřímná, fajn oddechový výplach hlavy s příjemným OST. (27.12.2014)