V zemi krve a medu

O Angelině Jolie nemám vysoké mínění ani jako o herečce, takže k jejímu režijnímu debutu jsem přistupoval se skepsí. Ale lákalo mě téma, takže šanci jsem tomu dal. A nedopadlo to zase tak zle. Ten motiv zakázané lásky byl sice unavující, ale jinak to podání bosensko-srbského konfliktu bylo řádně syrové i realistické a i když to nebylo tak intenzivní, jako podobně laděné As If I Am Not There, dokázal se film v určitých momentech zavrtat pod kůži. Druhou věcí je jednostrannost, se kterou Jolie na balkánskou válku nahlíží. Tohle a nepochopení mentality mě dlouhodobě rozčiluje, ale to je vesměs problém všech amerických režisérů točících filmy o evropských konfliktech, takže to bych zase tolik nevyčítal. Celkově příjemné překvapení se slušnými výkony vesměs neznámých herců. Jisté rezervy tu samozřejmě jsou, ale nemyslím si, že by ta vlna kritiky byla zasloužená. 65% (02.10.2014)

Moc nerozumím tomu, proč si Angelina Jolie jako svůj režijní debut vybrala tak těžkou látku, proč nešla po malých krůčcích. Troufám si říct, že nějaký potenciál v sobě určitě má. První polovina filmu totiž není vůbec špatná, vlastně jsem byla až mile překvapená. Chyběla tam sice taková ta naléhavost na diváka, kterou ve válečném dramatu zkrátka potřebuji, ale bylo to na takové hezké 3*. Ovšem druhá polovina silně skřípe, tam si divák uvědomí, že ten film vlastně nic moc nenabízí. Válka ustupuje do pozadí a centrum filmu tvoří milostný příběh dvou lidí, který je ale celý strašně divně napsán a pojat. Film mě přestal rázem úplně zajímat, Angelina se snažila dopracovat k silné pointě, ale jako by vlastně nevěděla, jak se k ní dostat a neskutečně to natahovala. Nejslabší stránkou filmu je tak bez debat scénář. Jako tvůrčí debut se určitě nejedná o šlápnutí vedle a vlastně se nebudu bránit dalšímu případnému projektu Angeliny. Při mém hodnocení se ale dívám pouze na to, jak na mě film zapůsobil a V zemi krve a medu na mě vlastně ve výsledku nezapůsobil nijak. (26.04.2012)

Život mladých milenců Danijela a Aljy by se možná ubíral úplně jiným směrem, nebýt bosenského konfliktu. Každý na jiné straně barikády, a ani jeden si nemyslí, že by se měli ještě někdy setkat. Ale vše se změní, když je Ajla zatčena vojenskou jednotkou, kterou shodou okolností velí právě Danijel. Ten nemůže před svými muži dát najevo své city k Ajle, ale na druhé straně ji stále miluje a napospas svým mužům ji také nechat nechce. Oba jsou tak nuceni žít ze dne na den, a doufat, že válka skončí dříve, než jejich vztah bude prozrazen... Dobře, oprostím se od toho, že na režisérské stoličce usedla Angelina Jolie, která větší parádu udělá před kamerou (mimochodem, to je nějaká nová móda, že si každý herec chce natočit vlastní film?). Dokáži se taktéž oprostit od pohledu na bosenský konflikt z pohodového života daleko za velkou louží (navíc ani já o tom konfliktu nevím o moc víc, než nám je prezentováno médii, a nerad bych odsuzoval jednu či druhou stranu). Nicméně i při tomto všem mne film nijak nedokázal zaujmout - spíš jsem se nudil a ani válečné a ani sexuální scény mne nějak nedokázaly dostat z letargie, A spousta náhod, kdy se Ajla dostala do rukou vždy Danijelovi mne trochu iritovala. Přesto všechno jsem uvažoval o vyšším hodnocení, jenže posledních asi deset minut, kdy sám velký Danijel vezme do rukou samopal a jde si to s nepřáteli vyřídit ručně a hlavně úplný závěr - to už mi fakt přišlo, že Angelina nevěděla kudy kam a jak to celé ukončit (přece jen, happy end se k tomuto filmu dvakrát nehodil). Takže tak.. (21.08.2012)

Jak snadné je vysmívat se režijnímu debutu Angeliny Jolie coby naivní fantazii luxusem obložené americké celebrity nebo obecně coby hollywoodské melodramatizaci evropského konfliktu. Na druhou stranu si ale přiznejme, že "V zemi krve a medu" není v zásadě v ničem odlišné např. od respektovaného či přímo vyzdvihovaného "Pianisty". Tedy pouze v tom ohledu, že "Pianistu" režíroval etablovaný tvůrce a spiklenecký miláček evropských festivalů, zatímco na snadném terči v podobě Angeliny Jolie si může evropská kritika brousit svůj ostrovtip, jak se ukázalo při premiéře na Berlinale. Jistě, že u Jolie, která se angažuje ve všemožných charitativních akcí, bude v jejím pohledu na jugoslávskou válku přítomná nějaká zkreslující ideologie, jenže zde je alespoň od začátku jasné, že se jedná o politický pamflet, což ale řada jiných tvůrců točících o válce, festivalového seladona Emira Kusturicu nevyjímaje, nepřizná. Přinejmenším lze uznat, že se novopečená režisérka a scenáristka zaměřuje na ženské aspekty války, jako je sexuální násilí, a nepředkládá jen další macho fantazii. 5/10 (20.06.2012)

,,JSOU LIDI, CO NEMAJÍ NA VYBRANOU....“ /// Bosna a Hercegovina, 1992. Obyvatelstvo rozdělit na muže a zbytek. Muže voddělat a zbytek rozdělit na hezký a nepotřebný…. (jo, jo, chlapi to maj vždycky jednodušší). Novodobej koncentrák v režii Srbáčů. Žádnej muslim nebude šlapat po zemi nasáklý JEJICH krví. Ale svět to všechno vidí … (jasně, jako vždycky). Ajla a Danijel. Ona muslimka, on srbský velitel. Na pozadí jejich příběhu sledujeme výpověď o těch, kdo ve válce nejvíc trpí. Trpí proto, že jsou bezbranní. Lidsky zajímavá, hnusná a pravdivá první hodina. SRBOVÉ JSOU HNUSNÍ VŠICHNI! A taky Češi a Poláci… (cože? Jako i já?) Porušování snad všech lidských práv, Ženevský úmluvy, lidskosti. Válečná love story o nocích (i dnech) s nepřítelem plná genocidy (,,Proč jsi se nenarodila jako Srbka?“). Ano, druhá půlka je trochu i cestou do duše, ale nečekejte žádný romantický rozjímání. Náhodou na to, že Angelina ten film udělala vlastně celej sama (kurva, jak si zahrála ty chlapy?), tak to není vůbec špatný! Má to emoce, sex i krev a navíc, kdo nevěří, ať se zeptá v Srebrenici. 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že to Angelina Jolie myslí s UNHCR fakt vážně! 2.) Su tak trošičku sadista. 3.) Srbsko je nasáklý (i) mojí krví. 4.) Thx za titule ,,sonnyboy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (29.08.2012)