Požáry

Me to moc nebavilo. Stredni vychod je kultura ktere nerozumim a ani vlastne moc nechci. A tenhle film to rozhodne nezmeni. Pribeh jakoby zamotanej trochu sice je, ale ne zas tolik, aby to dalo na stotricet minut zabavy... 3- (29.01.2016)

Já to mám úplně stejně jako tady psalo už pár uživatelů. Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že na konci filmu se máme dočkat šokující pointy, (které já přímo zbožňuju) už od čtvrtiny filmu jsem si typovala, co by tak scénáristi mohli vymyslet. A bohužel jsem se trefila. Zážitek z filmu mi to ale vůbec nezkazilo. Po dlouhé době jsem zase viděla hodně silný film, který se člověku dostane pod kůži a z kterého se začínáte pomalu vzpamatovávat až když začnou běžet závěrečné titulky. (22.10.2016)

Odpornější film, při tom všem natočen tak dokonalým, strhujícím způsobem, jsem neviděl. (26.01.2017)

Velmi silný příběh, který sice zpočátku plyne trochu pomaleji, ale neustále vás nutí bez dechu sledovat kam až to všechno povede. (25.02.2019)

Otevřená Pandořina skřínka a mezináboženský dialog v temnotě...Film, který nesoudí, nepřikrášluje, nenadržuje, nevydírá, nespěchá, ale umí se citlivě a promyšleně dívat... (29.12.2011)

Nerad dávám 3, vnímám to jako takové opatrné hodnocení. Ani ryba, ani rak. Kdybych se měl pod pohrůžkou trestu smrti někam vychýlit, a vyjádřit se tak zcela jednoznačně, bylo by to směrem dolů. Jasně, tohle je velký film. Z mého pohledu je ale založen na (ne snad úplně nesmyslné) přehnané konstrukci. Přehnané natolik, že už jí nejsem schopen přijmout. A tohle nebyla jediná dira, kterou tam mám. Bylo to postavené na náhodách, na můj vkus už jich tam ovšem bylo moc, moc, moc. Velký film, silný film, bohužel pro mě ne moc dobrý. :( (16.10.2014)

Po zhlédnutí Požárů se vlastně nelze divit, proč Villeneuvova kariéra v Hollywoodu nabrala vzápětí takový spád – už tady totiž přichází s dost ambiciózním projektem, který pokrývá více postav, dějových linií i států. Právě to dovede Villeneuve skloubit elegantně – kombinuje Kanadu s Blízkým Východem, intimní rodinné drama spojuje s politicko-náboženskými tématy a komornější civilní scény prokládá zdrcujícími naturalistickými výjevy z občanské války. Dokáže tak působivě postavit hlavní postavy před hádanku, jejímž postupným rozplétáním nezjišťují nové informace jen o své matce, ale i o sobě samých či prostředích a postavách, které se jich zdánlivě netýkají. Jako by tak Požáry kladly otázku, zda hledáním něčí minulosti, rozkrytím jeho činů, můžeme odhalit něčí identitu a rozhodnout tak o oprávněnosti jeho životních rozhodnutí. V tom snímek zůstává sympaticky nejednoznačným, neboť toto pátrání se sice jeví jako jediný prostředek, díky němuž se lze o svých blízkých něco dozvědět, ale v jeho průběhu postavy naráží spíše na sled nepochopitelných situací a rozhodnutí, jejichž problematičnost je ale zcela podmíněna společenským kontextem, který jim skýtá půdu. Ačkoliv tak není problém ocenit Požáry hned na několika úrovních, jejich komplexnost a přílišná ambicioznost je zvlášť v posledním aktu spíše sráží. Pomineme-li ne zcela vhodné opakované užití You and Whose Army? od Radiohead, které některé ze scén posouvá až k videoklipové stylizaci, která v jinak naturalisticky působícím zbytku působí spíše rušivě, právě potřeba vložit do filmu více silných scén a situací působí často až ukvapeně a ke konci se ve filmu začne hromadit příliš náhod. S tím souvisí asi nejkontroverznější část filmu, tedy jeho závěr. Ten je sice šikovně propojen s jednou z tématických rovin Požárů (odpuštění činů kvůli tomu, do čeho se daný člověk narodil, možnost vykročení ze své minulosti), ale v celkovém měřítku selhává. Sám Villeneuve v jednom z rozhovorů řekl, že mu divadelní předchůdce filmových Požárů evokoval antickou tragédii a proto na něj tak zapůsobil. Jeho film je ale pojatý moderně, snaží se působit aktuálně a mít globální perspektivu, závěr jako z antické tragédie pak není zcela přenositelný a nepůsobí uvěřitelně. (15.07.2018)

Postupne odrkyvanie rodinneho tajomstva na pozadi blizko-vychodnych realii. I ked je to vymyslena krajina podla mna celkom pekne vykresluje silny konzervativizmus vyplyvajuci s tradicii a nabozenstva, ako aj konflikty vyplyvajuce z rozdielneho nabozenstva. Ako tu uz viacery poznamenali aj ja som odhalil "rodinne tajomstvo" asi tak pol hodku pred koncom, takze to nebolo take emotivne nakonci. Aj napriek tomu som si tento film celkom uzil. 8/10 (08.01.2013)

