Konečná

Arnold se možná mohl vrátit v lepší formě, ale těžko stylověji. The Last Stand je ukázkové "áčkové béčko", provázené mj. jedněmi z největších výbuchů smíchu v kinosálu od amatérského filmu na konci Super 8 - což je naštěstí myšleno jako pozitivum. Politováníhodné americké tržby bolí o to více, protože tohle si jeden z nejkrystaličtějších akčních snímků poslední doby rozhodně nezasloužil. Evropo, předveď se! P.S. Ji-un Kim a jeho práce s krvavými vizuálními efekty bere dech, ten chlap snad normálně nechal herce střílet do živých lidí! (21.01.2013)

Last Stand je absolutně nedoceněný film. Moc jsem toho od návratu mého oblíbence Arnolda Schwarzeneggera nečekal, ale byl jsem opravdu hodně příjemně překapenej a po celý film jsem se bavil. Ji-un Kim rozhodně neodvedl špatnou práci a ačkoli se to od něj nečekalo, připravil Arnoldovi důstojný debut. Film je plný stylových hlášek a akce, rozhodně vám na to doporučuji zajít do kina. Velice mě mrzí, že diváci film nedoceňují a do kina nechodí, z toho vyplývá že Konečná se při rozpočtu 45 mil.$ nejspíš zaplatí až dvd a blu-ray. To samé s Bullet to the head. Je mi jich obou líto...100%...[13.02.2013_Cinestar_Černý most] (14.02.2013)

OK, nechte hlavní postavu, která je napsaná někde mezi Waynem a Eastwoodem, hrát chlapa, který má těžký germánský akcent, v emocionálně vypjatějších scénách připomíná buldozer omylem zaparkovaný na výstavě jízdních kol a dělá fóry o tom, že je imigrant. Mázněte pod to soundtrack, který částečně frčí v těžkých basových ofenzívách, občas si šlehne modernu, někdy přeřadí na (asi ironickou) klasiku a často zajde pro fazole k westernovým předkům. A celé ať to natočí Korejec, aby to někdy připomínalo pohraniční western, někdy seriálový crap o texaských rangerech, někdy osmdesátkový akčňák a někdy modernu (furt jsem se nerozhodl, jestli ty überdigitální odstřihy v některých akcích jsou stylový záměr, nebo ne). Vznikne nejspíš film, který nejlépe funguje v segmentech, kde nikdo nehraje a nemluví. Problém je, že těch segmentů je tam moc málo a taky to, že Arnie ani v nové tisíciletí nehraje v komických / dramatických scénách o nic lépe než ve zlatých letech - a těch scén, kdy může po svém zaperlit sarkastickou hláškou je po čertech málo. Podstatný rozdíl oproti osmdesátkám je to, že už se na to nepohrnou davy. Škoda, poslední Postradatelní ukázali cestu, kudy tyhle staré tanky ještě projedou, jen to chce víc nadsázky, sebereflexe a méně pokusů "dělat charakter". Při závěrečné mlatě na digitálním mostě jsem se nedovedl rozhodnout, jestli cítit pobavení nebo lehkou lítost nad tou anachroničností. Kus od obojího nakonec, tahle Konečná. (07.02.2013)

Dobrá zpráva pro všechny atrofované, plešatějící otyloně, kteří v osmdesátých letech tahali na rameni svlečení do půl pasu nějakou tu třímetrovou kládu, aby udělali dojem na naondulované kikiny v plísňácích a síťovaných tričkách a při funění na benčpresu téměř neheterosexuálně, závistivě pokukovali po vybledlých, pokrčených fotografiích Mistra Olympie ve slipech, vytrhaných ze Západoněmeckých časáků, a cpali se rozmixovaným tvarohem a drcenými skořápkami ořechů kvůli objemu. Guvernátor je back, jak ostatně sliboval už nořivřší se se vztyčeným palcem do ingotu se zkapalnělým železem. Roky jsou však neúprosné a už zdaleka nevypadá jako ten přežraný, stažený králík, co si při kolébavé, nemotorné chůzi o sebe frajersky odíral ochlupení na gigantických femorisech a jemuž jsme se všichni tolik chtěli podobat. To, co se z něj vrátilo, spíše připomíná přestárlého šarpeje, kterému někdo omotal kolem krku krepák, a jemuž by to s jeho striemi a nadměrně vytahanou kůži slušelo v dalším pokračování MIB. Avšak kult je kult! Arnieho akcent i po sto letech za oceánem pořád zní, jakoby se každou chvíli chystal navléci do kožených kalhot a začít jódlovat, a jeho herecký talent nehoblovaného prkna prostě přinutí každého pravověrného funouška zamáčknout nostalgickou slzu, trochu opět rozpumpovatl na Kettleru své kefírovité bicáky, ulízat přehazovačku a zkusit ještě z posledních sil zachránit nějakou tu Sáru Connorovou ze spárů robotického dilda. Ruku na Superanabolon, zrovna dvakrát triumfální návrat se nekoná. Možná je to tím, že si scénárista ještě nevšiml, jaký máme dneska rok a v jednoduchosti spojené s topornými hláškami už síla přeci jen není, možná tím, že tam musel za každou cenu narvat supertrapného Jackasse v roli Raimiho retardovaného bratra Mixéra, který by se měl raději nadále nechávat kopat do koulí, žrát hovna a vylizovat houmlesákům podpaždí v reality show pro obráběče kovů a debilní závozníky. Tak či onak, na upocené tři to s namoženým trapézem nakonec vydá a nezbývá, než se děsit, jak bude vypadat babí léto GerontoConana, povislého krále Aquilonie. (09.02.2013)

Při žádném ze svých častých útěků do Mexika jsem si nepostavil vlastní most, neřídil jsem cokoli s označením ZR1 a ani jednou jsem si s policejním vrtulníkem nehrál na slepou bábu. Z tohoto úhlu pohledu mi zkrátka tento jednoduchý akční film dodal inspiraci a já jsem mu za to vděčný. Vždyť se tam tak pěkně střílelo, jezdilo i hláškovalo, že jsem ochoten velkoryse přehlédnout tu počáteční pohádkovou fantazii, při které bývalý pan guvernér sází spíše na své analytické myšlení než na tradiční bi-, tri-, quadri- a jakékoli jiné cepsy. (16.06.2013)