Štyridsaťštyri

Paľo Bielik je nejtalentovanějším slovenským režisérem hraného filmu v poválečném Československu. V jeho filmech se objevují silné nacionální motivy, dá se říct, že zrcadlí jeho národní hrdost. Právě toto jeho přesvědčení dodává jeho dílu punc poctivosti. Nezapře Plickovu školu, osobně se domnívám, že pokukoval hodně po ruské kinematografii, odkud převzal ducha hrdinství, silnou dramatizaci až patetičnost. Na celkovém vyznění to ale spíše přidává nežli ubírá. Příběh se rozebírá pomaleji, aby v druhé půli nabral na tempu. Pokud mě paměť neklame, jde o první slovenský film zasazený do první světové války. (29.11.2016)

Nezdieľam až toľko nadšenia ako kolegovia. Námet je super, som rád, že som sa z tohto filmu mohol niečomu z našej histórie priučiť. Čosi som si naštudoval a musím uznať, že Paľo Bielik sa odklonil, resp. samotnú vzburu nám podal skratkovito. Mrzí ma keď z nosnej časti obsahu filmu mu autori akoby narýchlo venujú max. 10 minút. Bielik sa dosť venoval tomu čo predchádzalo vzbure, čo chcem pochváliť, lebo nám pekne predstavil hlavných protagonistov aj ich rodinné či vzťahové väzby. Burcovanie vojakov zo strany hlavnej postavy Viktora mi však pripomínalo sčasti komunistickú agendu - oni sú tí zlí a keď sa spojíme, tak pánov pošleme do kelu, v jednote je sila a podobné heslá, ono dosť tomuto dojmu dopomáha i štylizácia a kamera... Bielik bol v iných filmoch pre niekoho niekedy viac na hrane, v tomto kúsku to zase mne viac vadilo či vyrušovalo. Hercov si vybral vhodných, nad ktorými sa skvel v menšej role záporák Ctibor Filčík. (13.11.2018)

„Po tejto vojny nebude viac vojny lidu zmúdrejú nájdu ľudskú reč, zastane človek pro človeku a povie prosto, na čo je vojna." Tomuto naivisticko-patetickému konci, který pronáší jeden z odsouzenců na smrt, předchází místy až příliš rozvleklá a zdlouhavá zpověď jednoho z vojáků, kteří se v červnu roku 1918 v srbském Kragujevaci zapojili do vzpoury jednoho pěšího pluku rakousko-uherské armády proti jejich velení. Oceňuji dobře natočené bojové scény, byť jich tu vlastně zas tolik nebylo. Líbila se mi vcelku i hudba Milana Nováka. Pak tu je samozřejmě ono protiválečné poselství filmu ("Ľuda sme, na čo sa máme zabíjať."), což v 50 letech samo o sobě jistě stačilo k tomu, aby si film získal značné renomé. Nejsem si však jistý, zda to stačí k ocenění tohoto filmu o 60 let později. Ze slovenských filmů o světové válce se mi rozhodně mnohem více líbil Hollého film Signum laudis. (13.08.2018)

Film zalozeny na vybornem nametu a scenari, podporeny vybornou hudbou Milana Novaka. Zrucna je i rezie Pala Bielika, ktereho bezesporu povazuji za jednu z nejvyraznejsich postav slovenske kinematografie. Film ma ale nekolik hluchych pasazi u kterych jsem se malinko zacinal nudit. Slusne vykreslene jednotlive postavy. (10.08.2012)

"Prvý, druhý, tretí vystúpiť..." - toto si z filmu pamätá asi každý, kto ho videl, aj mne sa táto "hláška" vryla do hlbín mozgu ešte v ranej mladosti. Ale v tomto filme  (natočenom podľa skutočnej udalosti) sa toho deje oveľa viac. V prvom dejstve je najprv za zrnko romantiky a hneď potom dostane hlavný hrdina povolávací  rozkaz. Následujú vydarené bojové scény z fronty a zo zákopov, potom drsná cesta späť domov a napokon tretie, hlavné dejstvo o samotnej historickej vzbure našej menšiny proti rakúskemu veleniu. Začalo to tým, že vojaci dostávali málo jedla, ale hlavne, Rakúšania s našimi vojakmi jednali ako so psami a pritom očakávali, že budú poslušne brániť monarchiu. Vo filme je síce dosť pátosu, ale málokedy sa stáva, že je pátos tak zdravý, ako tu. Veľmi vydarený, poctivý vojnový (protivojnový) film. Tu je naozaj dôvod, na čo byť hrdý. Takmer päť. 83,5%. (12.11.2023)