Futurologický kongres

I když má film rozhodně co říct a má v sobě poselství, které je dáno i tím, že byl příběh převeden do tohoto média, tak je to především forma, která tady zaujme, a to naprostým právem. Chvíli máte pocit, že se jedná o něco dalšího z pera Charlieho Kaufmana, ale přitom je to příjemné sci-fi s krásnou fantazií a nádherně bizarně absurdním vývojem. (29.05.2017)

Už slibný trailer ukazoval, že tentokrát nepůjde o prvoplánové, patetické a zbytečné překreslování herců do animovaného světa jako u -dle mého skromného názoru- nadhodnocované tacovačky s Bašírem. Folman -se silnou předlohou v zádech- dokázal natočit fakt inteligentní, střízlivé a ve své velkoleposti komorní sci-fi které bere dech. Halucinogenně disociační(zde označení psychedelický opravdu není na místě) animovaný svět je v přímém kontrastu se světem "hraným" a to jak v rovině fantasknosti, barevnosti a neomezenosti forem, tak v rovině emocionální, kde -pokud jsem to pochopil správně- ona( diváky často kritizovaná) výrazová omezenost postav není filmařskou chybou, ale jasným záměrem který výrazně podtrhuje myšlenku, že barevnější, zábavnější, neomezenější neznamená automaticky hlubší. A možná i naopak- Jak důležitá a nedostatečná je pro vyjádření citů mimika obličeje, když nám např. vášní exploduje celý vnitřní(zde vnější)svět? .......Podle mě se Futurologickému Kongresu povedlo s přehledem zpracovat všechny své zásadní myšlenky do formy se kterou je vnímavější divák už dále schopen pracovat sám, a tím je vlastně formální cíl filmu splněn na jedničku. Jedinou drobnější výhradu bych měl ke kolísavému tempu, ale to rozhodně nemění nic na pocitu, že je to celé Síla a po dlouhé době opravdu inteligentní a až oldschoolově čisté sci-fi. Paráda! (29.11.2013)

Je to veľmi dobrá čiastočne animovaná psychologická sci-fi dráma. Má celkom dobrý príbeh o starnúcej herečke, ktorá má svoj vrchol slávy už dávno za sebou a navyše sa práve začína nová filmová éra, v ktorej sa už bude s hercami pracovať len virtuálne a tak predsa len súhlasí a aj sama sa nechá naskenovať. Po dvadstiatich rokoch sa kvôli predĺženiu zmluvy zúčastní špeciálneho kongresu a tak sa zoznamuje s prakticky úplne novým svetom, kde fungujú iné pravidlá, no navyše sa ešte situácia skomplikuje a musí čeliť nečakaným skutočnostiam. So spracovaním som veľmi spokojný, ako celok je toto skutočne mimoriadne zaujímavé, trochu originálne, nepredvídateľné a nadmieru nápadité dielo s viacerými úžasnými a pre mňa nezabudnuteľnými scénami a zaujímavými a rozmanitými prvkami od obyčajnej herečky, ktorá nie je spokojná so svojim stavom až po víziu budúcnosti a navyše som tu aj pocítil veľký rozsah rôznych emócií a nálad. A aj preto som mal v priebehu trochu problém si k tomu vytvoriť plnohodnotný postoj, keďže jednotlivé fázy sa na prvý pohľad venujú niečomu úplne inému a navyše to má aj inú atmosféru. Už hraná, úvodná fáza si ma aj napriek nie až tak atraktívnej tématike dokázala získať a napríklad scéna so samotným skenovaním sa mi skutočne páčila. Potom to na nejaký čas trochu upadne, časť počas samotného kongresu mi prišla skôr len priemerná, ale následne už ide celková zaujímavosť a kvalita len hore, pričom musím pochváliť tú mimoriadnu hravosť, keďže tých rôznych nápadov je tu nespočet, hlavne milovanie pred explodujúcimi lietadlami a celé to vyvrcholí dokonalou záverečnou štvrťhodinou, ktorá mi prišla až dychberúca a obzvlášť samotný prechod alebo aj úplné finále sú skutočne úžasné. S hereckým obsadením som nadmieru spokojný, síce väčšia časť filmu je animovaná, takže o to až tak veľmi nejde, ale aj tak ma Robin Wright v hlavnej úlohe veľmi bavila, zaujímavé postavy tu majú aj Harvey Keitel, Paul Giamatti a Danny Huston, ale nesklamú ani zvyšné postavy a to ani tie animované s väčším priestorom. Réžia a technická stránka sú perfektné, tento typ animácie určite nepatrí medzi tie prvotriedne, no v tomto žánri mi to vôbec neprekáža, hlavne, že celé je to nápadité, prepracované a aj celkom inteligentné. A ako som spomínal, mimoriadne spokojný som s emocionálnou stránkou, takže Ari Folman u mňa stúpol ešte viac. A k tomu ešte tá krásna hudba. Takže rozhodne jeden z najzaujímavejších filmov, aké som videl za dlhú dobu a síce plné hodnotenie zatiaľ nedávam, no len preto, že v priebehu som nebol až tak nadšený, ako na konci, ktorý tomu celému dodal úplne iný náboj. A aj kvôli tomu sú ďalšie pozretia samozrejmosťou a možno už to plné hodnotenie aj dám. 82% (19.01.2014)

Robert Nozick ve svém díle Anarchy, State, and Utopia píše o tzv. "experience machine"; stroji, který by nás ponořil do věčného snu. V této simulované realitě bychom nečelili žádnému utrpení, které známe z tohoto světa. Nozick následně dodává, že řada lidí by si život v tomto alternativním světě nevybrala, z čehož vyplývá, že potěšení nemůže být jedinou hodnotnou věcí v lidském životě, jak tvrdí například hédonismus. Futurologický kongres představuje dvouhodinový rozbor této myšlenky, který osobně nemůžu hodnotit tak vysoko jako ostatní. Ať už proto, že animovaná část na mě působí dějově roztříštěně a oproti hrané části i méně zajímavě, nebo jednoduše proto, že jako celek mě, narozdíl od jiných, Futurologický kongres téměř nijak emocionálně nezasáhl. (01.07.2013)

Metaforické exhibování, míchající chutě věčného mládí, náročnosti oddané, zralé mysli věcí Sirael. Slyšení vzpurné marionety s lidským přesahem. Svět pod hlavou točící se výhradně na hraně, animovaně. Tvorba předstíraných tvarů emocí na klíč. Sémiotické odkrytí zastíraných pleší. Odešla "životnost" ducha i duší, zůstala jen iluzivní hudba, povrchní salva, převlékající se existence dík ampulce uměl/eck/é inteligence... Obhajoba sebe sama, obhajoba herce jako živého člověka, který nevyšel z módy. Jeho zkušenosti, možnosti, energie, jsou těmi želízky v ohni, ingrediencemi kultury, a ne virtuální pocity, ony bezkrevné emoce aranžované figuríny, vytvořené technologickou pamětí doby, uchovávané pro zhýčkanou smetánku, zlenivělé publikum budoucí éry. (01.03.2017)