Hvězda zvaná Pelyněk
Drama / Historický / Válečný
Československo, 1964, 81 min
Režie:
Martin FričHrají:
Jiřina Bohdalová, Vlasta Matulová, Rudolf Deyl ml., Jiří Sovák, Radoslav Brzobohatý, Jan Tříska, Martin Růžek, Josef Větrovec, Jaroslav Mareš, Gustav Heverle, Jaroslav Raušer, Čestmír Řanda st., Bohumil Švarc st., Zdeněk Štěpánek, Bedřich Prokoš, Míla Myslíková, Štěpán Bulejko, Jan Pohan, Blažena Slavíčková, Karel Houska, Mirko Čech, Karel Kocourek, Josef Šulc, Libuše Mincová, Jana Řídká, Ela Šilarová, Věra Ublová, Ladislav Herbert Struna, Jan Víšek, Zdeněk Braunschläger, Mirko Musil, Richard Záhorský, Vladimír Hlavatý, Jiří Cimický, Vladimír Linka, K. Kvasnička, Eduard Hauptman, Richard Lederer, Vladimír Pospíšil, Zdeněk ProcházkaObsah
-
Koncem května roku 1918 se do Rumburku vracejí navrátilci z ruského zajetí. Doufají, že válka už pro ně skončila. Chtějí svůj zadržovaný žold a pak už jen domů. Zatím se rádi pobaví v místní vinárně U Růže severu, kde zpívá a tančí temperamentní Tonka, která se svérázným způsobem sblíží s vojákem Nohou. Civilní obyvatelstvo strádá hladem a nedostatkem. V kasárnách a na cvičišti dále pokračuje rakouský dril. Jeho brutalita a nesmyslnost vyvolává stále častěji nespokojenost vojáků. A když se roznese zpráva, že mají znovu jít na frontu, dojde ke vzpouře. Navrátilci z Ruska, ovlivněni revolucí, vědí, jak si počínat. Ihned obsadí četnickou stanici a poštu. Nádraží dostane na starost neukázněný vojín Červenka. Ten se však staví nejdříve ve vinárně a mezitím feldvébl Klozberg podá zprávu o vzpouře do Litoměřic. Červenka také zaviní rozkol mezi vojáky. Zatímco menšina na Nohovu radu odjíždí vlakem, aby se spojila s dělníky, většina, vedená humanistickým idealistou kaprálem Vodičkou a vojínem Červenkou, se vydá pěšky domů. Na cestě jsou však zaskočeni přivolaným 18. regimentem, který do nich začne střílet. Vojáci, kteří na Vodičkovu výzvu již předtím odhodili zbraně, jsou pochytáni. Dostiženi jsou i navrátilci s Nohou. Tři z nich, Vodička, Koval a Noha, jsou odsouzeni k smrti. Zbytek rumburské posádky za několik dní nastoupí cestu na frontu. (oficiální text distributora)
Koncem května roku 1918 se do Rumburku vracejí navrátilci z ruského zajetí. Doufají, že válka už pro ně skončila. Chtějí svůj zadržovaný žold a pak už jen domů. Zatím se rádi pobaví v místní vinárně U Růže severu, kde zpívá a tančí temperamentní Tonka, která se svérázným způsobem sblíží s vojákem Nohou. Civilní obyvatelstvo strádá hladem a nedostatkem. V kasárnách a na cvičišti dále pokračuje rakouský dril. Jeho brutalita a nesmyslnost vyvolává stále častěji nespokojenost vojáků. A když se roznese zpráva, že mají znovu jít na frontu, dojde ke vzpouře. Navrátilci z Ruska, ovlivněni revolucí, vědí, jak si počínat. Ihned obsadí četnickou stanici a poštu. Nádraží dostane na starost neukázněný vojín Červenka. Ten se však staví nejdříve ve vinárně a mezitím feldvébl Klozberg podá zprávu o vzpouře do Litoměřic. Červenka také zaviní rozkol mezi vojáky. Zatímco menšina na Nohovu radu odjíždí vlakem, aby se spojila s dělníky, většina, vedená humanistickým idealistou kaprálem Vodičkou a vojínem Červenkou, se vydá pěšky domů. Na cestě jsou však zaskočeni přivolaným 18. regimentem, který do nich začne střílet. Vojáci, kteří na Vodičkovu výzvu již předtím odhodili zbraně, jsou pochytáni. Dostiženi jsou i navrátilci s Nohou. Tři z nich, Vodička, Koval a Noha, jsou odsouzeni k smrti. Zbytek rumburské posádky za několik dní nastoupí cestu na frontu. Komentáře uživatelů k filmu (30)
-
hirnlego
Snímek, který stojí za zhlédnutí - se skvělými herci a jedním opravdu geniálním záběrem: v popředí připravené rakve, pak farář, v pozadí popraviště - nádhera...(3,5*)(29.10.2007)
-
Karlos80
