Hudba hrát nepřestala

Citlivá sonda do vzťahu rodiny ktorú postihlo odlúčenie a choroba....odlúčenie ktoré narobilo zla a vzájomného obviňovania sa ... postupné spoznávanie členov rodiny za týchto okolností a ich cesta k odpusteniu. Film sa odohráva v roku 1986 .... flashbacky sú samozrejme staršie....retro štýl na vysokej úrovni ktorý konečne nepôsobí rušivo ako v iných filmoch kde tú dobu je proste problém nájsť...šlágre časov minulých už len dokresľujú zvláštnu smutnú ( ale krásnu ) atmosféru filmu. Simmons exceluje v roli otca ktorý si prešiel svojou " hudbou " (18.02.2013)

,,VÍŠ CO JE TOHLE ZA PÍSNIČKU? VÍŠ, KDY JSEM JI SLYŠEL POPRVÉ?“..... /// Když syn nepozná rozdíl mezi tím, jestli u něho jste nebo ne, může i taková malichernost, jako je píseň v rádiu vyvolat spoustu pocitů a vzpomínek. LIDÉ JSOU NEUVĚŘITELNĚ SLOŽITÉ BYTOSTI... I s mozkovým nádorem můžete prožít chvíle radosti. Stačí milující rodiče a ...GRATEFUL DEAD! Že tu muziku neposloucháte??? Škoda, užili by jste si to daleko víc, protože tý hipísácký muziky tu je celkem dost. A taky – je třeba bejt nad věcí! (to na rozdíl od tý muziky jsem...) Oni totiž ty okamžiky, kdy si děti s rodiči (tátové se syny) nerozumí, jsou skutečný (stejně jako ta muzika). Určitě to není špatnej příběh, ale film.... a ta muzika..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám na mozku.... (no tak dobře, nechám toho....). 2.) Grateful Dead, Buffalo Springfield, Bob Dylan.... 3.) Eseje – ani ty od Olivera Sackse (ani kdyby se jmenovala ,,The Last Hippie“ zásadně nečtu. 4.) Thx za titule ,,Rea z1982“ a ,,sparks“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.01.2012)

Vynikající herecký výkon hlavní postavy - to musím skutečně vypíchnout na prvním místě. Výborný námět, upřímný příběh. Díky tomu zanechá svoji emociální stopu v paměti - pozitivní a zároveň mrazivou - to je asi na podobných filmech to, co je dělá jedinečné. Jednoznačně doporučuji společně se snímkem Čas probuzení. (11.06.2014)

Silný film s takovou spoustou perfektní hudby, který dojme snad každý kámen a každého člověka, který se na něj podívá. Již v polovině filmu jsem si musela sehnat alespoň ty songy, které sehnat šly, protože jsem naprosto posedlá perfektní muzikou. SPOILER Je smutné(a samotnou mě to ještě předtím napadlo), že si syn najde po takové době vztah k otci a on poté zemře - jenže zemřel šťastný a konečně smířený s tím vším. Hezké momenty, kdy se oba poznávali navzájem prostřednictvím hudby jsem strávila u filmu v záplavě kapesníčků a hlubší význam jsem také přikládala hudbě, která jakoby filmu dávala 4D rozměr a mnohem více mi přibližovala danou situaci. Kéž by bylo víc takových filmů! (29.01.2013)

Oslava hudby (a lidství). Hudba hrát nepřestala opisuje často se opakující paradox - tak prostý děj a komorní zpracování postihuje cosi hlubokého a nadčasového. Zdánlivě jednoduchý příběh jedné rodiny a zhoubnou nemocí postiženého syna, obvyklou to náplň obdobných melodramatických a žánrově spřízněných snímků, popisuje film Jima Kohlberga jakoby mimoděk mnohem významnější přesah - mezigenerační propast, která se rozevírá již od nepaměti s každou novou nastupující generací, s každým vymezením se synů proti generaci svých otců. Tématicky tak koresponduje s filmy o revoltě 60. let, éře květinových dětí, tedy patrně jedné z nejvíce rozevřených mezigeneračních propastí, jaké si lidstvo pamatuje. A nelze přehlédnout fenomén hudby, která hrála právě v 60. letech nezvykle významnou roli (a která se vnitřně pojí s každou generační revoltou). Každý, kdo si s přicházejícím věkem uvědomuje, že si ponese ,,svou" hudbu celým svým životem, je otevřeným divákem téhle originální muzikoterapie. Je to velmi sentimentální pohled, což ovšem k danému žánru patří, ale pohled namíru inteligentní a s ryze uvěřitelnými emocemi (tím nenarážím na fakt, že film je inspirován skutečným medicínským případem). Nelze také opomenout vynikající práci s herci a nepřehlédnutelné charisma obou mužských představitelů, (rodinná) chemie mezi nimi opravdu dobře funguje... Podobné filmy: Čas probuzení (28.04.2013)