Nic nás nerozdělí

Když brečí Ewan McGregor, brečíte taky. A to je fakt. (22.01.2013)

The Impossible je perfektne zrežírovaný film o prírodnej katastrofe a boja jednej rodiny za prežitie. Po tom ako Naomi Watts nevyhrala za túto úlohu Oscara sa mi do písania komentáru ani nechce. Z dospelých i detských hercov vidieť maximum. Udržia tempo filmu aj potom, čo najakčnejší materiál odznie v prvej polhodine. A predovšetkým oslňuje technickým spracovaním, ktoré jednoducho nemá chybu. Počas filmu začnete rozmýšľať nad tým, čo sú triky, čo sa točilo reálne a ako to môže vyzerať takto dobre v španielskej koprodukcii. Vodná smršť je nemilosrdná a keď udrie, vznikne chaos, ktorý sugestívne opantá vás ako divákov a okamžite vás katapultuje na miesto činu. Túto scénu musíte vidieť na premietačke, lebo od čias Titanicu či bombardovania Pearl Harbor tu nebola taká ukážka skazy. Nič nás nerozdelí je skrátka výhra po všetkých stránkach. (12.03.2013)

Bezpochyby nejlepší reklama na thajská rekreační střediska - navíc s Evženem MekŘehořem a Naomi Watts v hlavních rolích. (15.12.2016)

Bolestivá a důkladná rekonstrukce velké přírodní katastrofy podávaná hlavně skrze fyzické a duševní utrpení hlavních aktérů, s nimiž divák cítí až do poslední vteřiny a té špetičky naděje, která jediná pomáhá udržet v tak krizové situaci rozum v hrsti, se i on drží jako klíště. Alespoň já už jsem filmovým postavám dlouho tak moc nedržel palce a snad žádný film mě ještě nedonutil nefandit přírodě, nýbrž bezmocným a trpícím lidem. Ono také když sledujete Naomi Watts a vidíte, jak neuvěřitelně reálně působí její strhaný a omlácený obličej a každý výkřik bolesti, nezbývá než si položit nohy na pohovku a dívat se dál, přestože o "happyendu" není pochyb. Režisér Bayona se o práci zatím bát nemusí, protože tady vyždímal z námětu snad všechnu šťávu, a soudě i podle pochvalných reakcí od skutečných aktérů, ždímal jednoznačně správným a účinným způsobem :-) 80% (01.09.2013)

Mohl by mi prosím někdo říct, jak to dopadlo? Já totiž od půlky pro slzy neviděl... Takovouhle dardu jsem naposledy dostal v létě na vodě, když mě jedna sympatická peřej vyhodila na kamen. Tady mě mohutné vlny naopak neúprosně semlely pod sedačku, z pod které mně musela pomáhat až uklizečka. Jestli tady někdo frfňá něco o hnusném patosu, klišé a citovém vyděračství, tak ťuk ťuk na čelo, protože tohle je po dlouhé době přesně ten film, který svoji opravdovostí předčí kdejakého Lincolna. A Naomi Watts? Oko do duše okno. (06.02.2013)

,,WE ARE AT THE BEACH... '' ---- Tohle je přesně ten typ filmů, kdy si člověk nakonec po dokoukání řekne, že raději letos stráví dovolenou na Mácháči nebo doma v bazénu na zahradě. Thajsko je bezva destinace, o tom žádná. Tyrkysové moře, pláže bílého písku a břeh lemován ševelícími palmami... Jenže když pak někde daleko v oceánu zabouří nějaká ta podmořská sopka, vzedmutá vlna velikosti baráku projde pobřežím i vnitrozemím jako horký nůž máslem. Marně se pak držíte bambusové kůlu od vaší chatrče ve které vás ubytovali, protože voda má takovou sílu, že nese stromy, auta i lodě... Tělo se přepne do módu přežití a i když si uvědomujete, že vám živel právě před chvilkou vyrval z rukou vaše dítě, přesto se křečovitě držíte dál, protože teď jede tělo na nouzový režim, na autopilota a ten nařizuje - drž se.... Tenhle příběh se prý stal. Přeživší z příběhu měli neuvěřitelnou kliku, protože v ty tropické vánoce roku 2004 vyhasly v tropickém ráji tisíce lidských životů. Smekám před filmaři, protože to jak byla tsunami vykreslena i samotné osudy přeživších, to bylo něco dech beroucího! Na člověka tak více než z televizních reportáží dopadne ten rozsah katastrofy a uvědomí si, jak moc jsme malí a křehcí. Jak když se matce přírodě zachce, spláchne naše hrdé lidstvo se všemi moderními vymoženostmi jak mravence... Také jsem si uvědomil tu bolest místních na které na letišti nečekaly dokonale zdravotnicky vybavené letouny a klimatizované nemocnice, o které se pojišťovny královsky nestaraly jednoduše proto, že žádnou pojistku jako bohatí turisté neměli. Pravda na konci se dle mého už trochu moc tlačilo na citovou strunu a docházelo často k jak já říkám HERO efektu, tedy k tomu kdy hlavní hrdinové něco dělají a všichni ostatní je sledují.. ale což. Naomi tentokrát byla opravdu dokonale nalíčená, až jsem jí ty šrámy věřil. Tohle bylo hodně slušné drama ! 4 plechovky thajské coly. * * * * (11.07.2016)

