Znovu a jinak

Reitman zvolil opačný směr než jeho vzor Alexander Payne, zkoušející v Dětech mojich, kolik smířlivosti vůči postavám diváci snesou, a po bezpečném lítání v oblacích se vrátil zpátky na zem. „Životní pravdy“ sice nadále balí se stejnou úhledností, ale rozhodně nehladí po srsti, nezamlčuje, že život je občas hnusný, že k němu kromě věcí příjemných a milých patří i lhaní, frustrace, cynismus, prsní vycpávky a vytahané pyžamo Hello Kitty. V něm autorka knih pro mládež (na jejichž mentální úrovni sama zamrzla) Mavis Garyová vyráží dobýt zpátky to, co považuje za své vlastnictví. Její křížová výprava má ve skutečnosti blíže k úniku. Před budoucnost, která ji děsí, před přítomností, z níž se navzdory vší snaze zřejmě „nevychlastá“. Cíl je jasný, leč na hrdinku americké tragikomedie značně atypický: chce rozvrátit manželství bývalého přítele, jediného muže, s snímž – jak se sama přesvědčuje – byla šťastná. Amorální jednání, vedoucí k despektu ostatních, Mavis pomáhá překonat tvůrčí blok, čím dochází k oddělení pracovní a osobní linie, jejichž vyřešení jindy bývá pevně provázané. Mavis je egocentrická, nezodpovědná, bezcitná, konzumem infikovaná a neváží si, čeho dosáhla. Její chabě maskované nedostatky obnažuje dobrotivost okolních postav, které sice nic moc nevlastní, ale alespoň navenek vypadají spokojeně. Přese všechnu svou mrchovitost si Mavis zaslouží určité sympatie. Jednak nemáme, koho jiného bychom jimi obdarovali, a pak – její chování je autentické. Skutečnost, že dělá něco špatného a zdaleka ne ve všem má pravdu, z ní činí nejsnazší objekt k identifikaci, což mi ze strany režiséra a scenáristky přijde jako akt roztomilé podvratnosti. Podobně jako voice-overové užití kýčovitého stylu literatury pro teenagery. Otázku, kde končí stylizace a začíná autorčina reflexe vlastního nitra, nechávají tvůrci moudře otevřenou, díky čemu se jednoznačnému výkladu vzpírá také závěr. Film v lecčem dospělejší a pravdivější než Juno musel svou kousavost vykoupit potlačením líbivosti a tedy snížením divácké atraktivity a komerčního potenciálu. Přesto doufám, že tímto spolupráce Reitmana a Codyové neskončí a jsem zvědav, kam dál bude směřovat. 80% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton, BigDeal, Tayen, noriaki (29.05.2016)

Charlize Theron je na obrazovke ešte len 30 sekúnd a divák vie o jej postave prvé-posledné. A tak sa to má s jej výkonom po celý čas, kedy z tej obrazovky vlastne ledva zlezie. "One woman show" v naviac aj v ostatných ohľadoch výbornom filme, ktorý napriek extrémnemu charakteru hlavnej postavy zostáva uveriteľný a je teda s čím sa zžiť, čomu sa pousmiať a pri čom zmrznúť až do morku kostí. Zvlášť ak je vám dnes tých 30-40. A pokiaľ v mnohých prípadoch tento typ príbehov končí zvláštne, akoby do prázdna, tak tu, cez posledný dialóg v kuchyni a jeho pointu, predviedol Jason Reitman taký elegantný kúsok, že vo mne nezostala ani len príchuť pachuti, naopak, labužnícky som mľaskol jazykom a tetelím sa vlastne doteraz. (18.07.2012)

Výjimečný film především v tom, že hlavní postava je nesmírně nesympatická kráva. Ale je to Charlize Theron a její sex appeal sahá až do vesmíru, takže má to něco do sebe. Škoda, že krom vyhrocené oslavy tam není moc výjimečných momentů. Přesto silné 3 hvězdy. Ale bacha je to spíš drama, rozhodně né komedie. (05.04.2015)

Asi najslabší Reitman, ale furt je to pecka, ktorá väčšinu tohtoročných oscaroviek s prehľadom splachuje. Navyše to postupne zreje. Zdanlivo riedky dej plný melancholických nálad a občasných hysterických výbuchov v skutočnosti dobre odráža stavy hlavnej hrdinky. Je to celé dobre vymyslené, komplexné, s jasne čitateľným druhým plánom (autorka teenagerských kníh je stále nezrelá osoba, ktorá nemá šajnu o reálnom živote). Navyše Charlize je vo všetkých ohľadoch dokonalá "prom queen bitch" a nenominovanie na Oscara za tento skvelý výkon je brutálny omyl. (06.03.2012)

A zase další kousek z herectví Charlize Theron, jaký jsem ještě neviděl. Mavisin výstup na oslavě je mrazivý až do morku kostí - je to nenávist vůči hlavní (záporné?) postavě, co se to nejen při oné scéně hromadí v žilách, anebo lítost? Chlast, trpké přežívání, a nebetyčná naivita (nebo blbost) v dalším výtečném snímku Jasona Reitmana. (28.04.2012)