Hodně dobrý a tak trochu neprávem opomíjený film o vzpouře jednoho regimentu v rumburských posádkových kasárnách v roce 1918, nakažené a ovlivněné bolševickou revolucí z Ruska..Ani jsem netušil, že je to vlastně zfilmované podle skutečné události, nikdy jsem o této dnes už historické události neslyšel, takže ten osudný konec (i když jsem něco tušil) byl pro mě vlastně velkým a nečekaným překvapením..Dobře zahráli především Rudolf Deyl ml. jako střelec Noha-bývalý artista, Radoslav Brzobohatý (intelektuální a humanisticky idealistický, jinak velice sečtělý kaprál Stanislav Vodička) a Jiřina Bohdalová ve vážnější roli temperamentní barové tanečnice Tonky, která za svůj celkem překvapivý a určitě hodnotný výkon získala cenu Trilobit ještě společně s filmem Komedie s klikou...81. celovečerní Fričův film a po válce resp. po roce 48' jeden z nejzdařilejších a nejhodnotnějších určitě(28.10.2007)
-
sportovec
Je povzbuzující číst pozitivní soudy o filmu, který si to nepochybně zaslouží. (Pro pořádek věci dodávám, že českých vojenských vzpour za první světové války bylo více (boka Kotorská); nejvýraznějšími a asi i nejslavnějšími z nich byly ještě na počátku Velké války - tak je také zejména v americkém prostředí i dnes nazývána - dva přechody českých pluků přes frontu včetně plukovních hudeb.) Zdá se, že první světová válka byl idylický konflikt; ve skutečnosti ztráty byly relativně větší, ekonomika méně výkonná, poprvé vůbec byly nasazeny zbraně hromadného ničení (bojové plyny) a týl byl ohrožen doslova na biologickém životě. Fakt, že druhá světová válka, která následovala po krátkém meziobdobí kulhavého míru, byla ještě horší a krvavější, na věci nic nemění. Zoufalství česklých vojáků bojujících za věc dynastie, kterou pohrdali, proti národním emancipačním zájmům, jež vyznávali, za tíživé hmotné situace, která se jich osobně dotýkala, sytých války z mnoha měsíců ruského zajetí, bylo nepředstírané. Atmosféra, zachycená ve filmu, je autentická a plně zrcadlí vzpomínky tehdy již houfně vymírajících pamětníků krvavého konfliktu. Snahy tehdejšího režimu přisvojovat si výsledky sociálních vření let 1917-1918 nepochybně silně spoluovlivněných ruskou bolševickou (listopad 1917) i předcházející demokratickou (březen 1917) revolucí, vyzněly i díky scénáristovi Janu Procházkovi hluše (o Fričovi, prapraprasynovci známého bouřliváka-revolucionáře Josefa Václava Friče, v tomto případě netřeba pochybovat vůbec). Silné umělecké dílo dokazuje, že i události, které se v minulosti staly zajatci režimistických frází, mohou být a jsou vydatným pramenem pro filmovou invenci a silný příběh. Jmenovat galerii skvělých hereckých výkonů nemá smysl, byl by to sice menší, ale velmi vydatný slovníkový výčet. Opakovaně musím opakovat, že nerozumím důvodu, který zabránil převodu tohoto mimořádného díla do digitální podoby na DVD nosičích.(27.1.2008)
-
NinadeL
Rumburk není Petrohrad. 1918 není 1964. Bohdalová-Matulová-Myslíková nejsou ideální trio, které by mělo pozvedat náladu mužstvu v poslední etapě 1. války. Natočit tohle za 2. války, má Protektorát černou skvrnu za protirakouský film.(28.3.2011)
-
WANDRWALL
Film je snad až příliš strojený, a větší civilnost a méně dojáčkovitosti bych přivítal.(10.7.2011)
-
Crocuta
Vedle "Dnes naposled" opus magnum Martina Friče a jedna z nejsilnějších rolí Jiřiny Bohdalové.(29.6.2007)
-
Ivoshek
Film velmi volně natočený podle skutečné události, kdy se v Rumburku koncem první války vzbouřili vojáci (zejména) 7. plzeňského střeleckého pluku. Rozhodně stojí za zkouknutí, jednak proto, že to je to celkem dobře zahrané, jednak proto, že o těhle dobách se obecně moc netočí. Na druhé straně: hlavní příčiny vzpoury jsou popsané jakž takž - stav v zázemí na hranici hladomoru (rozhodně se tam každý večer ve vinárně neožírali, nebylo čím), šikana rakouských důstojníků, nechuť k dalšímu bojovému nasazení. Co pravda rozhodně není a co mě štvalo, je snaha to vymalovat jako snahu o bolševickou revoluci. Jim nešlo o bolševismus, ale o spojení s dalšími Čechy a ukončení války rozbitím Rakouska zevnitř. BTW se ke vzpouře přidalo i několik Němců... Taky pochod beze zbraní je pěkná blbost - vzbouřenci se snažili se zasahujícími vojáky (většinou taky Čechy) domluvit. Zbraně měli, ale proti "svým" se jim nechtělo je použít... Taky další bolševický kousek (popravovaní odmítnou kněze) je lež. Kdyby vás to nějak výrazněji zajímalo, něco málo je o tom napsaáno třeba tady http://www.luzicke-hory.cz/historie/index.php?pg=clanek02c .(30.10.2011)