Pár dojemných okamžiků, výborně natočené vlnky, obraz zkázy velmi přesvědčivý, ale celé je to takové vleklé a Ewan hraje podivně. (03.07.2013)

Prečo len 3*? Pretože Bayona a jeho lacná hollywoodska sentimentalita, ktorou dokáže zabiť skvelý príbeh a nadštandardné herecké výkony. Pretože film ponúka len dve z filmologického hľadiska zaujímavé scény. Pretože dokázal z jedného z najzaujímavejších neamerických katastrofických filmov spraviť dielo, svojou emocionálnosťou a neustálym tlačením na pílu, podriaďujúce sa konvenciám hollywoodskeho rozprávania. Španielska rodinka (ktorá španielsky ani trochu nevyzerá) letí do Thajska. Divák sa usmieva. Henry v lietadle zazmätkuje. Divák sa zasmeje. Rodinka si užíva idylku. Divák sa usmieva. Niečo sa začína diať. Divák je v napätí. Začína sa katastrofa. Divák si obhrýza nechty. A potom už to začína. Maria nevie, čo sa stalo. Divákovi behajú po chrbte zimomriavky. Maria kričí, hľadá niekoho z rodiny. Divák má slzy na krajíčku. Maria plače. Divák uroní slzičku. Maria zbadá Lucasa. Divák plače. Maria a Lucas sa z toho dostanú, ale Maria je ťažko zranená a Lucas sa na to nedokáže pozerať. Divák plače. Lucas pomáha Marii na strom. Divák plače. Prichádza pomoc. Divák plače. Odnášajú Mariu preč a ona od bolesti stená. Divák plače. Prichádzajú do provizórnej (alebo reálnej?) nemocnice. Maria je v zlom stave. Žene na vedľajšej posteli je zle. Marii je zle. Lucas stretáva Švéda, ktorý hľadá svoju rodinu a rozhodne sa mu pomôcť. Lucas od ľudí zbiera mená stratených členov rodiny a priateľov. Lucas nachádza Švédovho syna. Švéd sa objíma so synom a plače. Lucas hľadá matku, ktorá zrazu zmizla. Lucasa posielajú niekam preč. Na scénu prichádza otec Henry, ktorý sa vydáva hľadať Mariu a Lucasa. Dookola hrá nádherný citlivý hudobný motív. A divák plače, plače, plače, plače a plače. Ale ja nie. Nemôžem si pomôcť, ale Bayonove neustále vyhrocovanie emócií mi kazilo zážitok z inak perfektného filmu. A pritom iné veci sa mu podarili náramne - od skvelého castingu cez vynikajúcu kameru, ktorá dokonale zachytáva exotický feeling Thajska, až po spomínané dve excelentné scény. Tou prvou je samotný príval tsunami, ktorý sa nebojím bez váhania označiť za najlepšiu a najrealistickejšiu katastrofickú scénu, akú som kedy videl - a kamera tu skutočne dostáva zabrať, pričom sa miestami dostáva až na úroveň Greengrassových filmov, alebo ešte vyššie. Tou druhou je flashback opäť do momentu tsunami, kedy je nám ukázané, čo sa stalo s Mariou - opäť pekelne drastické a nervydrásajúce ako predchádzajúca, vrátane nevýslovne parádnych spomaľovačiek, ktoré sú všetko, len nie samoúčelne efektné. Suma sumárum, nakoniec sa ešte prekonám a dám percentuálne vyššiu známku, ako som pôvodne chcel, ale nie som taký spokojný. Už tým, že to bol španielsky film, som čakal viac (a to ani nevravím o tunajších hodnoteniach). 70% (01.06.2014)

To musí dostat každého, který ma srdce na správném místě a rodina pro něj znamená všechno. Nedokáži si představit čím si ti lidé prošli. Tolik emocí v jednom filmu jsem už dlouho nezažil. Oba hlavní dospěláci navíc předvedli to co jsem od nich očekával. (11.02.2013)

