L'Apollonide - Souvenirs de la maison close
Nevestinec
House of Tolerance
House of Pleasures
Režie:
Bertrand BonelloScénář:
Bertrand BonelloKamera:
Josée DeshaiesHudba:
Bertrand BonelloHrají:
Adèle Haenel, Jasmine Trinca, Hafsia Herzi, Noémie Lvovsky, Céline Sallette, Pierre Léon, Lucie Borleteau, Frédéric Epaud, Guillaume Verdier (více)Obsahy(1)
Přelom devatenáctého a dvacátého století - období velkých sociálních změn - postihl také proslulé pařížské nevěstince. Uzavřenému světu, v němž se na jedné straně nabízela krása a potěšení ale i ponížení a bolest, hrozil zákaz. Francouzský režisér Bertrand Bonello vyšel v příběhu o „vzpomínkách z nevěstince“ ze současné sociologické studie o pařížských „domech lásky“ na přelomu století. Filmový obraz prostitutek a jejich zákazníků zbavil lechtivého a povrchního pozlátka, který nahradil o poznání živočišnější atmosférou. Do popředí se dostávají autentické osudy dívek, jejich rivalita i přátelství, ale i dobové volání po obratu k rádoby humánnější společnosti. (Festival francouzského filmu)
(více)Recenze (118)
Překrásný titulkový úvod, permanentně zšeřelá atmosféra, všezahalující závoj smutku, odevzdanost osudu, nesplnitelné naděje, odraz dekedence a zcela nepatřičná, přesto odpovídající hudba zaslouží šedesát procent, a i když se víckrát neuvidíme, ten vnitřní prožitek mně už nikdo nevezme... ()
Na Bonellův Nevěstinec jsem se velice těšil, možná až příliš, protože má očekávání nebyla tak docela naplněna. Na můj vkus byl film až příliš roztříštěn velice svévolnou, avšak nikoli nezajímavou střihovou skladbou a nezřetelným, roztěkaným příběhem. Jakoby režisér chtěl, aby se divák dověděl co nejvíce informací o každé jedné prostitutce a v důsledku toho těká mezi postavami a neví, na kterou se primárně zaměřit. Vizuálně je film opravdu povedený, ale ani zde nebylo mé chtivé já dostatečně ukojeno - dokázal bych si představit ještě o kus větší kameramanské orgie. Uměleckého zážitku se mi určitě dostalo, ale poněkud nekonzistentního a ne úplně plnohodnotného. Občas jsem se u té které scény ptal sám sebe - nasvíceno skvěle, barvy nádherné, výběr hudby výborný, ale proč mám pocit že to tak úplně nefunguje? V každém ohledu tomu prostě kousek něčeho chyběl. Na druhou stranu, například dvě nebo tři scény, kdy jsou čteny dopisy a zároveň je obraz rozdělen na několik částí nebo se odehrává variabilně nastříhaná scéna, jsou výtečné, sice poněkud náročné na vnímání, ale současně z nich plyne potěšení. Na podobné téma se mi vybavují dva filmy, Malleho Děvčátko, které se mi líbilo o trochu víc a letošní Sleeping Beauty, která byla naopak neporovnatelně méně kvalitní než Nevěstinec. ()
Vizuální nářez z francouzského stylového bordelu z doby, kdy ještě syfilis uměl pěkně ozdobit ksicht. Dokonale frivolní hadry, dokonale rozmanité děvky tvarů, které oscilují mezi uvolněnou a dnes již neviděnou přirozeností a mezi erotickou odpudivostí. Atmosféra pikantní. Místy jsem na mou cundu měla pocit, že tu směsici pachů šampaňského, spermatu, potu a nějakého těžkého parfému od Coco Chanell naprosto zřetelně cítím v ovzduší. Celé se to line líně a pomalu, žádné frenetické šukačky nebo drsně dramatický úderný příběh nečekejte. Přesto to nepostrádá smyslnost a v zákulisí továrny na rozkoš je taky na co se dívat. Třeba pravidelná lékařská gynekologická prohlídka osazenstva . No to mě poser, kromě kulis je to vlastně pořád ten samý opruz jako kdysi. Uchylné praktiky prasáků se dnes přesunuly na internet, ale je to taky pořád ta stejná písnička (a vsadím se, že valnou část jich vynalezla právě francouzská buržoazie). A když se trochu zavrtáme do duší těch nevěstek, pořád tam bude za oponou ta masa smutku, rozervanosti, otupělosti až tuposti, rafinovaný smysl pro předstíraní povolnosti a ještě něco, na co nikdy nepřijdete, pokud jste v minulém životě právě v takovém bordelu nepracovali. Neřeknu! (za velké mínus považuji kromě místy nezáživného děje hlavně naprosto otřesně zvolený soundtrack. Zejména píseň Night in white satin se v jednom místě vyjímala asi jako nateklá Dáda Patrasová na koncertu Megadeth.) ()