-
Ištván87
Mac Frič uměl v každé době.(3.3.2009)
-
blackrain
Musím říct, že jsem se hodně divila, když jsem v titulkách četla jméno režiséra. Martina Friče mám totiž zaškatulkovaného jako režiséra komediálních kousků a on vyšel na světlo boží s tak vážnou látkou a ke všemu se nechal inspirovat skutečnou událostí, která se stala v Rumburku 21. května 1918. Ta událost vešla do dějin jako Rumburská vzpoura. Vůbec se těm vojákům nedivím, že se vzepřeli svému velení. Důstojníci, určitě aristikraté, se k nim chovali jako k póvlu. Rakušáci se vlastně vždycky chovali k Čechům tak jako méněcenným. Nejvíce mě vytáčel ten důstojník, který říkal, já jsem vlastenec a stojím za Čechy, to o mě ví každý. To byl největší pokrytec. Bohdalka tady není, kdo ví jak úžasná. Spíše byla na zabití. Její Tonka byla falešná jak pětník a vůbec mi k ní neseděla.(4.4.2011)
-
Marthos
Z Fričovy pozdní tvorby patří PELYNĚK minimálně k těm titulům, které mají svůj význam v rámci širší reflexe historických témat v domácím hraném filmu. A budeme-li konkrétní, poslední léta první světové války rozhodně nepatřila na plátnech k zvlášť frekventovaným úsekům čili už jen z tohoto důvodu je nutné ocenit jakoukoli snahu. Sólový dramatický part je tu ponechán Jiřině Bohdalové, která se v postavě vinárenské rajdy pokouší spojit tragédii s komedií, což jí ostatně šlo vždy nejlépe. Zajímavost: Hašlerovu písničku Když jsme byli v Itálii zpíval poprvé Vlasta Burian v jiném Fričově filmu, adaptaci Herrmannova románu U snědeného krámu.(7.4.2011)
-
fantoci
Jakékoliv filmy, které se odehrávají v době první světové války a mají patřičnou výpravu si vždy najdou cestu k mému zalíbení se do nich. Obvzláště to platí o českých filmech. Dramatický příběh odehrávající se v poslední rok války k nim patří. Film vypráví o jedné vzpouře českých vojáků, která se nakonec nesetkala s úspěchem.(6.3.2008)
-
Terva
Film Hvězda zvaná Pelyněk vznikl podle námětu a scénáře Jiřího Procházky(24.4.2011)
-
Krysa SPK
Historicky překroucená fraška. Obrovský potenciál námětu rumburské vzpoury naprosto nevyužit. Ze Stanka Vodičky udělali tvůrci pacifistického blba a z třiadvacetiletého Františka Nohy, kterého hraje padesátiletý Deyl, cirkusového kverulanta. Vojáci ve filmu rozhodně nevypadají jako zbídačelí vojáci šikanovaní německými zupáky, naopak se ožírají a tráví volno v bordelu. Jak po stránce dramaturgické, tak po stránce formální průměrné, z hlediska historického až odpaduhodné. Martin Fryč byl geniální režisér, ale Hvězda zvaná pelyněk podle mého názoru nepatří k jeho nejlepším dílům.(28.10.2007)
-
fuckme
Očekával jsem trochu více, ale i tak má film i dnes rozhodně co nabídnout, hlavně co se hereckých výkonů týče.(1.11.2007)
-
MoRTy
Ať žije Rumburk a Franta Noha !(28.10.2007)
-
Master19
Působivý film s povedeným výběrem herců. Krom toho je znát precizní režie Martina Friče, takže žádný záběr není odfláknutý. Ve výsledku pak mírně zapomenutý, ale rozhodně shlédnutíhodný snímek.(13.2.2008)
-
nascendi
Nemôžem naďalej považovať Hvězdu za nadpriemerný film, za ktorý som ho hodnotil podľa blednúcich spomienok. Nepozdáva sa mi jeho atmosféra, ani celkové vyznenie. Herecké výkony vynikajúcich hercov ho nemohli spasiť. Predtým nakrútený film Štyridsaťštyri o vzbure v Kragujevci tiež nebol bezchybný, ale určite bol uveriteľnejší.(26.5.2010)
-
klúčik
Martin Frič natočil moc dobrý film o vojakoch v prvej sv. vojne. Krásne vykreslené charaktery postáv ... Mne sa strašne páčil výkon J.Třísky. Tento film je kvalitný.....80%.(25.5.2010)
-
dr.fish
Nemáme mnoho filmů z c.k. armády, nepočítám-li Švejka. Tohle je z úplně jiného soudku, trochu připomínající film Signum Laudis. Protiválečný snímek, který je sice občas příliš "černobílý", ale jinak je povedený. Herecké obsazení výborné, shlédnutí rozhodně zaslouží. 75%(30.5.2011)
-
dainio
Další z perel zlatého fondu české kinematografie.(25.7.2009)