Jakkoli hloupě to může znít, The impossible je hluboce lidský a upřímný film. Jeden z mála, z nějž není cítit vykalkulovanost (a že by téma svádělo!), zato nejlepší katastrofický film posledních let. Osamocená nominace na sošku za herečku je ostuda. (10.01.2013)

Bomba, fantastické, dokonalé, prostě nádherné drama, které chytne za srdíčko. Lo Imposible je jedno z nejlepších dramat, které jsem kdy viděl a jednoznačně drama roku 2012. Ač zlatého ušáka nevyhraje, protože nemá ani nominaci, tak tohle je jasný vítěz.. 10/10 = 100% (12.01.2013)

Opravdu pěkné zpracování (prý věrně) skutečného příběhu. Člověk může vidět desítky dokumentů o tsunami a podobných katastrofách, ale teprve když se všechna ta hrůza, tíseň a bezmoc vtělí do konkrétních lidí a úzkostí, si naplno uvědomí, co je to tragédie. (15.06.2013)

Solídna katastrofická dráma, ktorá by mohla byť ešte lepšia, keby viac ukázala celkový dopad na všetkých obyvateľov. Chápem, že cieľom bolo spracovať skutočný príbeh preživšej rodiny, ale ocenil by som detailnejší pohľadu na ostatné obete, nielen na hlavných hrdinov. (10.01.2022)

Balancuju mezi třema a čtyřma hvězdama, no nakonec dávám jen díky mým oblíbeným hercům a tématu slabší čtyři. Důvod? Viděl jsem už tenhle kus, který má ode mě plný čtyři, protože je obsáhlejší, minimálně stejně kvalitně zahraný a je také realističtější. Co se týče The Impossible, je sice plný klišé, ale na slzný kanály funguje skvěle, pyšní se hereckou kvalitou a velmi povedenou tsunami, která je za plnej. Film má rychlý rozjezd a slušně ubíhá, takže nemám proč ho nedoporučit na uslzený odpoledne. Kdo neviděl výše zmíněný, nedejbože skoro netuší, co to vlastně tsunami je, bude velmi spokojený, ale je třeba pamatovat na to, že dalších 230000 lidí takové štěstí tehdy nemělo..... 75% (09.01.2013)

Typický produkt americkej účelovej dvojtvárnej sentimentálnosti. Tak sa tu tlačilo na city diváka až mi to prišlo smiešne. Matka takmer zomiera v totálnej špine a bordely, ale neváha poslať svojho malého syna pomáhať iným... no tomu poviem čin hodný Matky Terezy. A to radšej nehovorím o tom trápnom míňaní sa členov rodinky. To vážne na konci odletela lietadlom do nemocnice len jedna rodina? Tomu teda poviem humanita. Jediné čo stojí za zmienku je kamera a výborne zvládnutá katastrofa i s jej záverečným flashbackom. Suma sumárum, technická stránka slušná, obsahová konštrukcia so všetkým ostatným patrí do koša. 50/100 (07.01.2016)

Výtečné drama, v jehož závěru pravděpodobně nezůstane jediné oko suché, jak se říká. Postava ztvárněná Naomi Watts (zřízená maskéry k nepoznání) si zde sáhne na dno svých sil, což přeneseně platí i pro můj divácký dojem z té drásající podívané, kterou jsem sledoval jako na jehlách. Je to fyzicky dost vyčerpávající podívaná, která člověka vystaví obrazu (post)apokalyptického přírodního pekla, které tehdy připravilo o život přes 200 tisíc lidí. To je číslo, které je daleko za hranicemi běžné představivosti a ze kterého prostě mrazí. Myslím, že takový námět si o zfilmování přímo říkal (film je založený na příběhu skutečné rodiny). Až se chce skoro divit, že první hraný film natočený na námět této přírodní katastrofy přichází do kin teprve po dlouhých 8 letech, kdy se imprese tehdejších událostí dávno všem vykouřily z hlavy. Máte-li tento typ katastrofických filmů v oblibě, nastal nejlepší čas si trochu oprášit vzpomínky na tehdejší smutné události. Btw. bezprostředně po projekci bych si asi dvakrát rozmyslel jet tam na dovolenou. (24.01.2013)