Dobre natočený podrobný náhľad do života prostitútok medzi stenami nevestinca na prelome 19. a 20. storočia. Ale v podstate nič viac. Sú to len epizódky z tohto prostredia, navyše na pomery, v ktorých sa to odohráva, asi celkom bežné. Zaujímavá nuda, ktorej najsilnejšou stránkou je asi soundtrack. Alebo kamera, ale hudba určite prekvapí viac. A tie biele slzy na konci, to bola chyba. Treba občas niečo nechať aj na divákovej predstavivosti. ()
Filmy podobného typu veľmi neobľubujem. Je to jednoducho preto, lebo celá tá neschopnosť intímneho zblíženia, tej neuveriteľne zžierajúcej samoty a poníženia je pre mňa v mnohých smeroch nepochopiteľná. Sonda do života pobehlíc prvej triedy, ktorých sny zostanú navždy nenaplnené a ktoré sa stávajú bábikami v očiach chlípnych mužov, je po mnohých stránkach tragická a smutná. Film je z 99% natáčaný v interiéroch, zachytávajúc obyčajné dialógy všetkých žien. Znázorňuje jednak ich všedný život a jednak perverznú spoločnosť, ktorá si z nich robí otrokine svojich túžob, pričom oni sami túžia po slobode. Jedna z mnoha vecí, ktoré na tomto filme oceňujem je, že nahota tu nepôsobí samoúčelne a ani eroticky. Každá nahá scéna je smutná a deprimujúca. Bonello rozhodne natočil zaujímavý film, ktorému k väčšiemu katarznému momentu chýbalo niečo silnejšie a dramatickejšie. Film je detailný, mozaikovitý a zbavený pre túto tému tak potrebnej dramatickosti. Na jednej strane to posilňuje realizmus daného diela ale zároveň sa radí do kolónky pre náročného diváka. Ale aj v tomto smere neukazuje nič nové. Ale rozhodne stojí za videnie. ()
Ono jde opravdu jen o "vzpomínky z domu lásky", jak to naznačuje již podtitul filmu. Pokud nečekáte silný a sofistikovaný příběh, budete odměněni silně působícím pohledem do života skupiny padlých žen s občas doslova hmatatelnou atmosférou, výbornou kamerou a skvěle vybranou hudbou. Líbilo. 8/10 ()
Souvenirs de la maison close. ()
Tak trochu osobnější a soukromější a intimnější Black Dahlia :) Ale divák by neměl čekat nějaké vyšetřování, pátrání nebo dokonce odhalování PROČ. L'Apollonide je zkrátka takovou sondou do každodenního života prostitutek v lepším bordelu kdesi v Paříži. Mně se tahle nedějovost líbila. Mělo to totiž svůj účel - film se tak zaměřil zejména na vztahy mezi dívkami a mamá a na to, jak ony samy vnímají svůj životní osud. Film nastiňuje jejich sny (vdát se, být bohaté), obavy (syfilis, podivní zákazníci a někdy dokonce úchylové) a jak jsem už napsala - hlavně všední problémy. Jaká má prostitutka být, co má dělat, co nedělat. Poslední scéna jako by byla poselstvím do přítomnosti: bordely a jejich osazenstvo se ani během sta let nezměnilo. Svými hrami s retrospektivou mě Bonello několikrát úplně dostal. ()
Brillantní, krásné a vypiplané.. na tenhle mikrosvět bych mohl koukat věčně.. Lehce postmoderní forma a přísná estetika tvoří atmosféru a prostor pro jemné rozplétání jednotlivých charakterů a jejich vzájemných vztahů.. Je to omamné, melancholické, dojemné, vtipné i napínavé.... Holt i luxusní nevěstky maj tvrdej chleba, ale to pouto (o kterém je tenhle film v prvé řadě) které k sobě holky šněruje je silnější než sex, prchavá láska, rodina nebo prachy..... Krása ()
Smutný a depresivní "dokument" ze světa francouzských (?) prostitutek a jejich klientů. Zpočátku mi ke konci 19. století neseděly o sto let starší šlágry, pak mi ale došlo, že je to ve světě obchodu se sexem stále stejné. Tváře i osudy zůstávají, jen tóny hudby se mění. Nemění se ani pokrytectví a faleš společnosti daleko od domů s rudými lucernami, což bylo ve filmu také znázorněno jasně. Hořká pravda si vysoké hodnocení zaslouží. ()
