Vyrůstal se svými šesti sestrami v nuzných poměrech jako syn rusko-židovských negramotných přistěhovalců (jeho otec byl v Rusku koňským handlířem a v USA se stal hadrářem). Aby rodinu finančně podpořil, od dětství tvrdě pracoval, mj. jako kamelot, číšník, uvaděč, prodavač ovoce a noční hlídač. Na jevišti stanul poprvé ve třinácti letech, kdy navštěvoval Wilbur Lynch High School. 1935-39 studoval na St. Lawrence University v Cantonu (stát New York), přitom se zároveň věnoval divadlu a sportům (byl několikanásobným studentským přeborníkem v boxu a řecko-římském zápase). V té době užíval umělecké jméno Isadore Demsky. 1939-41absolvoval odbornou hereckou průpravu v American Academy of DramaticArts v New Yorku, hrál na letních scénách v New Yorku a Pensylvánii. V roce 1941 se objevil poprvé na Broadwayi v úloze zpívajícího doručovatele telegramu v revue Jaro je tady a 1942 se představil pod pseudonymem George Spelvin v broadwayské inscenaci Čechovova dramatu Tři sestry.
1942-44 sloužil jako poručík u námořnictva v Tichomoří. Po válce se vrátil na Broadway a uplatnil se rovněž v rozhlase a ve filmu, kde debutoval již pod jménem Kirk Douglas úlohou Waltera O'Neila, slabošského manžela hlavní hrdinky (Barbara Stanwycková) v kriminálního dramatu Podivná láska Marthy Iversové (r. L. Milestone). První výraznou rolí, kterou na sebe upozornil, byl egoistický boxer bez skrupulí Midge Kelly ve sportovním dramatu Šampion (r. M. Robson).
Díky své drsné a ostře řezané tváři s výrazným důlkem na bradě a s pronikavým pohledem, v němž se zračí nepokoj i cynické sebevědomí, i díky atletické postavě a široké, rozložité chůzi byl přímo předurčen pro postavy tvrdých mužů prudké až násilnické povahy, kteří se často stávají oběťmi svého vlastního hněvu a nemilosrdného jednání. Právě tímto typem rolí se prosadil jako hvězda westernů, dobrodružných a kriminálních filmů. Poč. 50. let zaujal také psychologicky propracovanějšími portréty nesympatických hrdinů, z nichž vynikají zejm. bulvární reportér lokálního deníku Charles Tatum v dramatu o cynických metodách amerických lovců senzací Senzace v jeskyni (r. B. Wilder), newyorský policejní inspektor s patologickými sklony James McLeod v Detektivním příběhu (r. W. Wyler) a energický a brutální film. producent Jonathan Shields v kritickém snímku o Hollywoodu Město iluzí (r. V. Minnelli).
Jako značně rozporuplná osobnost, dohnaná svou sebezničující zarputilostí a tvůrčí posedlostí k šílenství a smrti, se projevuje v jeho pojetí holandský malíř Vincent van Gogh, v životopisném dramatu podle stejnojmenného románu Irvinga Stonea Žízeň po životě (r. V. Minnelli). Rostoucí spory s režiséry a touha po nezávislosti, jež by mu umožnila vybírat si postavy podle svých představ, vyprovokovaly K. D. k tomu, že 1955 založil vlastní produkční společnost Bryna Productions (1962 rozšířená o odnož s názvem JoelProductions), která se podílela na vzniku několika významných historických a protiválečných velkofilmů (Stezky slávy, Vikingové, Pekelník, Spartakus), v nichž vytvořil hlavní role.
Při natáčení eposu Spartakus se osobně zasadil o to, aby scénář podle románu Howarda Fasta napsal spisovatel Dalton Trumbo (jeden z pověstné hollywoodské desítky scenáristů, kteří byli Výborem pro vyšetřování neamerické činnosti dáni na černou listinu) a zajistil mu tím oficiální návrat do Hollywoodu. Vedle postav westernových pistolníků (mj. Muž bez hvězdy, Poslední vlak z Gun Hillu, Přestřelka u ohrady O.K., Cesta na západ) a armádních důstojníků (mj. Stezky slávy, Sedm květnových dní, Hrdinové z Telemarku, Po zlém, Vrhnout mohutný stín, Hoří Paříž?) se dokázal neméně zdatně vyrovnat i s úlohou současníka, zmoženého stereotypem dosavadního života a odhodlaného radikálně řešit osobní krizi, jak to učinil úspěšný odborník reklamní agentury Eddie Anderson, jehož ztělesnil v psychologickém dramatu Tichá dohoda (r. E. Kazan).
Během 70. let sice polevila jeho herecká aktivita, zato ve vlastní produkci režíroval dobrodružný snímek z prostředí pirátů Rošťák a western Trestní oddíl. 1963 zakoupil autorská práva na román Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven a ještě téhož roku se představil na Broadwayi jako rebelantský pacient psychiatrického ústavu Randle Patrick McMurphy v jevištní dramatizaci této knihy. Pro její zfilmování si vytipoval režiséra Miloše Formana, kterého zcela náhodou stejnou věcí pověřil o mnoho let později Douglasův syn Michael, nový majitel práv. Ve filmové verzi s názvem One Flew Over the Cuckoo's Nest (1975, Přelet nad kukaččím hnízdem) se však musel vzdát ústředního hereckého partu ve prospěch podstatně mladšího Jacka Nicholsona. K. D. je autorem memoárové knihy The Ragman's Son (1988, Hadrářův syn) a románů Dance with the Devil (1990, Tanec s ďáblem), The Secret (1992, Tajemství) a The Last Tango in Brooklyn (1994, Poslední tango v Brooklynu).
Kromě tří oscarových nominací (Šampion, Město iluzí, Žízeň po životě) mu byla 1967 udělena Cena Cecila B. DeMilla, 1981 byl vyznamenán prezidentem Jamesem Carterem Medailí svobody za cesty kolem světa ve funkci velvyslance dobré vůle, 1984 byl zvolen do Kovbojské dvorany slávy a 1985 dostal francouzský Řád čestné legie. Za celoživotní dílo mu byly uděleny American Cinema Award (1987), Cena Národní film. rady (1989), Cena Amerického film. institutu (1991), Čestný Oscar (1996) a Zlatý medvěd na MFF v Berlíně (2001). Počátkem roku 1960 navštívil také Prahu, kde besedoval se studenty filozofické fakulty.
Z prvního manželství s herečkou Dianou Dillovou (1943-51) pocházejí dva synové: slavný producent a populární herec Michael Douglas a TV producent Joel Douglas. Od 1954 je ženatý s reklamní agentkou, Belgičankou Anne Budyensovou, s níž má syny Erica a Petera Douglasovy, kteří se také věnují herectví a producentské činnosti.
Martin "Ripper" Patyla