Villeneuve si asi v těch šokujících závěrech libuje, protože i tady mě pointa celkem odrovnala. Ale do té doby jsem se díval na hodiny častěji než je slušné. K postavám jsem si nedokázal vytvořit žádný vztah a tak to vlastně bylo jenom čekání na konec. Ovšem na parádní konec. 6.5/10 (11.04.2014)

Ze začátku na vypnutí...posléze super film od režiséra Zmizení...trošku těžší film na má bedra, ale nakonec jsem rád, že jsem ho viděl...nevím jestli ho budu doporučovat mému okolí, ale jistě budu s chutí vyprávět příběh hlavních hrdinů. (18.04.2014)

Dohadovali jsme se takhle s partnerkou při večeři o muslimech, terorismu, plíživé islamizaci a dalších oblíbených tématech lůzy. Po jídle jsem tedy navázal tematicky. Zpočátku to vypadalo na uvědomělou etno-sondu a nastavování zrcadla, což v časech ideologického hnědnutí samo o sobě není zlé. Křesťanští nacionalisté zapalují autobusy a střílejí muslimské děti - co dodávat, v křesle u telky jsem tleskal nohama. Kromě toho je to skutečně nádherně natočené, výhledy do blízkovýchodní krajiny hladí oko. Kromě brzy vytanuvší skutečnosti, že se film odehrává v topograficky fiktivních krajinách, začalo být tlaskajícímu divákovi ve mně něco podezřelé. Po střízlivém průběhu prvních dvou třetin stopáže Villeneuve nasadí příslovečné hruštičky. Úzkostlivě odtažité, minimalistické drama o hledání kořenů se zlomí v cosi, co snese srovnání snad jen s Almódovarovými milostnými nepravděpodobnostmi. A Star Wars. Požáry by byly slušným klubovým filmem i bez zákeřné žánrové zrady, s ním fungují hlavně jako příslib, že od Villeneuvea můžeme očekávat další dobré filmy. Sháním zbytek filmografie. (26.10.2014)

Velmi silny film, ktery skvele graduje k sokujici pointe, ktera neni zas tolik sokujici, kdyz se nad tim v pulce filmu zamyslite. Vyvrcholeni je natoceno velmi dobre, ze i tak husinu vyvola. (27.03.2015)

Úžasná režie i scénář. Denis Villeneuve je génius. I přes pozvolný rozjezd je nutné dávat dobrý pozor, protože informace si sbíráme postupně a dramatický příběh, časově nelineárně vyprávěný, graduje. Jeden z nejsilnějších filmů vůbec. 95 % (03.06.2017)

!Spoiler! Těžký kalibr. Drana o složitých rodinných vztazích na pozadí válečných konfliktů na blízkém východě, kde bratr nezná bratra, syn matku. Kdyby to nebylo tak smutné, připomínalo by to Cimrmanovy hry, kdy postavy tvrdí: já nejsem Tvá manželka, jsem Tvá matka, nebo -nejsem Tvůj bratr, jsem Tvůj otec. (02.11.2012)

Tempo je sice pomalé, ale zpracování super a celkové vyznění parádní. (09.05.2017)

Predvídateľný, ale nemenej šokujúci zvrat len vyšperkoval fantastický film. (11.10.2011)

Vynikající, napínavý a poutavý film, který v člověku zůstane. Moc se mi líbilo, že lacině nepumpoval z diváků slzy, přestože k tomu měl prostor. Jen odvyprávěl příběh, zbytek nechal na divákovi. Snímku ani neubrala celková "náhodná" nepravděpodobnost. Závěr trochu předvídatelný, ale přesto šokuje. (04.11.2011)

Pro mě absolutně nezajímavé, úplně to šlo kolem mě, a ta šílená délka. (16.09.2012)

Konečná katarze po to všem, co matka zažívá za životní útrapy je velmi bolestivá..85% (12.09.2020)

Villeneuveovi dokáže natočit věru působivé filmy, ale Incendies mě jenom nudilo. Prvních 40 minut tam jenom nějaká Arabka plave, chodí, jezdí, prostě pátrá v minulosti své matky aby našla svého bratra a otce. To odkrývání informací je však nezajímavé: Protagonistka přijede, někomu ukáže fotku a zeptá se, jestli poznává tu dotyčnou ženu. Ten někdo řekne, že ji nepoznává, ale může ji odkázat na nějakou budovu nebo zdravotní sestru nebo školníka... I to by mohlo být zajímavé, ale každý neumí točit dialogové interakce postav tak působivě, soustředěně a cinematicky jako Fincher (viz. Zodiac). Postavy ani dialogy, které zde pronáší, ve mně nevzbudily zájem, což je důvodem, proč se u mě film úplně minul účinkem. Konec lze označit za šokující a já ho rovněž nečekal, ale mě se nijak emočně nedotkl, protože mě film do svého děje nevtáhl, tudíž mi bylo fuk, jak se to vyvrbí. (16.10.2020)