Tak i já, chcát nechcát, se musím přihlásit k té nepočetné skupince místních cyniků, kteří mají vyschlé slzné kanály a nejsou schopni dokonale vyhodnotit emoce, valící se ve vlnách na naše měknoucí mozky. Zase budu nařčen z přehrávaného nedostatku empatie a to jsem si tak pobrečet chtěl, no jéje. A ač mi jednou budou přeživší říkat Krvavý Patejl, a rozhodně ne proto, že bych kdy vlastnil plaketu MUDr Jánského, přesto jsem citlivý, přestárlý jinoch se srdcem na levém místě. Ale dva dojemné momenty u filmu, který má primárně vyvolávat předčasné porody a měnit rozumné lidi v hýkající plačky s nudlí u rypáku...no zkrátka, na mě toho bylo málo. Inu, my tvrďáci to nemáme na zdejším světě snadné, což mi připomíná, že musím letět pro láhev H2SO4, abych se za pomocí flexy s diamanťákem zbavil kousku tuleního mláďátka uvízlého za mou horní levou šestkou. (18.02.2013)

Je těžké hodnotit takovýhle film. Přeci jen se to opravdu stalo. Takže po dramatické a emoční stránce film hodnotit nehodlám. Ať už mě rozbrečel a nebo ne... Zaměřím se tedy na provedení, výrobu a herecké výkony. Vše se mi opravdu líbilo, zejména dětské role byli dobře obsazené a zahrané. 5 sluncí jsem nedal ze dvou důvodů. První je ten, že tam na můj vkus bylo hrozně málo mrtvol. (vyděl jsem autentické fotky a byl to opravdu hrozný masakr!) Druhá věc je ta, že všichni přeživší hlavní hrdinové měli po celém těle šrámy, (což je logické) ale, že se všichni X hodin producírují v tom strašném marastu bosí a nic se jim za tu dobu nestane s chodidly, je z mého pohledu naprostý nesmysl. Za mě tedy 80% (13.07.2013)

Na Vánoce jedině do Thajska a pod stromeček dostanete vlnu Tsunami. Pětičlenná rodina Bennettova se na vánoční svátky vypraví do Thajska, aby zde strávila poklidný konec roku. Netrvá to dlouho a do jejich osudů zasáhne ničivá vlna Tsunami, která je na čas rozdělí a připraví jim těžkou životní zkoušku. A jestlipak myslíte, jestli v ní obstáli? 3...2...1...obstáli. To vše je natočeno podle skutečných událostí, ale známe to. Když už z původně hispánské rodiny, jejíž členy budeme mít možnost vidět v závěru filmu na autentické fotografii, udělali rodinku americkou, tak pak vyvstává podezření, že celý děj byl přizpůsoben potřebám emocionálního drama, kdy se emocionální křivka vyšplhá proklatě vysoko. Toho vodopádu tryskajících emocí a srdceryvných výlevů jsem byl ušetřen, protože jsem stál celou dobu pod ním, a tak mě ohodilo jen pár kapiček. S tímhle si na mě film moc nepřišel. O mnoho lepší dojem vyvolala brilantní technická stránka filmu, kdy Tsunami, které se po několika minutách vřítí na scénu, je mimořádně vyvedeno. Jenže svůj vrchol si film odbude zhruba v úvodní nabité půlhodince, a to bylo přede mnou ještě téměř 80. minut filmu, ve kterých se zase toho tolik bombastického nedělo. Za zmínku stojí chlapcovo zapálené pobíhání po místní nemocnici a hledání přeživších z jiných rodin anebo úlevné shledání nezraněných členů rodiny, protože jejich matka zbytek filmu proležela. Prvních 45. minut bylo skvělých, ale poté film začal stagnovat, působil natahovaně a nebylo výjimkou, kdy se dost vlekl. Přesvědčivý obraz zkázy v tomto líném pojetí by vystačil sotva na hodinku filmu, ale tady se to protáhlo o poměrně slabou třičtvrtěhodinu navíc. Paradoxně se síla tohoto Tsunami postupem času dost otupila a vznikl film, co jen nepřetržitě ždímal emoce. Když už to trvalo tak dlouho, osud rodiny mně byl celkem na věšáku a stejně se všichni zachránili. Klady: mimořádně působivá Tsunami smršť + přesvědčivé herecké výkony + několik vypjatých scén + neotřelé téma + brilantní technická stránka filmu + režie s velkým potenciálem. Zápory: od poloviny došlo k velké stagnaci - rozvleklý děj - přehnané ždímaní emocí - slabá dějová struktura - předlouhá stopáž - skutečné události byly zřejmě dost upravené. 60% (27.03.2013)

Jedno oko v domově pro padlé dívky nezůstane suché. Tento námět se dal natočit bez sentimentu, s mírným sentimentem, s hollywoodskou hromadou sentimentu, nebo ještě hůře, takto. Prvních pár minut se nic neděje a pak vypuknou orgie sentimentu, které ne a ne skončit ani u závěrečných titulků podmalovaných tesknou hudbou. (06.07.2015)