Kříž cti

A tak jo, i takové filmy jsou potřeba. I když v Šíleně smutné princezně to vyřešili během sekundy replikou: "Toho se neboj, to je jen nepřítel." Poněkud mi vadilo, že nedošlo na ideologické roztržky - zvlášť mladý Němec s Mein Kampfem v ruce se k tomu vhodně nabízel. Nějaká ta moudra, jak jsou ty války na prd, my jen odřeme hubu a chcípneme, přitom proti sobě nic nemáme, a potentáti nahoře si rozdělí území a suroviny. Chybí tomu větší drama v charakterech postav, něco, co by člověka drželo přišpikovaného k obrazovce vnitřním dramatem. Konec je pak takový do ztracena. (18.03.2013)

„Vraťte mi to, prosím.“ - „Musíme se postarat o oheň, zapalovač si nechám.“ - „Byl to dárek od táty k mým patnáctinám. Dal mi ho pro štěstí.“ - „Hodně štěstí, kapitáne. Až budeme odcházet, vrátím vám ho. Máte mé slovo…“ A slovo poručíka wehrmachtu má svou váhu. Anebo ne? Uvíznout v nehostinné, zasněžené, norské pustině bez zásob nevyvolává moc nadějí. Ale muset sdílet jediné místo, kde se dá nějak živořit, s nepřítelem, to už zní vražedně…Jak přežít s někým, s kým nejste schopni ani stolovat? Zápletka je jednoduchá, možná až prostinká na to, aby se kolem ní dal vystavět příběh o 90 minutách. Jenže tvůrcům se to podařilo. A přitom nemáte pocit nastavované kaše. Bavila mě atmosféra nedůvěry a napětí, kdy z jedné či druhé strany může přijít podraz. Stejně jako to pomalé navozování důvěry, respektu a postupně i přátelství. Jenže válka tam venku stále zuří a izolace nemůže trvat napořád…závěrečná pointa pak vyvolá požadované emoce. A já byl až na určité méně uvěřitelné detaily spokojen, takže za mě to budou solidní 4*. (23.01.2022)

Válka států a vztahy jednotlivých lidí-nepřátel jsou dva zcela rozdílné světy. Kdyby se ti lidé znali, asi by po sobě nestříleli. V obecné rovině naivní představa, v jednotlivých extrémních situacích tohle pravidlo platí téměř bezvýhradně. Když se to umí natočit, vznikají z toho pak takovéto pěkné příběhy (01.01.2016)

(V první větě mám spoiler !! ) Tenhle film si zaslouží kompletní hvězdičkovou partu už jenom za fakt, že poprvé v dějinách mého koukání na filmy mě bylo líto smrti německýho vojáka. Film ve kterým se jasně ukazuje že celá Adolfova posraná válka je nic v porovnání se silou přírody. Z počátku jsem jak anglánům, tak náckům nadával, že tam řešej píčoviny, ale asi by to tak bylo i v realu, přece jen válka asi umí vykopat mezi lidmi velký bariéry o to čistější a reálnější bylo jejich postupné bourání. V době, kdy na naši planetě zase přibývá nenávist těhle vůči tamhletěm a tamtěch vůči tamtěm, považuju existenci tohoto filmu a podstatu jeho sdělení za velmi dobrou věc. (16.07.2013)

Petter Næss vytvořil drsný, ale zároveň pěkný, poutavý a vcelku vážný snímek, který člověka neznechutí (jak to bývá v jiných war filmech, kde je kupa rozstřelených hlav), ale přiměje ho k přemýšlení. Ve filmu je totiž dost dobře ukázané, jak zbytečné jsou předsudky. Od počátečních dětinských rozbrojů (rozdělení chaty na britskou a německou část) až po řešení vážných věcí (spolupráce obou stran na amputaci ruky německého vojáka) divák sleduje, jak se předsudky bortí a poznává, že duše se skrývá v každém člověku. Ať už je skrytá pod ideologií nacismu nebo pod vojenskými pravidly. Sympatičtí herci spolu s jednoduchým příběhem člověka, tak dobře vtáhnou do děje, že ani nestihne zaregistrovat, že je vše u konce. Hodně dobrý, protiválečný film, který skvěle ukazuje, jaké jsou předsudky svinstvo. P.S. Zapomněl jsem zmínit, že natáčecí lokace jsou dechberoucí. Já to říkám pořád, že severská příroda je nádherná. 88% (12.05.2014)