Tváří v tvář smrti

Dějově nepříliš zajímavý snímek je zajímavý jednak atmosférou 80.let, jednak skvělým Christopherem Walkenem a samozřejmě začínajícím Seanem Pennem (už tady nechal režisér jeho postavu trochu si poplakat a Penn si tak mohl nacvičit svoji parádní disciplínu). Üstřední píseň se mi líbila bez ohledu na to, co si myslím o její interpretce. (27.01.2009)

James Foley natočil několik kousků, od kterých bychom mohli očekávat nějaká zásadnější sdělení a ambice, jenže v drtivé většině to neprodal. Neprodal ani tohle drama podle skutečné události, kterak mladý Sean Penn pozná svého otce Christophera Walkena až v dospělosti a nenapadne ho nic pitomějšího, než se přidat k jeho zlodějskému gangu. Holt nezkušené mládí a pokušení velkého světa. Pak se ovšem přitvrdí, otec má prsty i ve vraždě (utopení parťáka jednou rukou, hmm, frajer) a synek neví, jak z tohohle kolotoče ven. Rutinér Foley ctí řemeslné standardy, jenže u řady scén se tváří hrozně znuděně a nenápaditě, až tím otráví i samotného diváka. Mě teda jo. (23.05.2020)

6/10 - Také mě v dětství provázela všudypřítomná popová hudba ´eighties´ a k tomuto filmu mě přivedl videoklip k písničce Live to Tell zpěvačky Madonny tuším z jejího druhého CD True Blue z roku 1986 - Quentinovy Reservoir Dogs  jsem viděl už před pár lety a vzpomínám, jak v úvodním rozhovoru v restauraci Tarantino a spol. - mj. experti na Madonninu tvorbu - rozebírali obsah některých jejích textů; uznávám, že takové znalosti o tvorbě této popové hvězdičky nemám a ani už mít nebudu, jelikož v současné době její hudební, ani jinou tvorbu nesleduju... Ale CD True Blue jsem si nedávno z nostalgie poslechl a připadá mi, že v mnohém by se dalo přirovnat k tomuto filmu - také na True Blue jsou silná místa, hitovky, které neomrzí na x-tý poslech, které se střídají se skladbami nedomrlými, tzv. vycpávkami, takže celek je značně nevyrovnaný a nutí vás k tomu si udělat "výběr" v mp3... Něco podobného se dá říct o filmu Tváří v tvář smrti / Na dosah - téměř dvě hodiny se místy vlečou jako slimák, a když už začínáte zívat nudou a kroutit hlavou nad některými scénami, dostanete ránu mezi oči a rázem sledujete jiný film, napínavý akční thriller se silnými, vypjatými momenty, abyste si za pět minut šli opět postavit vodu na čaj... Stejně jako True Blue na poli hudebním, tak i tento film se nezapsal do zlatého fondu americké kinematografie 80. let, nečekal jsem tedy od něj žádný zázrak a odcházím tedy od televize nezklamán... (28.10.2008)

Jak to jen podat. Tenhle snímek má svá pozitiva - tedy minimálně dvě, a to dva hlavní představitele, tedy Ch. Walkena a samozřejmě S. Penna, kteří oba zde opravdu valí. A i někteří "menší" herci zde podávají skvělé výkony. Bohužel ale má i dost negativ, mezi který patří místy vskutku roztodivný střih a nelogický scénář. Ale celkově je to obstojná podívaná, ale není to úplně film, na který by se člověk nějak upamatoval a vracel se k němu. (07.11.2022)

Film jsem viděl mnohokrát v hutné zkratce, a to v klipu Live to Tell, který jel koncem 80. let v každém sídlištním diskotékovém baru. A věřte, že ve srovnání s Europe, Sabrinou a Modern Talking (o české panoptikální pop scéně té doby ani nemluvě) byl tenhle kousek lahůdkou. To možná vysvětuje můj shovívaý přístup k poměrně prostému ději a nevyrovnanému tempu, nad kterými přimhouřím očko. Penn hraje mladíka, který si uvědomuje hranici, za kterou už nemůze jít, ve svém dobrém standardu, Walken dokonce ještě o kousek léepe. Tři hvězdy, a to hlavně pro ty, kdo si s nostalgií vzpomenou na atmosféru 80. let.. (26.10.2008)