Jen Bůh odpouští

Zrazu máme pocit, že Refn točí len preto, aby nám dal najavo o koľko je lepší ako my všetci ostatní. Na rozdiel od Drive, Bronsona alebo Valhaly mu to ale vôbec nežerieme. Ukazuje sa, že aj ten najväčší art potrebuje stále povrchné barličky ako motiváciu, zmysel a cieľ. Refn rád a celkom zámerne experimentuje s tým, že nám ani jedno nedopraje. Púšťa sa tak na tenkú hranicu, pretože riskuje, že sa tým úplne znemožní. Je možné sa vymaniť zo základného princípu výpravy? V Drive bol tajuplný hrdina obklopený zámermi a stimulmi iných postáv a my ako diváci sme sa potom mohli niečoho chytiť a hľadať tieto základné prvky aj v ňom. Ku koncu sa navyše odhalili aj niektoré jeho vlastné emócie. Len Boh odpúšťa však postráda akýkoľvek pevný bod, akúkoľvek základnú istotu. Nejde o nedopatrenie, ale o zámer. Vlastne vôbec nie je ľahké niečoho takého dosiahnuť. Skúste si natočiť celovečerný film, v ktorom nie je u jedinej postavy jasné, o čo jej ide, čo chce a o čom premýšľa. Máme tu teraz film, v ktorom postavy tvrdohlavo odmietajú hovoriť, pomaly chodia po Bangkoku a raz za čas niekto niekoho rozseká na kúsky, vypichne mu uši a rozreže oči. Ok. Vieme, že takýto film ide natočiť, ale čo s tým ako máme robiť? Možno na tom budete lepšie, ale vo mne taká snímka nedokáže vyvolať nič. Refnovo ego implodovalo a výsledku jeho aktuálnej snahy - byť lepší ako celý svet sa dá leda smiať. (26.05.2019)

Je to vydarený umelecký thriller od Nicolasa Winding Refna. Má dosť dobrý príbeh o Američanovi žijúcom v Bangkoku, ktorý sa tu so svojou rodinou a priateľmi venuje nelegálnym obchodom. Ale keď raz jeho brat znásilní a zavraždí mladé dievča zarábajúce si vlastným telom, rozbehne sa kolotoč pomsty, keďže jeho matka, šéfka zločineckej organizácie, ale aj policajný dôstojník s nekompromisnými metódami sa nezastavia, až kým to celé neskončí v ich prospech. A muž sa musí rozhodnúť, ako sa k tomu celému postaviť. Spracovanie sa mi páči, ale k dokonalosti tomu ešte trochu chýba. Téma pomsty už bola spracovaná mnohokrát a všetkými možnými spôsobmi, ale aj tak to dokáže stále nadmieru zaujať. Film sa väčšinu času nesie v úplne pomalom tempe, takže o nejakom zbesilom akčnom thrilleri sa tu určite hovoriť nedá, no s tým aj tak nemám ani najmenší problém. Dej je aj napriek svojmu minimalizmu zaujímavý, nájde sa tu množstvo výborných situácií, pôsobí to tak zaujímavo nejednoznačne, správne úchylne a navyše sa to po celý čas nesie v skvelej atmosfére. A občas zaujme aj nejaká krvavá sekvencia, dokonca nechýba ani karaoke, takže tu sa je po celý čas na čo pozerať, umelecký dojem je výborný. Čo sa týka akcie, očakávane to o ňu ide až na poslednom mieste, takže jej moc nie je a ešte aj z nej je časť mimo záber. Ale nemyslím, že by to bol problém, pôsobí to dostatočne surovo a krvavo, takže svoj účel to splní. Herecké obsadenie je na tom dobre, tu prakticky ani nie je plnohodnotný hlavný hrdina, skôr sa priestor delí medzi niekoľko výrazných, ale bavili ma všetky. Ryan Gosling, postava jeho matky, priateľky, policajný dôstojník, tu nemám problém. Réžia a technická stránka sú perfektné, prvotriedny vizuál, skvelá atmosféra, vynikajúca kompozícia záberov a skvelé využitie atraktívneho prostredia, hlavne interiérov, takže nemám čo vytknúť. A chválim aj hudbu, miestami mi veľmi sadla. Na plné hodnotenie to síce nie je, k tomu by som potreboval ešte trochu upraviť scenár, ale aj tak som veľmi spokojný, úplne nekomerčný film a v rámci Refnovej tvorby si ma získal najviac. 81% (21.07.2013)

Předchozí jeho filmy na mě vždycky něčím silně zapůsobily, ať byly obsahově sebeprázdnější, bohužel OGF je tím prvním kde nic nebylo. Dost s tím má asi co dělat prostředí (nějaký Bangkok mi nic neříká), možná absence jakýchkoli poutavých zvratů a momentů, také nepořádek v tom, kým je vlastně Goslingův charakter. Kromě násilí, ale ani to nebylo oproti DRIVE nebo VALHALLA nijak umocněno děním na plátně. Nepospíchal jsem, nebyla to pro mě nuda, ale prostě příliš taková ta artovka, jakým už se chytře vyhýbám hodně širokým obloukem. (27.09.2013)

Refn ujel. Goslingův zadumaný a mlčenlivý hrdina (už zase), který pronese pouhých 18 vět (slovy: osmnáct), je existenčně neukotvený (už zase). *Spoilery* Navíc trpí těžkým Oidipovým komplexem a na konci si sáhne mamince do lůna, aby to zhýčkaným divákům bylo zcela jasné. Do toho explicitní násilí (už zase) - u Refna už však zcela očekávané. Obzvlášť nechutná je scéna mučení - ušní bubínek vs. jehlice do vlasů. Kameraman Eyes Wide Shut nabízí dlouhé statické záběry a vizuální hrátky se světly, v nichž dominují červené a žluté stíny spolu s lampiony temného Bangkoku. To je však v kombinaci s vyprázdněnou narací těžkou diváckou výzvou a člověk má chuť nemožné, nekomunikativní, ba paralyzované postavy proplesknout. Jedinou "normální" postavou je matka v podání velmi charismatické Thomasové, kterou však jako kdyby Refn chtěl za její živost potrestat smrtí, což ostatně udělá, zatímco desperáta nechává žít.../// Nemám nic proti debutantům nebo neokoukaným tvářím, ale absolutně neznámý thajský herec Pansringarm v hlavní roli coby mačetový policista s poněkud nekonvenčním stylem výkonu povolání, neutáhne ani 90minutový film./// Skladatel Martinez vykrádá sám sebe. 50 %. [Kino] (30.05.2013)

Že by prozatimní zklamání roku? Nejspíš. Vlastně to ale potvrzuje jen Refnova slova, že s Drive se snažil skoro až o komerční film. Také jeho bangkokská štace má pár světlých momentů, výtečnou Kristin Scott Thomas a hypnotický soundtrack. Jenže film naprosto postrádá atmosféru a Refn se naprosto ztrácí ve své artistické onanii plné pohledů do prázdna. Asi největším průserem ale je, že Goslingova postava je zde absolutně nezajímavá a rozhodně nejslabší z celého filmu. Ryan Gosling tak vlastně ani nemá co hrát a jen s marným pohledem stále čumí do kamery či na místní prostitutky. Celou tuhle příběhovou a režijní mizérii tak zachraňuje hlavně postava policisty Changa. To je ale dost málo. 50% (24.07.2013)