Rozhodně zajímavý snímek, který pohlíží na prostituky z trochu jiného úhlu než většina filmařů. Na dobové drama je to moc uzavřené v nevěstinci, jenže o sám režisér tvrdil, že to byl právě jeden z jeho hlavních cílů, zaměřit se především na nevěstinec jako budovu, která pro většinu mužské populace symbolizuje potěšení a prostor pro rozvíjení jejich perverzních fantazií a pro většinu žen vězení, z kterého není úniku. Mezi nejsilnější stránky filmu patří aspon pro mě rozhodně hudba (dost zajímavě zvolené kousky z 60. let) a také hudební doprovod, který údajně Bonello skládal sám. Vizuální stránka snímku je další kladný faktor, rekvizity a rozdvojování obrazu film obohacuje. Důvod, proč hodnotím pouze 3 hvězdy je ten, že jsem se s žádnou postavou nedokázal dostatečně sžít a především jsem si po skončení filmu vůbec nemohl říct, jestli se mi ten film vlastně líbil nebo ne. Jistou poetickou atmosféru snímek bezesporu má, ale příběh se v tom hledá dost těžko. ()
Zajímavý pohled na ne zrovna populární řemeslo, jen kdyby mě ten soundtrack tak nebyl do uší. Střih jsem místy zrovna nepobíral. ()
Řečeno s klasikem: "Svět se řítí do ďáblovy řiti", a ani to nájemné tělesné obcování není, co bývávalo za starých zlatých časů, neboť vše zachvátila barbarská amerikánská pseudokultura. A zde pozvedl čacký Bonnello svůj hlas, a s pomocí obrazových klišé evropského malířství 19. století natočil opus, který krutě obžalovává dnešní hamburgerizaci prodejného sexu. Film tento je monumentálním příspěvkem v boji za naše kulturní evropské bordely. ()
Na tomhle snímku je zásadní to, jak je nevěstinec zachycen. Syrovost, skoro až naturalističnost toho, jak jsou některé aspekty života v nevěstinci zaznamenány, jsou skutečně odzbrojující a dovedou hodně znepříjemnit sledování. Také je to dáno skutečností, že příběh samotný zde skoro není až tak důležitý jako jednotlivé epizody. ()
Dost těžký a vnitřně velmi depresivní film. Postrádá sice jednolitý děj, dokáže ale udržet pozornost celou dobu. Osudy žen jsou hodně zajímavý a smutný. Stávají se věcmi a doufají, že je někdo vykoupí. Celý film je zahalen do zvláštní atmosféry nevěstince, jenž je světem sám pro sebe a platí v něm jistá pravidla. Schází se v něm svým způsobem ztracený existence, který tu dávají průchod svým zvráceným touhám. Herecký výkony do jednoho perfektní, vůbec jsem neměl problém uvěřit. Jestli mi něco vadilo, byly to občasný režijní hrátky (mnohdy samoúčelný rozdělení plátna na části) a závěrečná oslava v maskách, která měla mít evidentně nějaký skrytý význam, který jsem nenašel. Trošku mimo (ale spíš časově) mi přišel úplný dovětek, kterej tam tak úplně nesedl. Oceňuju ale celkovou obrazovou kompozici a nasnímání. Kolem a kolem hodně zajímavej zážitek a možná bych v budoucnu dal ještě opakovačku. 80% ()
Dôvera, piková desiatka a veľká čierna mačka prinášajú nešťastie. L'apollonide (Souvenirs de la maison close) prináša pôžitok omamný ako návykové látky. 90% ()
Prostředí bylo dobře provedené, sice děj skoro žádný, ale dobře u toho utíkal čas. A ta holka s větším úsměvem mi připomínala Jokera z Temnýho rýtíře by se k němu hodila do party. ()
75% Kino. Originální snímek s hodně zajímavým námětem. Nejvíc mi v hlavě utkvěla černá puma a ,,joker´´ v ženském podání, který byl možná hrůzostrašnější než samotný heath ledger... Po dvanácti letech jsem si musel zakrýt oči kvůli scéně s nožem, která byla neskutečně vymakaná. ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 2011 - Nominácia na 1. cenu ()
Působivá atmosféra veřejného domu z přelomu 19. a 20. století. Já jsem po filmu sáhl zejména kvůli mé oblíbenkyni Jasmine a pocit mám rozporuplný. Jak už jsem psal atmosféra ano, problematika dívek, jejich styl života, dluhy, špatná hygiena, přístup ke své práci, děti "bordelmámy" vyrůstající v tomto domě, to vše je zajímavé, ale na druhou stranu, jakoby snímek ztrácel tempo a v podstatě i nějaký děj. Neustále se točící stejné scény dokola, i když on to možná byl záměr, jelikož to byl pro holky nekonečný stereotypní kolotoč. A zrovna Jasmine musela hrát Julii, která dopadla nejhůř :-) ()