Tsunami: Následky

„Ale jo, dobrý, vlastně velmi slušný,“ řekne si divák po projekci téhle s úctou natočené televizní minisérie. Jak název napovídá, připomíná jednu z nejtragičtějších živelných pohrom v dějinách lidstva. Tvůrce až tak nezajímal rozměr katastrofy, nýbrž osudy těch, kteří přežili, ztratili, doufali, hledali, trpěli, dokumentovali, pomáhali. Vyrovnáváním se s následným chaosem je totiž jen začátek, postupně se seznámíme s osudy zarputilého novináře, manželského páru, který marně pátrá po šestileté dceři, mladého vesničana, matky, která přišla o manžela a teď bojuje o život syna, dobrovolné pomocnice a dalších, které se postupně prolínají. Působivé memento tahají do vyšších pater zejména civilní herci – Tim Roth, Chiwetel Ejiofor, Sophie Okonedo nebo Toni Collette. Bez zbytečných happyendů, bez dynamiky katastrofických velkofilmů (paradoxně onen spád a tempo jsem ale místy postrádal), bez důrazu na naturalismus (přesný opak nedávného dramatu Nic nás nerozdělí, s kterým ho na druhou stranu spojují poměrně neuvěřitelné náhody). 70% (24.02.2013)

„Všetci to nazývajú prírodnou katastrofou. Neviem, čo je prírodné na sile, ktorá takto udrie na Zem.“ Pôsobivá rekonštrukcia skutočných udalostí. Dva roky po udalostiach z roku 2004 sa spojilo HBO s BBC a vytvorili cenenú televíznu mini-sériu o tom, ako obrovské tsunami, vyvolané zemetrasením v Indickom oceáne, spustošilo nielen oblasti Indického oceána, ale dôsledky boli viditeľné napr. aj v Arktíde (okrem obrovských hmotných škôd zomrelo takmer štvrť milióna ľudí, desaťtisíce boli nezvestných resp. sa nenašli ich telá). Tvorcovia si uvedomili, že takú desivú udalosť nemá zmysel afektovať patetickými dialógmi a spomalenými zábermi, kedy požiarnik obetuje svoj život za život dieťaťa a jeho psíka. A tak je všetko realistické a uveriteľné. Miestami možno až príliš. Nikto z hlavných hrdinov nie je bezchybný, ale ani vyložená sviňa. Gestá, ktoré v bežných hollywoodskych veľkofilmoch vnímame ako hrdinské, dostávajú v tejto snímke dojemný, ľudský rozmer. A rozhodnutia postáv berú dych svojou „realitou“, ktorú nemáme morálne právo súdiť (žena, stratiaca dcéru, si v nemocnici privlastní svojej dcére fyzicky podobnú sirotu). To všetko bez „prehnaných“ hereckých výkonov, ktoré sú ale takmer do jedného skvelé (tradične poteší výborný Tim Roth ako novinár, ktorý až tvárou v tvár obludnej sile nájde svoje ľudské Ja). (17.02.2010)

Jasný útok na city hneď z prvých línií. Hneď od začiatku scenár vybalí najpôsobivejšie zábery a až do samého záveru pokračuje sériou extradramatických a ťažko stráviteľných situácií a scén. Príbehy a osudy ľudí po katastrofách sa stali vhodnou a hlavne hodnotnou korisťou pre sfilmovanie, no keď je film natočený s citom, dobrým scenárom a kvalitnými hercami, nemám nič proti tomu, dostať sa na chvíľu do sveta obrovskej tragédie, prežívať zdesenie a súcitiť s jej hlavnými aktérmi. HBO produkcia znova natočila veľmi pôsobivý a realistický film. 85%. (26.09.2008)

O triedu lepšie ako pátosom prekypujúci snímok Nič nás nerozdelí (2012). Rovnaká téma, úplne iné spracovanie, aj keď ani tu sa pri pár scénach tvorcovia tomuto pukerlíkovému nešváru neubránili, bolo to však v norme, pričom sa to celkom stratilo v mori prirodzenosti a reálneho vykreslenia tejto smutnej udalosti. Čo mi najviac vadilo, tak to bola úplne zbytočná novinárska linka ohľadom thajskej vlády a jej vyvlastňovaniu pozemkov na nové hotely. V týchto pasážach snímok strácal na emotívnej sile a kontraproduktívne tak skĺzaval do nudy politikárčenia a údajnej "senzácie". Nebyť toho mohlo ísť o fantastickú katastrofickú drámu s reálnym spracovaním, hlavne keď tiež uvážime výborné herecké výkony väčšiny zúčastnených. Aspoň tretina stopáže preč a bola by to emocionálna bomba, takto len slabší nadpriemer. 70/100 (19.05.2016)

První díl filmu přesvědčivý, zkáza, zmatek, šok a utrpení přeživších se produkci HBO podařilo divákovi naservírovat opravdu realisticky. Druhý díl stále působil dost realisticky, zoufalá bezmoc, marné hledání, liknavé jednání úřadů... akorát ta "senzační" novinářská linie mi kdovíjak nesedla: "vláda věděla, že se to stane a nechala k tomu dojít, aby se postavily nové hotely na území zničených rybářských vesnic". Laciné, jakoby z jiného filmu, vždyť ten zbytek se věnuje převážně lidem, jejich křehké psychice i duševní síle. Herci odvedli dobrou práci, Tim Roth byl coby novinář naprosto přirozený, černoška se ztraceným dítětem mi, pravda, víc lezla na nervy než vzbuzovala lítost. A maskér Giny McKee se moc nevyznamenal - na trpící matku a čerstvou vdovu vypadala stále příliš hezky nalíčená (herečka to naštěstí zachraňovala svým projevem). Emocí (slz) v této konkrétní linii vůbec mohlo být víc. Oceňuji, jak se scénář ve většině případů vyhnul klišoidním happyendům, ale popravdě, druhý díl jsem sledovala nečekaně vlažně, skoro jsem se nudila. Výsledný dojem 65%. (15.01.2010)