K zázraku

Kdyby Malick nebyl umělcem (nebo to o něm všichni neříkali), nebyl by nikým, protože jeho filmy nejsou nic než umění (nebo se to o nich aspoň říká). A mě to strašně nezajímá a od Stromu života pomalu i irituje. To The Wonder už je opravdu jen artový kýč, kde všechno tak otravně splňuje očekávání umělecké kinematografie (vlající vlasy, záběry oblohy a slunce, ladně tančící ženy za mlžného oparu, listí ve větru, odlesky ve vodní hladině, vlnící se obilí), že mi to místy přišlo spíš směšné než cokoliv jiného. (17.05.2013)

Nevím přesně čím to je (hudba, kamera, recitace?), ale i když to hodně lidí nebaví a nudí, mě ta Malickova poetika vždycky dostane. Člověk to prostě tak hezky v klidu pozoruje a rozjímá u toho. Navíc si myslím, že s podobnými vztahovými problémy se člověk může i dobře ztotožnit. Moc filmů se na této úrovni zkrátka netočí a o to víc je důležité si jich vážit. Přísloví k filmu: Odi et amo = Nenávidím a miluji.. (21.04.2013)

Dvě hodiny záběrů na chodící lidi (po poli, po domě, po staveništi, po supermarketu), a do toho sem tam nějaký prázdný žvást. What is this love that loves us. K nepřežití. Malick opět odhaluje svoje nitro, ve kterém se to hemží kýčovitými obrázky a jen-na-první-pohled hlubokými větičkami, které by byl schopný sestavit i dobře nastavený robotický generátor, a já se opět přesvědčuji, že s jeho nitrem nemám a nechci mít nic společného. Pro mne to balancuje na hranici mezi nechtěnou směšností a otravnou nesnesitelností. Nevím, možná jsem přízemní buran, ale lajkování téhle prázdnoty mi přijde jako nabubřelá póza. Možná za pár let ... ale spíš asi ne. (17.04.2013)

Malick je jedinečný tvůrce, se vším pozitivním i negativním, co k tomu patří. Jeho pohled na svět-život-smrt-lásku nemůže padnout každému a ano, dost často je to nuda, ale v těch scénách plných doteků a hry se záclonami (Poslední císař by se rád přidal) je toho mnohem víc. Jeho fascinace láskou (z ní vycházející potřeby citu a doteků, která se v určitých chvílích překlápí až do DS roviny vztahu/postoje muž-žena) je v tomto filmu chvílemi poeticky krásná. Přesto tohle rozhodně není film pro masy, jde ještě dál než Tree of Life, ale postrádá právě jeho výjimečnost. PS: Mont-Saint-Michel musím ve svém životě navštívit. S (nádhernou) Olgou Kurylenko nebo i bez ní... když jinak nedá. (24.08.2013)

Náhodný sled obrazů? Kdepak. Režisérova redukce nepodstatných detailů (mezi něž z jeho hlediska zjevně patří i dialogy a jednoznačný příběh) činí z jeho snímků výbornou potravu k rozjímání. Tentokrát vystupuje do poředí téma věrnosti ve vztahu, z něhož se prvotní kouzlo vytratilo (ať již je to vztah ona-on, nebo kněz-Hospodin). Na postavě hrané Benem Affleckem jsem si uvědomil, jaké zlo - mnohem horší než konkrétní jednorázová ženina nevěra - je neschopnost se zavázat, odevzdat, říci ano bez podmínek. Je to nemoc doby, která v západním světě postihuje většinu vztahů. Možná, že jsme tou chorobou natolik postižení, že už na svůj stav nejsme ani schopni náhledu, a proto Malickovi nerozumíme. Pokud se naše civilizace nezhroutí, věřím, že "To the Wonder" bude jednou považováno za prorocké, ve své době nepochopení dílo o začátku 21. století, o "epoše opatrného milování", kdy se lidé dávají, dokud je to fajn, a vždy si nechávají také zadní vrátka... (01.05.2013)