Liberace!

,,DÍKY TOBĚ SE CÍTÍM TAK MLADÝ…“ /// A TENHLE znáte? Ano, vzhledem k tomu, že nejsem ten typ, co by s potěšením sledoval, jak se dva chlápci mečujou, musí na tý režii (a kurva příběhu samozřejmě) něco bejt. A to moc nemusím ani životopisy. Ani vztahy (ty vole, můžeš ty se koukat vůbec na něco?...). Zásluhu na tom nemá ani tak blonďatej ,,Adonis“ Damon, jako parádní bukvice Douglas, kterej je fakt (jak jen to do prdele říct – hele zklidni se, to není sexistická narážka…) k sežrání. No a samozřejmě příběh. A i když vím, že to už po druhý nedám, můžu tuhle teplou romanci doporučit všem milovníkům nevšedních vztahovejch dramat. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Paměti Scotta Thorsona, vydané v roce 1988 pod názvem ,,Behind the Candelabra: My Life with Liberace“ jsem nečetl. 2.) Rád si nechám šahat na kandelábr. 3.) Thx za titule ,,petroniuss“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.09.2013)

V hlavní roli naprosto famózní, geniální a odzbrojující Michael Douglas coby slavný, extravagantní a homosexuální pianista, který si začne s o mnoho let mladším milencem (vynikající Matt Damon). Bravurně natočené, super vizuál, vynikající make-up, skvělý gay humor. Ke konci trochu slabší, nicméně Soderbergh by měl pro HBO rozhodně natáčet dál, protože tohle je kvalitka. (06.07.2013)

Sex, lži a video. Soderbergh k postavám zaujímá stejně ambivalentní stanovisko jako v Magic Mikeovi, jeho předchozím obnažujícím komentáři k rozporuplné povaze amerického snu. Pro citové životy hrdinů, kteří jsou oba v jistém smyslu vykořeněnými sirotky, má pochopení. Nepohlíží na ně z odstupu, jako na dvě výstřední kreatury. Vstupuje do jejich soukromí, zajímá se o ty nejintimnější momenty jejich soužití, ale zároveň nedělá senzaci (ani legraci) z toho, že dostal do jedné postele Gordona Gekka a Jasona Bournea. Obočí zvedá nad extravagantním životním stylem, který v 70. letech reprezentoval Liberace, a který dnes vyznávají zástupy jiných, zpravidla méně talentovaných celebrit. ___ Záběry jsou topené v umělém světle a vévodí jim teplé barvy, které příznačně ustupují pouze při několikerém „sundání masky“ (dušezpytný černobílý flashback, do černé a bílé tónované scény z nemocnice a na matčině pohřbu). Přesvícená mizanscéna v Liberaceho sídle (oproti civilnějšímu bytu Scottových náhradních rodičů) překypuje odrazovými plochami, jako kdyby stejným odrazem reality byl také život Liberaceho, který za vnější nádherou skrývá svou pravou identitu. Postavy se – mj. zásluhou atypického (na interiérové drama) snímání v celcích – doslova ztrácejí za rekvizitami. Nutno podotknout, že šperky a kostýmy, včetně opravdu výstižné „paví“ košile, jsou věrnými kopiemi předmětů uložených v muzeu Liberaceho pozůstalostí, takže čistě materiálně nejde o žádné přehánění. ___ Na vyblýskaném povrchu se projevuje uvědomovaná campovost filmu, který kombinuje extrémy sedmdesátkové módy (tj. styl Village People nebo Davida Bowieho) s blyštivou estetikou videoklipů od Madonny či Lady Gaga. Uvnitř citová rozpolcenost, navenek faleš a přehánění. Dohromady podnětná dekonstrukce fenoménu camp. ___ K sedmdesátým letům film odkazuje také dlouhými steadicamovými záběry nebo obsazením campové královny Debbie Reynolds, která právě v 70. letech začala zářit na Broadwayi. Tento návrat do „rebelského“ období nového Hollywoodu můžeme chápat jako Soderberghovo vyjádření deziluze ze směřování současného amerického filmového průmyslu, který je stejně jako Liberace orientován na povrch a krátkodobé prožitky a vyznačuje se neupřímností. ___ Vyprávění je sice strukturováno méně podvratně než ve Vedlejších účincích, ale jde o strukturu srovnatelně promyšlenou, pokud se týče vytváření paralel (Billy jako první monstrum, které Liberace stvořil), využití elips nebo změnu hlediska a na ni vázanou re-distribuci sympatií (druhá polovina, po repríze scény ve vířivce, tentokrát s postavami sedícími zády ke kameře, je bohatší na subjektivizující záběry, simulující Scottovo vnímání skutečnosti). Především je ale Behind the Candelabra velkolepým hereckým představením Michaela Douglase, který po/díky rakovině hraje o život. 80% Zajímavé komentáře: Mouzon, Traffic (15.07.2013)

Douglas, Damon i Lowe jsou vynikající, což je nakonec pro film spíš špatně. Soderbergh všechno postavil na hereckých výkonech a campové stylizaci a na své oblíbené formální hrátky zapomněl. Až mě překvapovalo, jak často se tu pracuje s obyčejnou figurou záběr/protizáběr, na kterou Soderbergh před časem frustrovaně nadával. Nízká hloubka ostrosti se až na výjimky (Damonovy hysterické stavy atd.) podřizuje neviditelnému stylu, který akcentuje mluvící postavy a pozadí za nimi rozostřuje. Trochu podvratné to je, ale ne tak, abych si to užíval. Od Soderbergha bych čekal větší ozvláštnění žánru, takhle to mezi ostatními biopiky příliš nevyčnívá a navíc přebírá některé jejich nešvary (lineární vyprávění, předvídatelnost). (29.05.2013)

Dobrý pocit som mala už pri úvodných tónoch I Feel Love od Donny Summer. Dobrý pocit pretrval až do konca, aj keď niekde v polovici to trochu stratilo tempo. Douglas ako Liberace bol výborný, v rámci svojich postáv nezaostávali ani Damon a Lowe. Taký bling ako Liberace nemal ani Bling Ring. (Lumiere - 06. 08. 2013) (06.08.2013)