Muž na výpomoc

Ve své době byl Fondův režijní debut některými kritiky označován za prašivý hippie western. S posledními dvěma slovy souhlas. Jde vidět, že inspirace přišla z Easy Ridera a podobných filmů druhé půlky zlatých let šedesátých. Nikde žádné zbytečné násilí - vše se místo toho točí kolem vztahu tří úplně odlišných lidí. Akčních scén příliš nečekejte. Fonda natočil v první řadě syrové vztahové drámo s báječnou hlavní mužskou hereckou dvojicí, překrásnými záběry na potemnělou krajinu při západu slunce a geniálním soundtrackem (který se mi mimochodem nepodařilo nikde sehnat :-/). (02.02.2010)

Možná jeden z nejlepších westernů, které jsem kdy viděl. Režijní debut Petera Fondy je v jeho rukou vysoko herecky i umělecky: nádherná kamera Vilmose Zsigmonda, protínání záběrů a celků, pomalý a mezi řádky dávkovaný příběh, dokonalá hudba Bruce Langhorna (která se nedávno dočkala i dvoualbového tributu (https://scissortail.bandcamp.com/album/the-hired-hands-a-tribute-to-bruce-langhorne). A mimo skvělého Fondy si užijete i Warrena Oatese a Vernu Bloom. Doporučuju. Skromných 46 hodnocení tohoto megadíla mu na csfd nedělá moc velkou čest. (02.09.2017)

Nakonec to nebylo tak zlé, jak jsem si myslel po přečtení popisu a recenzí. On to v podstatě sice není western, spíše pomalé melancholické drama o muži, který se po 7 letech toulání s kamarádem vrací k ženě, kterou ani nepoznal a dceři o které ani nevěděl. Nic moc se tu neděje, ale je to dobře zahrané ústřední trojicí, je tu pěkná kytarová hudba i kamera a přes tu pomalost se na to celkem pěkně kouká. Jen to zase skončí blbě... ale s tím už tak nějak u filmů z počátku sedmdesátek počítám. (31.12.2022)

Vyzerá to ako debut Terencea Malicka, ale je to debut Petera Fondu. Čo to je? Nejaký Muž na výpomoc, pozná to niekto? No našťastie po uvedení v TV to už mnohí poznať budú a je dobre, že to nie je western pre každého. Bacha na plagát s mužmi tasiacimi zbrane, toto je úplne o niečom inom a mňa proste romantika v čisto chlapskom žánri vždy poteší a samozrejme aj tie chlapské drsňárny. 90 minút je tak akurát, aby sa správne naladený divák nezačal nudiť. (13.01.2019)

Melancholické existenciální westerny, to je moje gusto. Film v podstatě bez příběhu, o hledání místa ve svém životě, o hledání sebe sama a nalezení svých priorit. Na papíře to musí vypadat přímo parádně, a když bych film někomu vypravoval, bude to vlastně taky ohromně zajímavé. Bohužel, v nadstandardně silném zážitku mi zabránila formální stránka filmu. Problém první, až příliš experimentální střihové postupy. Mám rád snímky, ve kterých se pracuje se sekvencemi, které oddělují jednotlivé obrazy od sebe. Hired Hand je na podobném principu postavený a právě v těchto chvílích se uchyluje k postupům, které v extrémní formě vlastně definují formální postupy americké kinematografie na přelomu 60. a 70. let. Neustálá kombinace prolínaček, transfokátorových nájezdů, zpomalovaček a mrtvolek. Takhle zkoncentrovaný mix najdete v jiném filmu asi dost těžko. Použitá forma byla pro mě ale natolik extrémní, že mě z prožitku filmu spíše vytrhávala (kombo mrtvolka, prolínačka do další mrtvolky, která se následně "odpauzuje", to je opravdu brutus). Problém druhý, nejednotnost vizuálního podání. Jakoby sám film tápal, jak chce pro diváka vypadat. V jednu chvíli je nádherně poetický, Zsigmondova kamera si přes dlouhé sklo pohrává se světlem a v kombinaci s hudebním doprovodem se divákovi tají dech. Jindy však bez větších okolků přechází do syrového snímání širokoúhlým objektivem přímo z ruky, poezie je ta tam a estetika snímku balancuje na hraně dokumentu. Hired Hand je zajímavý film, ze kterého je cítit tvůrčí svoboda a chuť experimentovat. Logicky to nesedne každému, ale i tak, už jen jako učebnice formálních postupů tehdejší doby, stojí za vidění. 6/10 (16.09.2017)