Ze světa lesních samot
Drama
Československo, 1933, 70 min
Režie:
Miroslav Josef KrňanskýHudba:
E. F. BurianObsah
-
Šumavský revírník a jeho pomocníci bojují proti pytlákům a pašerákům i za extrémních přírodních podmínek... První scénář Otakara Vávry. V NFA se dochovala pouze dodatečně sestavená kopie, která neodpovídá původní koncepci. Jedna z hlavních představitelek Emilie Sedláčková v průběhu natáčení zemřela a scénář musel být přepsán. (oficiální text distributora) -
Podle předlohy Karla Klostermanna, znalce šumavské přírody a tamních lidí, vznikl v první půli 30. let jímavý příběh o obtížné existenci v hlubokých šumavských lesích, kde si lidé připadají osamělí a touží po blízkosti někoho blízkého. Proto pan revírník pořádá nadřízené, zda by se mohl oženit - a je mu to povoleno. Novomanželka, dosud zvyklá na městský ruch, se však novým podmínkám jen obtížně přizpůsobuje. Do příběhu jsou ovšem zakomponovány další motivy, vedle milostných pletich jsou to zejména potíže s pytláky. Zajímavostí je, že hudební doprovod složil E. F. Burian, jenž si navíc i zahrál epizodku zpívajícího dřevorubce. (Artfilm)
Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
Marthos
Režisér Miroslav J. Krňanský patřil na počátku třicátých let k té nepříliš početné skupince tvůrců, kteří se úspěšně vyrovnali s příchodem nové zvukové techniky a dokázali jejích nevídaných možností beze zbytku využít. Krňanský měl v té době za sebou již několik němých filmů a tři zvukové adaptace klasických děl české národní literatury, spojené se jmény představitelů tzv. kritického realismu Svobodou, Herrmannem a Raisem. Na přelomu let 1932/33 k nim připojil významného šumavského písmáka Karla Klostermanna, jehož román Ze světa lesních samot tvoří jednu z prvotních částí později košatého cyklu povídek a črt z prostředí böhmerwaldských lesů. Krňanský zároveň poskytl příležitost mnoha osobnostem z řad umělecké avantgardy, Otakarem Vávrou počínaje a E. F. Burianem konče. Celý projekt byl bohužel postupně narušován několika problematickými aspekty, završených tragickou smrtí herečky Emílie Sedláčkové. Finanční kapitál výrobní společnosti byl ovšem silně omezen, zvlášť v období platnosti tzv. kontingentního zákona, proto byly provedeny jen nejnutnější úpravy, aby výsledný tvar získal alespoň základní pospolitost. Výběr hereckých interpretů naznačuje snahu prosadit na poli domácí kinematografie nové tváře, z nichž obstojí pouze Vladimír Borský v zajímavé masce mladého pytláka. Blanka Waleská opravdu není mou oblíbenou herečkou a celkově mám problém ji akceptovat v tomto období, navíc v sólových rolích jako je tato. Silnou a v podstatě přetrvávající devizou filmu jsou pak vynikající kameramanské záběry Václava Vícha, zachycující šumavské a podkarpatské exteriéry. Pokud bychom se zaměřili na diváckou úspěšnost, tak bez problémů zjistíme, že snímek se jen v pražských kinech hrál šest týdnů, což rozhodně není zanedbatelná cifra. Filmová rekonstrukce z padesátých let ovšem dosáhla svého maxima a z bídného fragmentárního materiálu se podařilo sestavit přiměřeně konzistentní drama, kterému by na druhé straně prospěla realizace zhruba o pět let dříve.(19.4.2010)
-
Pavlínka9
:D :D Myslím si, že je hlavně velice důležité, že na začátku filmu je významné upozornění, jelikož jinak by plno lidí mohlo být na pochybách, co je ten film vlastně zač. Ve snímku se to hodně projevilo, i když se hodně snažili ho "slepit" a dát do kupy...Ale i tak - chvilkama jsem se musela smát, protože něco "takového" jsem dlouho neviděla. Bylo hodně okamžiků, při kterých jsem se ztrácela, ale tak aspoň se pokusili ten snímek zachránit....(6.9.2011)
-
Atia
Na filmu mumím ocenit exteriérové záběry kameramana Vícha a Burianovu hudbu, jinak se jedná o úlet, i když film v dnešní podobě je pouhým fragmentem. Krňanský zkrátka kvalitním režisérem nebyl.(19.2.2010)
-
angorka
Krásný román, film stojí za starou belu. Za zmínku stojí záběry Šumavy, jaká v dnešní době již není :(((.(16.9.2011)
-
rigby
Z původního příběhu toho moc nezůstalo, ale jedna hlavní dějová linie je znatelná a na ní jsou tyto zbytky filmu postaveny. I přes značný zmatek je třeba ocenit záběry šumavské přírody či těžké práce dřevařů. V neposlední řadě také odvážné detailní záběry části obličejů, očí a rukou. Ale jinak má film hodnotu spíše historickou.(9.9.2011)
-
joywork
Knihy Karla Klostermanna mám rád, tedy i jeho stěžejní dílo "Ze světa lesních samot". Z nádherného příběhu, od kterého jsem se pro jeho napínavost a atmosféru nemohl odtrhnout, ve filmu nezůstalo naprosto nic. S knihou má film společnou jen nádhernou přírodu šumavských hvozdů a jména hlavních postav, jinak tak přetvořený paskvil oproti originálnímu příběhu jsem již dloho neviděl. Nevím, co vedlo scénaristu k tomu, aby přetvořil příběh k obrazu svému takto ohyzdným způsobem. Je mi záhadou,proč byl film v roce 1953 zrekonstruován a jestli by nebylo lépe toto "dílo" ponechat v archívu a natočit jej zcela znova. Jedno vysvětlení se ale nabízí. V padesátých letech minulého století se stavěla "železná opona" kolem našich hranic a tento film by ji částečně mohl z ideologického hlediska pomoci obhájit, neboť bavorští pytláci ,kteří přecházeli za úlovkem na české území, zde byli vyobrazeni jako bohapusté bytosti, kteří se kvůli své neochotě pracovat, radši živili tímto pokoutným způsobem a lidský život pro ně neměl žádnou cenu a tak ohrožovali poctivé české lesní zaměstnace.Tedy po poválečnému odsunu Němců z pohraničí voda na mlýn zastáncům ostnatých drátů. Ty dva body dávám za pár dobových vyobrazení šumavské přírody a za dokumentárně cenné záběry tehdejšího způsobu těžby dřeva.(22.2.2010)
